365/2013 - 117. Společné tvoření

Sobota u nás začíná vždy stejně. Kolem osmé ráno začínám ukecávat Miše, že se mu chce opravdu vstávat a on se tváří, že v žádném případě. Samozřejmě, že vždycky vstane tak, abychom stihli v 8.45 stád u bučící dodávky. Jen z původních dvou jogurt na týden jsme to zvedli na čtyři. Ale když mu tak chutnaj. A někdy se dostane i na mě.

Od dodávky zase zpátky domů na snídani, no není přece nic lepší, než si dát k snídani čerstvé mléko nebo podmáslí.

A jednou za 14 dní jsou tu farmářské trhy a blešák. A tak jsme se vyrazili po snídani podívat. Samozřejmě, že když už jsme byli na náměstí nemohli jsme vynechat Želvu.

V podvečer jsem se pustila do lepení suchých zipů na zalaminované kartičky do komunikační knihy. Ta ho sice za účelem komunikace moc nezaujala, ale to se bude muset podat časem. Ovšem do lepení kousků suchých zipů na kartičky a jejich rovnání do kníhy (zatím bez určeného řádu) ho nadchlo. Až mě to překvapilo. Když vezmu jak se vůbec do podobné činnosti ještě minulý týden nechtěl za žádnou cenu zapojit.

A tak jsme tvořili spolu, myslím, že je to dobře, aspoň se nebude na knihu tvářit jako na úhlavního nepřítele.