29. 6. 2008 - Kytičky

Tak o dnešku mohu zcela zodpovědně prohlásit, že jsem ho trávila s foťákem. Potřebovala jsem nutně nafotit várku šperků (ke konci jsem už na foťák koukala s nechutí).
Další část dne jsem trávila uploadem fotek, což mě při momentální šnečí rychlosti netu otravovalo snad ještě víc.
Ale přece jenom - jedna z mnoha fotek sem.

25. 6. 2008 - když se zblázní počasí

Není nad bláznivé počasí. Z jasného dne se najednou setmělo a začlo kolem bouřit, začal funět vítr, ale ani jedna kapka. Pak se udělala naprostá tma a začly snad padat trakaře. Slejvák i kroupy. To se vám pak může stát, že místo vyšlapané cestičky máte pod okny potůček, ve kterém jsou kroupy o velikosti třešní...


... a když se to z krupobití změní jen na "obyčejný slejvák" dorazí domů místo kočky, která vyrazila ven v osm ráno po snídani, divnej kočkoježek.

24. 6. 2008 - Velký poklad

Měla jsem chuť fotit, ale nějak jsem nevěděla co...
zvířata - těch už musí mít návštěvník blogu plné zuby ;-)
kytičky - nějak mě neberou
šperky - čeká mě hromadné focení o víkendu, tak to jsem náladu neměla

a proto jsem se rozhodla pro úžasný kousek staré techniky v mé domácnosti... V pondělí jsem mu totiž našla konečně to pravé místo.

Že by klíč od pokladu...?
No když se odemkne a poklop dá stranou, vyloupne se tenhle fešák

A co takhle pár detailů...


A ještě jednou ta samá fotka, tentokrát trošku "zestaršená"
No uznejte, není to vděčný objekt pro fotografii - a navíc neodmlouvá, že už zas fotím :D

19. 6. 2008 - Nespolupracující kočka

Ne nebojte, nebude tu do kolečka Jasmínka, která odmítla pózovat. Vůbec jsem neměla v plánu fotit zvěř, ale...
při pohledu z okna na už profláknutý plot a oblohu nad ním jsem musela vyrazit na zahradu s foťákem.

a pro změnu taky obloha bez plotu
Ovšem pak mě napadlo, že bych taky mohla vyfotit jak vypadá obloha focená pod trávou a rozhodla to vyzkoušet. V tu chvíli se naše madam rozhodla být "nespolupracující" kočkou, nebo ještě lépe - škodičem č. 1.
Ve chvíli, kdy se mi povedlo zaostřit, tak jak jsem chtěla, připlížila se travou a všechno pěkně rozhoupala, takže bylo po zaostření. Nakonec ji to přece jen přestalo bavit a já si vyfotila tuhle verzi oblohy.
A na závěr přece jen jedna kočičí fotka, ale předem upozorňuji, že mým cílem vůbec nebylo fotit kocoura. Fotka je takový momentální nápad, kdy jsem procházela kolem okna a rozhodla se, vyfotit "autoportrét". Kocour je tam jako bonus, protože to okno je jeho oblíbené místo.

17. 6. 2008 - Hudba

Samozřejmě díky výpadku elektriky jsem neměla možnost nafotit plánovanou fotku na téma hudba do termínu. Naštěstí mi byly uznány objektivní okolnosti, a tak jsem přece jen fotku cvakla. Není to ideální, protože je lehce nakřivo, ale za vzhledem k tomu, že uzávěrka byla 16. 6., tak jsem spěchala a nebyl čas stěhovat a aranžovat notebook jinde. A při jiném záběru se mi na něm odráželo okno.
No jo práce kvapná... Ale aspoň pro účast...

A co dodat na závěr? Kvůli této a zkušební fotce z 5. 6. jsem prvně a s 99% pravděpodobností naposledy použila pro přehrání hudby windows media player.

11. - 16.6. 2008 - Černá hodinka

Ve středu 11. 6. jsem se rozhodla, že bych taky mohla zpracovat resty a doházet fotky na blog. Nahrála jsem první dva příspěvky a ...
11. 6. v poledne
... vypadl proud. Našla jsem si tedy jiné využití času. Probrala jsem a zlikvidovala další krabici s věcma po stěhování a vytáhla zmiňovanou váhu. Vyfotila jsem si ji a připravovala se, že večer budu pokračovat v úpravách a restech...

11. 6. během odpoledne a večer - proud stále nejde. Začínám být nervozní, protože jsem zvědavá co budu dělat k večeři. Pro jistotu informuji manžela, že nejde elektrika, tak ať něco raději koupí. Večer elektriku nezapojili a tak jsme měli doma povídací černou hodinku. Pro jistotu jsem koukla i na sousední baráky, jsou na tom stejně. Nikde se nesvítí.

12. 6. - stále nejde elektrika, teplá voda zatím ještě z bojleru teče, ale jsem zvědavá jak dlouho. Začínám být vzteklá, protože nemám kafe. Nakonec jsem vytáhla zbytek nescafe (normálně piju turka) a udělala si frape. Na rozvodných závodech nám sdělují, že mají problém a pracují na něm a večer nejpozději zítra ráno elektrika určitě půjde. Počítám s tou horší variantou a smiřuji se předem s další černou hodinkou...

... ovšem to jsem netušila, že černá hodinka se protáhne ještě přes víkend až do 16. 6. osmé hodiny ranní. Když jsem v pátek volala manželovi, jestli se náhodou nepřeslechl jestli neříkali "zítra večer, nejpozději pozítří", a chtěla původně říct jestli neříkali "do konce týdne, nejpozději v pondělí", tak jsem netušila, jak blízko jsem k pravdě.

Dneska už se tomu usmívám, ale byla jsem opravdu vzteklá, ještě, že ledničku jsem chystala na umytí, takže v ní moc jídla nebylo, tudíž se toho moc nevyhodilo. Vařila jsem na lihovém vařiči a k táborničení už mi opravdu chyběl jen stan na zahradě...

Jenom jsem byla tak moc bez nálady, že jsem neměla nejmenší chuť vytahovat fotoaparát

11. 6. 2008 - co dokáže fantazie

Když jsem byla u kamarádky, vyprávěla mi, jak si její dcerka dokáže hrát na "cokoli". Dokáže vidět krokodýla i v utrženém papíru. Shodly jsme se obě, že dětská fantasie je úžasná a my dospělí opravdu můžeme pouze závidět.
V dětství jsem asi měla velké štěstí, že jsem měla kolem sebe dospělé, kteří dokázali na naše dětské hry přistoupit. Dokázali pochopit, že koberec v prostřed místnosti je moře a proto buď musí chodit pouze kolem po linu, nebo plavat...
Při likvidaci jedné z krabic po stěhování jsem objevila "zbytečnou" starou váhu. Někdo by ji možná vyhodil, aby nedělala nepořádek, ale já to udělat nemůžu...
Pojí se mi s ní spousta dětských vzpomínek, vzpomínky na vánoční pečení... a i když jsem si s panenkami moc nehrála, tak pokud ano, hrála v tom úlohu tahle váha...
Byla to váha paní doktorky na vážení miminek, a tak teď zaujímá místo dekorace...

10. 6. 2008 - kytice

Když jsem po 15h dorazila na místo kurzu, děvčata akorát dílničku vyšperkovala krásnou kyticí a já prostě neodolala a zkusila pár jejích záběrů.

10. 6. 2008 - procházky Prahou

... nebo spíš jednou pražskou čtvrtí. Vzhledem k tomu, že večer jsem měla v Praze kurz, vyrazila jsem klasicky ráno a domluvila si od 9h návštěvu u kamarádky. Ráno přišla SMS, že musí s dětmi k lékaři a bude až v 11h. Tím mi ovšem vyřešila dilema, jestli si s sebou mám nebo nemám brát Minoltu, nebo sáhnout po vykopávce. Vzala jsem minoltu. Zjistila jsem, že ve chvíli kdy mám foťák, tak se kolem sebe koukám úplně jinak, než obvykle.

Tak schválně ...
kolikrát už jsem prošla kolem tohohle baráku, ale nikdy jsem si nevšimla, že je s obrázkem. Jestli to nebude tím, že kolem něj proběhnu s hlavou dole. Tentokrát jsem si ho prohlídla z výšky přes ulici.A když se potkává staré s moderním. Stará budova Koh-i-noor a duhová obluda Chemapolu.
pohled č. 1


A pohled č. 2 - Oba focené přes ulici s tramvajema pod sebou.

A když už se člověk tak potuluje, může objevit i takovouhle krásu u dětského hřiště...


A při přichodu na hřiště si nezapomeňte zaparkovat nákupní vozík

9. 6. 2008 - Málem jsem zapomněla...

Koncem května jsem byla u kamarádky, která se mě zeptala, jestli bych jí nedokázala udělat na mobil přívěšek - kostičku. Samozřejmě že dokázala, a tak jsem jí to slíbila. A abych jí předvedla, že kostičky už jsem dělala, ukázala jsem jí tady na blogu fotku přívěšku na krk (zelená hrací kostka).
A kamarádka po ní zatoužila. A i když jsem se při výrobě zelené zařekla, že už ji nikdy víc dělat nebudu, nakonec jsem kamarádce slíbila kostičku v černobílé variantě.
A málem jsem zapomněla ... málem jsem zapomněla, že je 10.6. vezu právě oné zmiňované kamarádce a dosud je nemám vyfocené. Takže honem vytáhnout foťák a vyfotit.

Malá na mobil (že neuhodnete, jaké barvy je mobil ... ;-) )
Potom jedna hrací, tentokrát na drátu, aby držela tvar. Pravda, její malá slečna nám předvedla, že to si myslíme jen my a kostičku zpracovala na divnou placku. Ale stačilo vzít kleště, přidat krapet trpělivosti a kostička byla zase kostičkou. (Její hrana je cca 2cm).

A když už jsem měla ten foťák v ruce, tak jeden Merlin. Líbilo se mi, jak kontrastuje s dekama.

7. 6. 2008 - Když panička vytuhne...

Asi to zná každý, prostě člověk se kouká na televizi, případně video či DVD, pěkně se zachumlá pod deku a najednou nevnímá vůbec nic a pěkně vytuhne. A právě to se mi stalo.
Jenže v naší domácnosti vytuhnutí paničky na gauči u TV je pro Dennyho s Merlinem stejné, jako by dostali povel - nacpat se k paničce.
A "zákeřnému" manželovi už stačí jenom sáhnout pro fotoaparát.

5. 6. 2008 - Zkušební fotka..., Hudba

Na BC bylo opět vyhlášeno nové soutěžní téma - Hudba. Můžete mi říct, co mám nafotit na téma Hudba v naší totálně nemuzikální domácnosti. Rozhodně se u nás nenachází žádný hudební nástroj, ani nic tomu podobného, starý gramofon ani CD přehrávač.
Nakonec jeden nápad na zobrazení hudby přišel, tak jsem si musela zkusit aspoň nanečisto, jak by to mohlo vypadat... (prachu apod. si moc nevšímejte). A vůbec tahle fotka byla první nástřel.

4. 6. 2008 - trocha kamení...

Pravda, nadpis je trošku přehnaný, ale snažím se dohnat jeden malý restík. Zase jeden z mých kamínků pro Ro. Tentokrát citrín. Ty zlomky jsou cca 5mm.

3. 6. 2008 - Proč stlát...?!

A opět můj zvěřinec...
Když ráno stelu, obvykle už Denny s Merlinem přešlapují na zemi vedle postele. Nebo Merlin leží na křesle v ložnici. Ustlat můžu jedině tak, aby peřiny zabíraly max. půlku postelí, protože, nějak se tam ti dva uličníci srovnat musí.
Oba totiž ví, že dokud není přes peřiny tygrovaná deka, tak na postel nesmí. Ještě dopředu hodit tu jejich, aby se mohli pěkně natáhnout a schrupnout si. Doteď přece hlídali paničku, tak teď budou chrupkat a panička může hlídat je.

Konec projektu...

Určitě nekončím s fotoaparátem, dál se budu snažit zachycovat okamžiky všedního dne, ale už u mně nenajdete štítek "Projekt 365". Příspěvek z 31.5.2008 je poslední do projektu. Všechny ostatní už budou pouze "fotostřípky".
Jsou dny, kdy nejen, že nevím co fotit, ale ani nemám chuť, protože mě něco zrovna rozhodilo. A dělat fotku pro fotku se mi po pravdě moc nechce.
Ale fotky z tohoto blogu nezmizí a určitě nebudou chybět ty, které mají příběh...

31. 5. 2008 - Všechno nejlepší

30. 5. 2008 oslavil své kulatiny můj tchán. Ale protože tenhle den vyšel na pátek, sjeli jsme se na oslavu v sobotu 31. 5.
A dnešní fotka - samozřejmě oslavencův dortík.

30. 5. 2008 - Když rozkvete ...

... růže z poupěte...
Možná, že některé si vzpomenete na tuhle spartakiádní skladbu z roku 1985. Určitě mě při pohledu na šípkové růžičky mohlo napadnout spousta jiných a určitě i zajímavějších věcí, ale znáte to. Prostě ty zážitky z dětství a mládí v hlavě máme a někdy potvory vyplují na povrch.
A zrovna na tuhle spartakiádu vzpomínám ráda. Protože škola do které jsem chodila, byla na Praze 6, a obvykle ve školách přespávali mimopražští účastníci spartakiády. Proto jsme končili dřív a já tenkrát měla delší prázdniny.
A protože jsem nevěděla, kterou růžičku sem dát, dávám obě.

29. 5. 2008 - Hedvábné jehličí

28. 5. 2008 - Na procházce

Nepatřím mezi lidi, kteří razí zásadu, že pes patří pouze k baráku. Pravdou je, že spousta věcí je jednodušších - ranní a noční venčení řeším tím, že vypustím psa na zahradu a za chvíli zavolám, ale to mu ke štěstí rozhodně nestačí.
Retriever je pes, který potřebuje pohyb a pořádný výběh a malej dvorek mu rozhodně nestačí, prostě potřebuje dlouhou procházku a abych pravdu řekla, mě to rozhodně taky neuškodí ;-)
Pravda, já se procházím, Denny lítá všude kolem, na konci už po mě pokukuje, jestli už přece jen nepůjdeme raději domů.