365/2013 - 43. Malé velké radosti ...

Dneska jsme byli zase na skupině. Chodíme jednou za 14 dní. Jakmile jsme se ocitli na kruháku u Tesca, tak mě okamžitě Mišák začal táhnout správným směrem. A venku začal poletovat sníh, což mě moc nepotěšilo. Ale udělal mi radost Mišák. Když po první půlhodince, kdy jsou uvnitř jen děti jsem se dozvěděla, že je vidět změna, že si s dalšíma dětma hrál a spolupracoval. Snažil se s nimi cvičit, skládat puzzle i si vzájemně posílat autíčka. On nikdy neměl problém s tím, že kolem něj si hrají i jiné děti, ale nikdy neměl chuť se přidat k nim. Pro mě je to výborná zpráva.

Další radost mi udělal, když jsme z centra zamířili opačným směrem a tahle situace se nesetkala s protesty a tak jsem se rozhodla udělat Míšovi radost já. Vyrazili jsme na náměstí a odtud do Želvího doupěte. Jednak tam mají naprosto bezkonkurenční čokoládu a taky hrací koutek a spoustu knížek. Míša tam chodí rád, vlastně jakmile dorazíme na náměstí, tak tam namíří zcela neomylně.

Já si popovídala s kamarádkou, Míša si pohrál a dali jsme si čokoládu. Dneska jsme vlezli i do druhých dveří a kdybych ho neodvedla, asi by se vrhl na průzkum knížek, ty ho totiž moc zajímali. Cestou zpátky byl nadšenej ze sněhu a ani si nevšiml, že nejdem po přesně nachozené trase. Tentokrát mu stačilo, že držíme správný směr.