... možné i nemožné. Po čtvrtku jsem si přinesla spoustu rad, co budeme vlastně potřebovat na kartičky. Je jasné, že s piktogramy zatím neuspěju. A tak, než babička s dědou Miše přivezou, tak chodím po bytě a fotím. Postel, vanu, záchod, venkovní dveře, botičky u křesílka, kde se obouvá, umyvadlo, čokoládový penízek, čokoládu. Prostě všechno možné i nemožné. Když přivezli Miše, fotila jsem i babičku a dědu, budeme toho potřebovat hodně.
Taky nám volala paní z centra rané péče, že na první konzultací k nám kolegyně přijede 30.4., mohla by už teď 9.4., ale to máme skupinu a logopedii a to zrušit nemohu. A ani nechci, když vidím jak na Mišáka ty úterky fungují, myslím že i díky tomu dělá docela pokroky.
A když už jsem měla foťák venku, abych vyfotila dveře k nám, tak jsem musela vyfotit hlídače, když tak pěkně pozoval.
Žádné komentáře:
Okomentovat