Budíček ve čtyři teda stál za to. Mišák se mi nastěhoval do postele, několikrát mě kop, nakonec mě vyštval a roztáh se v ní sám. Já se holt natáhla na gauči, abych aspoň ještě chvilku si zdřímla. Po probuzení mě ovšem čekala čajová pohroma, všechny čaje ze skříňky byly vyndané a jedna krabička rozebrána (včetně pytlíčků). Takže na zemi jsem měla pěkně čajovou drť a prázdné sáčky.
Mám kamarádku, která sbírá želvičky a korálkové prý ještě nemá a protože bude mít narozeniny, rozhodla jsem se udělat jí želvičku do sbírky. Našla jsem návod a chvíli zmateně koukala do změti čar. Jo už jsem tenhle typ návodu před sebou neměla dlouho. Dokonce jsem to chtěla vzdát, no jo, zase jsem hledala složitosti, tam kde vlastně žádné nejsou. Vždyť kuličku umím a základ je stejný. Samozřejmě, že želvička byla hotová za chvilku.
Potom jsme s Miškou vyrazili do krámu, protože jsem se rozhodla udělat si na zítra dort - střechu z bebe sušenek a tak jsme museli pro suroviny. Střechu jsem zvládla a protože mi zbylo trocha krému i sušenky, tak jsem ještě udělala řezy. Ty už jsem večer otestla a zítra budou k snídani.
A když bylo hotovo, tak jsme vyrazili na procházku, aspoň se trochu provětrat. Po návratu z procházky jsem usoudila, že jedné želvičce by mohlo být samotné smutno a tak jsem se pustila do druhé. V půlce práce jsem byla přerušena, protože Mišák usoudil, že zrovna teď je ten pravý čas na boj mezi rytířem (on) a pirátem. A tak jsme šermovali, než ho to přestalo bavit. Když jsem ho večer nacpala do vany, dodělala jsem druhou želvičku a rovnou z nich udělala náušnice.
A MIšák zabodoval, když jsem ho uložila spát. Usoudil, že vršek od pyžamka je v naprostém pořádku, je zelený a má černé rukávy, ale černé kalhoty jsou prostě fádní a tak prohrabal šuplík, našel bavlněné červené kraťasy, které si natáhl přes pyžamo a konečně byl spokojenej. Jo i Superman nosil trikot pod trenýrkama :D. A teď spí a je z něj zase to nejroztomilejší sluníčko a já jen doufám, že nebude budíček ve čtyři.
Žádné komentáře:
Okomentovat