Ale pravda je, že se to promítlo do Míšovo dnešní nálady, celý den byl v podstatě v pohodě. Prohlíželi jsme si knížky (momentálně má tři oblíbené), skládali obrázky, pomáhal mi vařit a dokonce jsem ho musela nutit znova obléknout pouze dvakrát. Občas to bývá válka nervů a kdo víc vydrží.
Večer jsem mu za odměnu chtěla pustit pohádku, s tím, že já si aspoň udělám nějakou práci, u které jeho asistenci opravdu nepotřebuji. A došla jsem k zásadnímu poznatku dne. Pohádka - ANO, ale nesmí to být "Co takhle svatba princi". Lépe řečeno šermovací začátek, či písnička princezny Brigity. Protože než jsem se nadála, Mišák se zářícím obličejem mi podává šavli, v ruce drží meč a jde se zase bojovat. Pohádka vyloženě inspirující :-)
Večer zalezl dobrovolně do postýlky, ale musel si tam nastěhovat své oblíbené knížky - Dášeňku, Děti z Bullerbynu a Emila Neplechu. Děti z Bullerbynu zná snad každý, nevím jestli tak známá je i ta druhá knížka Astrid Lindgrenové, ale já ji měla ráda. Emil Neplecha prostě odpovídá svému jménu, je to normální kluk uličník, co nikdy neprovede stejnou neplechu dvakrát, protože jich má v zásobě rozhodně dost a vždycky vymyslí zas něco nového. Míša zatím jen prohlíží, až jednou bude číst, tak budu jen doufat, že si z Emila nevezme příklad :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat