365/2013 - 47 a 48. Návštěva

Mišák miluje procházky a v sobotu si jich teda užil dostatek. Přijela kamarádka. Sraz na víkend jsme si naplánovaly už po vánocích a já jsem ráda, že i přes svůj nabitý program si našla čas. Obě jsme se potřebovaly vykecat postěžovat si na trable a zároveň se podělit o drobné radosti a naděje, které máme.

Po zkušenostech s jogurty z bučicí dodávky jsme s Miškou vyrazili na procházku č. 1 - tedy ráno opět k dodávce pro nové jogurty. Samozřejmě, že to není jen dojít k autu, koupit jogurty a jít domů. Když už jsme venku, musíme obejít aspoň kousek procházkové trasy a proč ne, neuškodí to ani jednomu.

Před polednem jsme vyrazili na procházku č. 2 - protože autobus, kterým kamarádka přijela nestaví u nás, ale až na autobusáku a nám zas nejede v takovou dobu abychom tam byli akorát a přes hodinu tam čekat s Miškou nebudu. To by bylo o nervy jeho i moje, tak jsme vyrazili pěšky. Tentokrát to byla procházka od dopravní značky k dopravní značce. Cestou na autobusák je jich celkem dost. U každé se Míša musel zastavit a pořádně si ji prohlédnou, eventuelně mě na ni upozornit. Ale vyšlo nám to přesně na čas. Ve chvíli, kdy jsme se blížili k autobusovému nádraží, zrovna přijížděl ten autobus, co s ním jela kamarádka a nemuseli jsme čekat. Miška tuhle tetu vzal na vědomí zcela bez problémů. Chvilku vedle ní stál, pak ji podal ruku a odvláčel ji k zastávce, odkud jede autobus k nám.

 

Tady se po mě kouká, jako by se ptal, jestli si teda tuhle tetu berem domů :-). Docela mě to překvapilo, naposledy ji viděl před vánoci a on se zase tak k cizím lidem nemá a už vůbec ne, aby se s nimi vodil za ruku. Doma jsme si dali kafe, oběd a chvilku po obědě už Mišák seděl na svojí židličce v chodbě a obouval si boty. A tak jsme se vypravili na procházku č. 3. Pěkně do centra a já kamarádce slíbila, že ji vezmu na tu nejlepší horkou čokoládu, kterou znám. Tvrdila mi, že taky ví o kavárně, kde dělají dobrou i hustou, ale nakonec uznala, že na tu ze Želvy prostě tamta nemá. Miša si vylezl na židličku, podal si z police knížku a byl spokojenej (teda když pominu, že se snažil u vedlejšího stolu tvářit, jako dítě, které rozhodně týrám hlady).

 

Večer nám doma předvedl svou výzbroj, vyndal šavli, meč, všechny přilby, pirátskou čepici a pěkně rozložil. A jelikož byl ucaprtanej, tak jsem ho šoupla do vany a zahnala do pelíšku. A zatímco já krájela sýrovou roládu, tak se kamarádka rozhodla, že mi pomůže uklidit tu jeho výzbroj a protože je pro každou špatnost, tak si ji taky musela vyzkoušet :-)

Nevím jestli postřehla, že zrovna roládu fotím a tudíž mám ten nebezpečný nástroj zvaný fotoaparát po ruce. Ale když už, tak už. A protože správní vikingové mají mít copy, tak si je hned upletla a ochotně zapozovala. (Není nad to mít správně praštěné přátele). Podotýkám, že tu lahvinku jsme načaly až potom :-)

V neděli nás Miška budil svým oblíbeným stylem, nastěhoval se nám do postele. Nejprve vyštval mě a pak se šel vedle na gauč nacpat k návštěvě. Taky se jí snažil probrat pouštěním zvuků mašinky u hlavy. Ani to nezabralo. Mišákovi se prostě teta Míša opravdu zalíbila (dokonce jí půjčil Ňuňu). A když odjížděla, tak jí do autobusu zamával a navíc se i rozbrečel. Tak tím tě překvapil opravdu hodně. Od autobusu jsme se ještě šli projít, pro změnu od auta k autu. Zbytek odpoledne už byl takový běžný, skládali jsme obrázky, prohlíželi knížky a ve vaně Mišák topil a lovil své oblíbené pajďuláky.
Prostě celý víkend se vydařil.