365/2014 - 34. Na cestách

Pondělí byl prostě náročný den. Jsem sova, vím, že to píši již poněkolikáté, ale považuji za nutné to zdůraznit. JSEM SOVA. Nejraději bych vstávala až kolem desáté, ale chápu, že to je utopie. Ale i tak při vstávání před osmou hodinou vysloveně trpím a vstávání v 6 ráno považuji prostě za atentát na mou maličkost :-). A protože jsem v Praze na Liboci měla být v 9 hodin, musela jsem vyrazit autobusem v 6.38. Anamnestický pohovor v APLA byl dlouhý, skoro tři hodiny.
V jednu chvíli došlo k pro mě celkem zábavné situaci. Při probírání Míšových schopností a dovedností padl dotaz, jak je na tom s jemnou motorikou.

- A navléká třeba dřevěné korálky?
- Ne ... ty ho nezajímají ...
Bezděky si sahám ke krku, na kterém mám fungl novou "oglalu" a dodávám, vzhledem k tomu, že je to můj kůň, tak ty máminý jsou samozřejmě zajímavější, než nějaké dřevěné. Ano nedávám mu 11/0, ale když dostane takové, co mají větší dírku (třeba farfale nebo 6/0) a paměťový drát, tak si prostě v klidu navléká náramek.

V poledne odcházím a jdu na tramvaj. A jako člověk, který bydlel kousek od Prahy, v Praze chodil do školy i pracoval, velice rychle vyhodnocuji, že nejkratší a nejrychlejší cesta z Liboce na nádraží Holešovice vede rozhodně přes Vinohrady, konkrétně přes Blanickou ulici. To je přece logické, tam se totiž nachází kouzelný korálkový ostrov - Robinson beads - a nejde odejít s prázdnou. A když už jsem byla v tom koutě, tak jsem to vzala ještě přes Italskou, kde je Rooya. Výsledkem bylo, že když jsem dorazila do Holešovic, zjistila jsem, že autobus co jede přímo k nám před pár minutami odjel. Další končí na autobusáku. Další k nám jede až za hodinu. Tak třeba mi něco pojede z autobusáku ...

Nejelo a než mrznout, to jsem raději vyrazila podél vody pěšky. Byla to příjemná procházka, sice byla zima, ale svítilo sluníčko a ve vodě se cachtaly nutrie a kačeny.

Domu jsem dorazila spokojená i když trochu vymrzlá a tak jsem si udělala čaj a uvelebila se na gauči. Dám si chvilku oraz a pustím se doma do domácích prací, když tu Miška není. Předsevzetí skvělé ... probrala jsem se v půl jedné a tak jsem si jen dala sprchu a šla zase spát. Práce počká na úterek.

Jo a máme termín  na diagnostiku - 20.3. - opravdu rok čekání.