Když jsem fotila o kousek dál, zavolala na mě paní se psem z druhého břehu, že se mi moc omlouvá, že mi vlezla do záběru (nevlezla, dokonce jsem ji ani v první chvíli nezaregistrovala). A potom se mě zeptala, jestli vím o tom chráněném platanu nedaleko, že by stál z fotografii. Poděkovala jsem jí za tip a vyrazila. A samozřejmě cestou jsme se střetli. A tak jsme se zapovídali o focení, o přírodě, o špercích a hlavně o fantazii a nápadech. Ke stromu jsme zašli spolu, prostě byl to nečekaně příjemně prožitý kousek dne. Když jsme pak došli zpátky na hlavní cestu a k poště, bylo mi skoro líto, že už se loučíme. Popřáli jsme si vzájemně štěstí, paní šla na poštu a já pokračovala v procházce. A ten příjemný pocit mi zůstal po celý zbytek dne. Nebyla to dlouhá část dne, ale na chvíli jsme dokázali téměř zastavit čas. Za to té neznámé paní děkuju.
Fotek jsem si přinesla dost a vlastně ani nevím, která nejlépe vystihuje den a tak jsem se nakonec rozhodla pro psí slečnu, která mi ochotně zapózovala včetně psího úsměvu. Na ni ani na její paničku jen tak nezapomenu. Doufám, že je ještě někdy potkám.
Žádné komentáře:
Okomentovat