Už se nezeptáš ...

Byla jsem venku a koukala na měsíc, hlavou se mi honily myšlenky o tom co všechno se za ten rok změnilo. Jak strašně moc mi chybíš. Poslední dobou čím dál víc vídám tvůj úsměv a pohled na Míšovi. Chtěla bych vrátit čas, ale vím, že to nejde.

Měla jsem pocit, že tam venku stojíš se mnou, chtěla jsem ten měsíc vyfotit, ale nějak se mi to nepovedlo. A když jsem přišla k počítači, uviděla jsem tam fotku toho měsíce spolu s básničkou, kterou kamarádka napsala kdysi před léty, ale její slova přesně vystihla mé současné pocity. A protože bych to lépe nevyjádřila, děkuji Mirce za svolení použít její fotku i s básničkou.

Už se mi nikdy nezeptáš, ale i tak vím, že tu někde s námi jsi. A vždycky budeš.