Odmítnout Mišanovi odpolední procházku, tak to by byla nepředstavitelná drzost. Tak jsem vzala obálku pro babičku (slíbila jsem jí poslat fotky Mišáka), Minoltu (co kdybychom zas potkali nutrie nebo něco jiného zajímavého). A než jsem si stihla obléci bundu, tak už vláčel svojí plastovou židličku, aby se měl kde obout.
Zastavili jsme se na poště, kde se snažil tvářit, že nutně potřebuje úplně všechno, co je tam vystavené a já se snažila tvářit, že to naprosto nechápu. A pak hurá dál projít. Mišák se musel nutně zastavit u všech aut, a u všech byl přesvědčen, že musí očistit SPZ. Tudíž opět střet zájmů. To škvrně si musí myslet, že jeho matka nemá absolutně smysl pro zábavu a správnou představu o zábavě.
Když jsme došli na odbočku k můstku, tak po předchozí procházce na ní vyrazil automaticky a dneska dokonce vyrazil i přes můstek. A pro velký úspěch si to musel několikrát zopakovat a tak jsme chvíli pobíhali tam a pro nezaujatého pozorovatele jsme se museli jevit jako dva naprostí šílenci. Ale bylo nám to jedno. Byla to přece legrace. Nutrie se dneska procházely jen po břehu na silnici nenapochodovaly. Pro seťák nebyly v ideální vzdálenosti a výměnu objektivu mi Mišák neumožnil, možná odveta za překaženou zábavu s leštěním SPZ.
Ale protože byl v pohodě, tak cestou zpátky dostal odměnu - oblíbené lízátko. A když jsme dorazili domů, tak sousedů pesan musel zkontrolovat, jestli by se náhodou Mišan nechtěl podělit. No nechtěl a tak se pesan ve finále spokojil "jen" s podrbáním, ovšem důkladným.
Žádné komentáře:
Okomentovat