Tak poslední skupina před vánoci. Ukecat Mišáka ať se oblíkne byl téměř nadlidský úkol. Nikam se mu nechtělo. Když jsem mu chtěla dát bundu, vypukla scéna. Chtěla jsem mu dát tu, kterou měl v neděli a mezitím už uschla po vyprání. Ouha milej Mišák se rozhodl, že on chce kostičkatou modrou, kterou měl včera. Na některých věcech trvám, ale tohle je ta, kdy mohu ustoupit. A pak najednou byl naprosto vzorně spolupracující dítko.
Na skupině pracoval v pohodě jako vždycky a já mezitím běžela rychle na poštu. Vždyť jdu jen k peněžní přepážce, tentokrát to bude určitě bleskovka. No nic nemohlo být vzdálenější realitě. Dvacet minut na přepážce nikdo nebyl, už jsem se chystala, že holt budeme muset s Mišákem na poštu ještě ve středu (s ním je to vážně "radost"), ale naštěstí jsem pak byla hned na řadě a stihla se vrátit před koncem skupiny.
S psycholožkou jsme se shodly, že Mišák prostě potřebuje vizualizaci a ve vztahu k dětem a lidem dělá pokroky. Že už si automatizuje takovou tu běžnou rutinu. Například když přijde do místnosti, tak pozdraví, není mu stále ideálně rozumět, ale už to, že se o to pokusí, je úžasný pokrok vpřed.
Žádné komentáře:
Okomentovat