V sobotu jsem původně uvažovala, že zkusíme jít na ten rytířský turnaj, ale bylo takové divné spací počasí. Ani Mišákovi se nechtělo vylejzat. To až navečer.
Začíná být čím dál samostatnější a tak se procházky podobají adrenalinovým sportům. Malá otočka bokem a Miš je najednou úplně jinde. Což o to, když je to v té boční uličce tak to ještě jde. Ale jak se blížíme k hlavní musím být sakra jak ostříž. On nezastaví na pokyn a prostě jde dál ... On má přece jasno.
Žádné komentáře:
Okomentovat