Pamatuju si, že když jsem byla malá, tak se mi moc líbila Pošťácká pohádka od Karla Čapka. O panu Kolbabovi, který chodil všude, jen aby našel správnou slečnu Mařenku a předal jí dopis. Už dávno jsem vyrostla z pohádek a je mi jasné, že dopis bez adresy a jména opravdu doručit nelze. Ale myslím, že při mé "pohádce" by se pan Kolbaba asi hodně divil.
Ve čtvrtek mi přišla SMS, že pošta převzala zásilku a bude ji doručovat v pondělí, fajn s tím jsem i nějak počítala. Ovšem v pátek kolem poledního začal zvonit telefon. Bohužel jsem se zrovna věnovala Mišákovi a tak jsem měla zmeškaný hovor. Během chvíle jsem volala zpět, ale nikdo telefon nebral. Tak jsem to neřešila, říkala jsem si, že jestli je to důležité, tak volající zavolá znovu.
Odpoledne jsem jen tak ze zvědavosti nakoukla na poštovní službu dohledání zásilek a vida malé překvapení - Zásilka nebyla doručena a je uložena na poště ... Poněkud vztekle jsem zavrčela a šla si do schránky pro lístek s tím, že stejně jsem chtěla odpoledne na poštu jít, tak holt se vypravím po 17 hodině, aby tam už zásilka byla ... lístek nikde. Opsala jsem si číslo zásilky a s Miškou jsme vyrazili. Zásilka samozřejmě na poště byla. Došlo mi že zmeškaný hovor byl zřejmě ohledně doručování balíčku a když jsem to nevzala, tak se balíkář ani nenamáhal k nám zajet a rovnou odvezl zásilku na poštu. A samozřejmě že lístek se objevil - byl do schránky doručen následující doručovací den ... Takhle tedy vypadá pošťácká pohádka současnosti.
No alespoň jsme se prošli a bylo zajímavé sledovat oblohu, na jedné straně svítilo momentálně sluníčko a na té druhé byl poněkud dramatičtější pohled, který sliboval stále to samé - déšť ...
Žádné komentáře:
Okomentovat