Mišák byl dneska od rána hodnej až podezřele. To obvykle čekám jestli vymyslí nějaké pikle. A ono nic. Postavil si kuchyňku před police, tak aby mu nepřekážela, dokonce si do ní srovnal i nádobíčko. I tričko a tepláky si navlík dobrovolně a světe div se, vydržel v nich až do doby, než jsme po obědě vyrazili na poštu a na úřad. Mírné protesty jsem zaznamenala ve chvíli, kdy si všiml, že kutím něco v jeho pokojíčku a klidně jsem si mu sebrala z peřinky povlečení s auty. A další nelibost ve chvíli, kdy jsem mu opravdu zakázala vyndat ze zásuvky kabel od pračky, kterou jsem zrovna zapnula.
Odpoledne jsem vyrazila na poštu a potom pro nový OP. Z pošty Míša samozřejmě zamířil zcela nekompromisně směrem na náměstí. To by šlo, ovšem na náměstí u muzea jsme změnili směr. Miš na mě koukal celkem udiveně, ale snažila jsem se do něj hučet celou dobu, že jenom dojdeme něco vyzvednout a pak opravdu půjdeme k Želvě. Dorazili jsme do chodby před kancelářema a byla jsem mile překvapena, chodba pustá a prázdná, jen nad dveřmi svítilo číslo. To bude rychlé, za chvíli půjdeme zpátky. No to jsem netušila, jak moc pravdivé je tohle konstatování. Došli jsme k automatu, který vydává čísla a tam ležela cedulka "Z technických důvodů není možné vydávat vystavené občanské průkazy". Bylo to rychlé, selhala technika a tak jsme se otočili a šli zpátky. Konečně stanou se horší věci, než jeden nevyzvednutý průkaz.
Z úřadu jsem to už "neokecala" a Mišák vyrazil směr Želví doupě. Momentálně přešel z fáze "sem chodíme na čokoládu" do fáze "sem si chodím hrát". Ani ta čokoláda ho dneska moc nezajímala. Pěkně se ponořil mezi hračky a knížky a lovil poklady. Zjišťuju, že pokud budu chtít nějakou fotku, kde nezdrhá, nešklebí se a nějak mu nevadí, že ho fotím, budu muset do Želvího doupěte.
Pusu má od čokolády a s vyplazeným jazykem se soustředí na přesun traktoru s vlekem tam, kde ho chce mít. Má slova - Oblékat, jde domů - se opravdu nesetkala s pochopením a už vůbec ne nadšením. Ale nakonec po oblečení vyrazil dobrovolně, jen musel ještě do protějších dveří a já se pomalu děsím, kdy se dostane do fáze "sem chodíme pro knížky". Kdy ho nebude zajímat kavárna a dětský koutek, ale rovnou zamíří do těch protějších dveří, kde je knihkupectví a antikvariát. Už dneska se tam opravdu zálibně rozhlížel. Vybral si knížku s říkadly a já si taky udělala malou radost. Domů je v igelitce důležitě nes a mával s nimi kolem sebe.
No a v pondělí nás čeká repete.
Žádné komentáře:
Okomentovat