365/2013 - 115. "zločinec"

Jsou dny kdy Miš odmítá mou asistenci u oblékání. Ne nesnažím se ho oblékat, jen se snažím mu dávat to, co opravdu potřebuje a v pořadí, ve kterém by si to obléknout měl. Někdy se mu ovšem povedou dokonalé kreace a jindy je to jen tričko, které má obráceně. A to se přiznám, že ho raději nechám, než s ním vést bitvu o to, že podruhé si ho obléknout odmítne.

A v Mišákovo očích jsem byla zločincem toho nejhoršího ražení. Udělala jsem totiž k svačině mrkvovo-jablečný salát s citronovou šťávou. Mám ho ráda a Miš taky. Takže jsem ho udělala velikou mísu, aby si dal Mišák ke svačině a pak odpoledne jsme měli na osvěžení v teplém počasí. Spletla jsem se a spáchala jsem ten nejhorší možný zločin v Mišákovo aktuálním pohledu, dovolila jsem si sníst z té mísy 2 lžíce salátu. Ty vyčítavé pohledy, které na mě vrhal mluvily za vše. A tak jsem se pustila do druhé várky. Když jsem nastrouhala mrkev, tak mi chtěl Mišák pomáhat, přitáhl si židličku a neustále mi bral druhé struhadlo a tak jsem ho nechala strouhat jablíčka

Chvíli byl opravdu zaujatej, ale pak přišel na to, že užírat už nastrouhanou mrkev, je ale daleko větší zábava.

Odpoledne jsme vyrazili k želvě. A protože tam chodíme rádi a protože Markéta komentovala na facebooku, že by si salát taky dala, tak jsme jí přece jen trošku vzali s sebou.
Miša byl spokojenej, protože bylo hezky, mohli jsme být ve dvoře, a tak prozkoumal pískoviště, houpačku a pobíhal a já jen v klidu seděla a snažila se relaxovat. Takovýhle pěkný je ze dvora výhled

Večer jsem se rozhodla, že zkusím vyfotit úplněk, částečné zatmění byl jen takový malý bonus. Ale vzhledem k tomu, že by to chtělo delší objektiv, tak jsem udělat výřez.

neřeším techniku, prostě se snažím pracovat s tím co mám, někdy se mi daří lépe, jindy hůře.