365/2013 - 58. Přerostlé myši a jiná zvěř

Tak tentokrát se mi opravdu zadařilo. Dopoledne jsem se věnovala mimo jiné papírování a odpoledne jsem mazala na poštu. Ani jsem nebrala foťák, protože mi to na ten kousek přišlo zbytečné. Takže došlo na klasický zákon schválnosti. Mišák nejenže z pošty vyrazil na klasickou procházku, navíc se rozhodl v místě, kam nikdy nechce jít, že tentokrát se tam podívá. Tak jsem si říkala, že se na můstku zastavíme a podíváme na kačenky. No tak v tomhle má jasno, kdo viděl jednu kachnu jako by viděl všechny. Jeho zajímala především značka zákaz vjezdu umístěná na můstku. Ano poslední dobou chodíme na procházky od dopravní značky k dopravní značce.
A jak jsme tam stáli, tak nutrie, které žijí pod tím můstkem byly tak zvědavé, že vyrazily se na nás podívat a pochodovaly si to pěkně přímo po ulici. V tu chvíli jsem opravdu zalitovala, že jsem foťák nechala doma. Sice jsem s sebou měla mobil, tak jsem udělala takovou dokumentační fotku, ale nebylo to ono. Cestou zpátky jsme potkali celou bílou kočičku a Miš se zastavil a odmítal jít pryč, jen ji pozoroval a neustále vykřikoval své "ňau". Z kočičky byl tak nadšen, že se smíchem a neustálým brebentěním pak pokračoval celý zbytek cesty.
Jo a aby toho nebylo málo, tak mobil, který se běžně připojuje k počítači bez jakýchkoli problémů se zrovna včera rozhodl, že se nepřipojí a ne a ne, takže se mi ani těch pár mobilních fotek z procházky nepovedlo stáhnout. Ale to by bylo aby nade mnou nějaká hloupá technika vyhrála.  Však já si tu chvilku, abych nad ní vyhrála já najdu.
Zatím tedy jen pracovní fotka z večerního tvoření - další korunka, tentokrát o něco menší a pro ukázku velikosti nandaná na ruku