Z logopedie jsme pospíchali domů, protože v 10 hodin měla přijet paní poradkyně z centra ranné péče APLA. Míša byl v pohodě, ale já byla přece jenom trochu nervozní. Zbytečně. Poradkyně, která přijela byla velice milá a ochotná. Mišák se hned zaláskoval a nacpal se jí na klín. Nutně se s ní potřeboval mazlit. Když jsem jí říkala o některých svých zážitcích s lidmi nebo s tím, co jsem v poslední době zažila s Míšou, tak mě uklidnila, že to je prostě normální. V jednu chvíli mi položila dotaz, jestli je pro mě velký problém říct, že je autista (jednalo se o historku z obchodu z března). Řekla jsem že ne, že prostě tenkrát to bylo ještě před kontrolou a případným potvrzením či vyvrácením podezření na diagnozu. Bylo mi jasné, kam tím míří. Dokud se já sama nesrovnám a nepřijmu ten fakt, nebudu moc Míšovi účinně pomoc. Neříkám, že to bylo jednoduché, ale v tomhle už mám jasno. Když jsem jí říkala, jakým způsobem se snažím pracovat, nebo jaké máme zavedné "berličky", aby něco udělal. (Například ukázat mu osušku, když chci aby šel z vany, nebo podat batůžek, když odněkud odcházíme), tak mi řekla, že to je přesně to co potřebuje - vizualizaci toho, co se mu říká. A tak budeme pokračovat. Odjela asi po 3 hodinách a já získala spoustu informací, jak s ním pracovat. Jak začít vyrábět pro něj úkoly. Knihu pochválila a poradila, jak efektivně pracovat, aby si zvykl co nejdříve.
Odpoledne jsme se začli projít a hlavně jsme museli do papírnictví. V pondělí totiž volala babička, jestli přijedem na lampionový průvod a čarodějnice. Bohužel ani tady v papírnictví lampion neměli. Naštěstí, když nás děda vyzvedl, tak byl ještě čas zajet do papírnictví v centru.
A večer jsme vyrazili na čarodějnice. No samozřejmě, že jsem sice dala večer baterku z fotoaparátu na nabíječku, ale nezapla ji do zásuvky. Takže bohužel celé čarodějnice nevydržela. Když jsme dorazili, tak Míšu jako první zaujal především stánek s buřtíky. Taky lítal na koštěti, nechal se pomalovat, házel koštětem, ale stejně zas největší úspěch sklidil opečenej buřt a hasiči. Snažil se běhat od jednoho auta k druhému, ale z toho jsem zas nebyla nadšená já. Protože foukal vítr a přesně tam lítali oharky z hranice.
A večer padnul a usnul a ani nevěděl jak.
Žádné komentáře:
Okomentovat