365/2013 - 125. Ať žijí rytíři

Tak když jsme nedali rytíře v sobotu, těšila jsem se na příjemné nedělní odpoledne. O to víc jsem byla ráno nemile překvapena bouřkou. Ani jednomu z nás se nechtělo vylézt z postele. Mišák se do té mé nastěhoval tradičně kolem čtvrté ranní. Ale vyjimečně bez toho, aby mě z ní vykopal. Prostě nechtěl spát v pokojíčku sám. Bouřka nás taky nevyhnala. A ani po bouřce teda nebyl zrovna důvod k optimistickým myšlenkám ohledně odpoledního plánu. Přímo přede dveřma byla obří louže, na které bylo vidět, jak pořád ještě prší. A tak nezbylo, než doufat, že se vyčasí. A skutečně ano, déšť ustal a pomalu se nesměle začalo ven skrz mraky cpát sluníčko.

A tak jsem se rozhodla, pokud nebude slejvák, půjdeme. Louže řešit nebudu, od čeho jsou holinky. Nakonec ani na ty nedošlo, protože do odpoledne louže zmizely. A tak jsme po obědě po jedné hodině vyrazili. Představení bylo od dvou, ale vzali jsme to procházkou a k pokladně dorazili po půl. Koupila jsem lístky a Míša zas předvedl svoji specialitku - přerovnávání. Kromě lístků totiž prodávali i koníky a meče a koníci nebyli srovnaní v přesném zákrytu a to teda je pro Miše prostě problém a tak je musel pěkně srovnat. Ještě že tam měli vystavené jen čtyři.

Taky se mu líbili zbrojnoši, kteří tam hlídali. Jeden z nich půjčoval na potěžkání meč a tak ho nabídl i Míšovi. Ten samozřejmě ucouvl, protože přece jen promluvil na něj úplně cizí člověk. Vysvětlila jsem mu, že Míša spolupracovat nebude a spíš ucouvne, že bude zvědavě chodit kolem, ale meč si nevezme a s ním spolupracovat nebude. Stejně tak jsem to vysvětlila i slečně co prodávala lístky, v čem je problém a proč koníky přerovnává. A mile mě překvapila jejich reakce, po spoustě reakcí typu nevychovanej spratek jsem se setkala s reakcí milou a vstřícnou. Slečna ho nechala srovnat koně i meče a když jsme kolem zbrojnoše s mečem procházeli asi potřetí a Míša si ho se zájmem prohlížel, tak natáhl ruku co nejdál, aby ho nerušil a když se Míša po meči natáhl, nechal ho, at si ho prozkoume sám. Co na tom, že ho neměl šanci udržet ani opřený a zkoumal ho na trávě v sedě. Trpělivě ho sledoval a Miš byl šťastnej. A ještě šťastnější, když jsem mu koupila dřevěný.
Představení bylo báječný a Miš překvapil, vydržel celou dobu sledovat a pak se už i zapojil a vstával, vejskal a tleskal. Mé původní obavy, jestli nepůjdem předčasně domů, protože s ním bude k nevydržení, se rozplynuly. Rytířské souboje ho prostě nadchly. Ale čemu se vlastně divím. Vždyť jeho nejoblíbenější pohádková scéna z hraných pohádek je písnička princezny Brigity z pohádky Co takhle svatba princi.
A hrát si na rytíře pro něj není nic divnýho, to už zapřičinil kamarád Jirka.

Míša a jeho nový meč, který si přinesl z turnaje.

A Míšův opatrný zájem o nabízený meč.

Takže Ať žijí rytíři a já už vím jakým směrem plánovat různé výlety a akce. Jakmile tam bude nějaká SHŠ, mám šanci, že ho to zaujme.