Mrazivé procházky...

Začátek února sice nepřinesl sníh, ale zato pořádný mráz. Kdy mrzlo, co jen mohlo. Nejraději bych nos ven nevystrčila. Ale zkuste Dennymu vysvětlit, že se ven nejde. Prostě s hafanem se ven musí. A tak jsme vyrazili na pole za sídlištěm. Mišák si užíval každého kousku ledu, na který narazil...

A když mu podjela noha, tak si holt kecnul a rozhodl se, že je čas na odpočinek. Byl poněkud rozladěn, když jsem jeho názor ohledně odpočinku vsedě na poli nesdílěla.

Nakonec přece jen udělal čelem vzad a vyrazil k domovu...

V dalších dnech to nebylo o nic lepší. Ovšem vedle polí je škarpa, kde zmrzla všechna tekoucí voda, další se přes led přelila a opět zmrzla, takže na cestě vzniklo "úžasné" zrcadlo. Mišák nad ním projevoval patřičné nadšení. Jeho cesta se proměnila v taneční akrobacii ...

... a odraz a poletim ...

Tak teď vstát a odejit...

... a když to nejde, tak pěkně po čtyřech, plížením z ledu pryč ...

Ve finále to hodinové venčení nepotřebuje Denny (toho to nebaví tak po 10 minutách, fouká mu do kožíšku), ale Mišák a ještě se mu to zdá málo.