Ne nezbláznila jsem se. A rozhodně mi jeden "Miš" bohatě stačí. Jen v pondělní skupině je Miš, Maruška a druhý Míša. Ani druhý Míša nemá zatím diagnozu, ale i u něj paní doktorka vyslovila vysokou pravděpodobnost PAS. A opravdu je to tak, že oba "Mišové" mají hodně společného.
A co teprve, když si oba vyhlídnou stejný objekt zájmu. Například dveře v čekárně, bohužel drobným problémem bylo, že zatímco Míša chtěl, aby byly otevřené, tak můj Miš trval na zavřených ...
V tu chvíli přišel čas pro vyjednavače pro dosažení kompromisu. Myslím, že za výkon, který jsme s maminkou druhého Míši podaly by se nemuseli stydět ani profesionální vyjednavači.
Na večeři jsme s Mišem dělali bramborové placky. No "dělali", když jsem se chystala strouhat poslední bramboru, tak si Miš všiml, že se věnuji činnosti, která vypadá zajímavě a rozhodl se, že mě prostě musí od toho odsunout a pustit se do práce sám. Zmocnil se struhadla a pustil se do práce. I od té jedné brambory se stihl zapatlat "až za ušima" a když jsem ho přistihla, jak místo strouhání užírá ty nastrouhané brambory, tak jsem ho raději zase vystřídala. Ale placky nám chutnaly oběma.
Žádné komentáře:
Okomentovat