... nebo spíš jako na houpačce. Celý den byl takový nějaký na levačku. Snad to počasi a pošmourno, schované sluníčko všechno přispělo k celkové divné náladě, kdy pak stačil jeden spouštěč. A najednou jsem seděla, brečela, nebyla to schopná zastavit. Možná jsem to potřebovala aspoň na chvilku nebýt silná a normálně se vybrečet. Rozhodně se mi ulevilo.
Miškovi jsem pustila jeho milovaného Tomáše, abych mu nedělala v hlavě zmatek. A on si pro změnu den na kolotoči pojal po svém. Usadil se v židli a pěkně o stůl se otáčel, aby byla přece legrace. Myslím že ten jeho kolotoč byl určitě veselejší.
Žádné komentáře:
Okomentovat