Ráno jsme byli s Míšou na logopedii. Protože se mu nechce spolupracovat, když tam jsem, tak ho vždycky odvedu do ordinace a pak jdu ven. A to se to pak pracuje, Mišák se nesnaží hledat způsob jak z toho vyklouznout. A za odměnu si pak může chvíli hrát s tím co ho zaujme.
Tentokrát jsem ho tam nechala i s fotoaparátem. A tak mám i pár fotek z práce.
Já jsem si na poště vyzvedla předčasný dárek od Ježíška nebo naopak opožděného Mikuláše (balíček na mě čekal už od 4.12.). Ale ono je to vlastně jedno, podstatné bylo to, co se nacházelo v obálce. Přišla mi knížka přímo od autorky s osobním věnováním. A mě se už dlouho nestalo, abych přečetla knížku v kuse.
U téhle se mi to stalo, i když jsem ji občas musela odložit, protože mi mluvila ze srdce. Zároveň jsem si psala na chatu s autorkou. A i když jsem věděla, co budu číst, protože jsem znala Diny blog, bylo to pro mě hodně emotivní čtení. Se spoustou slz - ale slz pochopení a slz úlevy
Žádné komentáře:
Okomentovat