Ne nehráli jsme klasickou hru. Ale došlo na nůžky v reálu. Nebo spíše na mašinku s nástavcem na 2 cm. Mělo to hned několik důvodů.
1. Přes ofinu už neviděl
2. Už mě opravdu přestalo bavit každé ráno bojovat s hřebenem v ruce a šíleným řevem o učesání
3. Vlasy má husté a v těchle vedrech se pod nimi chudák tak potil, že mi ho bylo líto.
A tak když dorazil domů na tenhle víkend tatínek, takže byla doma stříhací mašinka bylo jasno. A za vzteklého řevu a zoufalého pláče byl mašinkou ostříhán. Původně jsem si myslela, že po základním ostříhání se vezme druhý nástavec a pěkně to zarovnáme. Omyl, Michal zdrhnul a bylo jasné, že lov a boj o pokračování je zcela zbytečný. A tak jsme ho nechali. Je sice trochu rozčepejřený, ale základní cíl byl splněn.
Druhý den ráno jsem ho zvládla učesat dřív, než si toho vůbec všiml. Ovšem stejně se mnou až do oběda nemluvil.
Žádné komentáře:
Okomentovat