Každé ráno si vybavím slavnou scénu z filmu Na samotě u lesa. Vidím pana Kemra v roli dědy Komárka a slyším tu slavnou větu. Co já, já se s tím s mírnou nechutí srovnám, ale Miš je protivnej, protože jsme doma. Maximálně zajdem do obchodu, nebo na poštu. Venku pořád jen prší a kdyby alespon bylo teplo, ale je čím dál větší zima. Jestli to bude pokračovat, tak za chvíli začnu zase topit.
Miš se rozhodl, že se bude tentokrát motat v kuchyni a nanosil mi svoje nádobíčko ke mě. Z jeho oblíbené kuchynky jsem mu sundala vršek a dala na stůl. A tak vařil a vařil :D
1 komentář:
To se to vaří s takovým pomocníčkem:-)
Ajka
Okomentovat