Že prý chlapi nebrečí. Nevím, ale když si táta držel synka prvně v náručí, tak se vůbec za slzy, které mu tekly po tvářích nestyděl.
Asi po půl hodince dorazil dědeček, který nevydržel doma a dorazil i bez babičky. Prostě musel vnoučka vidět a ani on neměl k slzám daleko.
6.3. už babičku doma nenechal a tak i ona měla možnost se s Mišákem už seznámit.
2 komentáře:
Za slzy se nemusí nikdo stydět a za slzy takového obrovského (i když maličkého) štěstí vůbec ne....
Nevím, kdo vymyslel tu hloupost, že kluci nebrečí....
Proč ne? Když je takovej důvod!!!! :o)
Okomentovat