6.12.2013 -Můj soukromý "Xaver"

V Evropě řádí a páchá škody Xaver. I v Čechách, které vzal okrajově udělal slušnou spoušť. Tady jenom fouká, ale jinak žádnou velkou škodu nezpůsobil. Jen jsme nešli ven. Ale aby mi to nebylo líto, tak se Mišák rozhodl, že mi předvede malé soukromé tornádo doma. Jo dítě s PAS to je prostě adrenalinový sport. On má svět sám pro sebe a já mám tu drzost mu narušovat jeho kruhy :-) A tak balancujeme jak to jde, abychom to vyvážili. On aby si mohl chvíli odpočinout ve svém světě a já se snažím, aby taky vzal na vědomí ten okolní.

A tentokrát vstával pěkně levou nohou a dával mi to pěkně sežrat. Celý den protivný, bez nálady a hlavně s dokonale destruktivním přístupem.

Měla jsem naplánováno, že budeme spolu péct, když ho pečení perníčků tak bavilo. Že on se bude matlat ve svém kousku těsta a já mezitím budu péct. Nic nemohlo být vzdálenější realitě ... zatímco já odebírala vykrájené tvary na plech, on je zcela nespokojeně bral a lepil zpátky na těsto, pokud možno na jiné, než se kterým jsem zrovna pracovala. Takže když jsem první plech lineckého spálila a zjistila, že druhý je mezitím prázdný a vykrájené kousky jsou zpátky umělecky uplácané na hroudě těsta, měla jsem chuť se na celé pečení vykašlat a prohodit všechno oknem. Počítám do tří ... pořád mám chuť všechno vyhodit oknem, tak ještě jednou počítám ... Tak dobrá, vypínám trouby, uklízím vykrajovátka, plechy a těsta ... Uvažuji o pečení dle receptu, který již nějaký ten rok koluje po internetu a končí slovy ...
" ... vše uklid, dopij rum, cukroví zajdi koupit ..."

Fotka vystihuje naprosto jeho denní náladu - nefoť mě, nekoukej se na mě, nemluv na mě, nechci, nebudu, nemám rád ...
a tak jsem ho prostě nechala, jen jsem se ho držila v pravidelném režimu, cokoli mimo nemělo smysl zkoušet.