Už jsem si myslela, že pohledy lidí typu - no jo nevychovanej spratek a neschopná matka - už zvládám, ale tentokrát jsem zase zabublala.
Miš měl svůj den. A vlastně jeho chápu, on celý ten týden byl náročný a o nějakém dodržování režimu na který je zvyklý se nedalo mluvit ani omylem. Ráno jsme šli pro jourty a mléko do dodávky, ale tam bohužel nemají zakysanou smetanu, kterou jsem zapomněla v pátek koupit. A tak jsem pro ní šla, chyba, měla jsem raději koupit jeden jogurt navíc v dodávce. V krámě totiž byl nově postavený stojan s energetickými nápoji a navcí v místě, kde si Mišák s oblibou stoupne a pozoruje, co se v prodejně děje. Asi už to byla poslední kapička těch všech změn a tak se zoufale rozbrečel, leh si na zem a nechtěl vstát. Vzhledem k tomu, že neječl, nekopal, do ničeho netlouk, jen ležel a brečel a já měla ruce plné, tak jsem na něj jen mluvila, ale rozhodla se, že vstát mu pomůžu, až budem odcházet a budu mít obě ruce volné. A ejhle, hned jsem se od paní pokladní dozvěděla, že bych měla vzít prut nebo metlu a pořádně mu seřezat pr... A to už ve mě začínalo bublat, jen jsem okomentovala, že to je strašně jednoduché řešení, když neví vůbec nic o dítěti, tak řešit všechno hned vejpraskem (pravda je, že občas obdobné reakce slýchám i od lidí, kteří o situaci vědí). A už to jelo, druhá paní, také postarší, hned začala komentovat, že dneska to odborníci nedoporučujou a pak je to "samej takovejhle rozmazlenej spratek". A najednou jsem Miše naprosto chápala, v tu chvíli by mi určitě na podlaze se slzama v očích bylo líp. Nejraději bych smetanu odložila a šla pryč, abych nemusela čekat až se vypovídá s onou paní (zatímco tempem spícího šneka markovala její nákup) na téma, kam to s tím přístupem všechno spěje vrhajíce po nás významné pohledy. Konečně jsem zaplatila, podala Míšovi obě ruce, ten se zvedl a šli jsme. Ale že si hodně rozmyslím, jestli tam budu chodit nakupovat, to rozhodně.
Ano prostě někdy nechápu, proč si každý myslí, že ví všechno nejlíp, a jakmile vidí někoho mladšího, můžou mu začít diktovat co má dělat. Určitě měly obě minimálně dva doktoráty z psychologie.
Odpoledne byl Miš ještě trochu mrzutej, měl zvýšenou teplotu a chlap s teplotou, to je protivný stvoření bez ohledu na věk. Dokonce odmítl skládat i krtečkový puzzle. Chvíli se mi zachumlal pod deku na gauči a pak pro změnu dělal "klíště". V podstatě jsem nemohla udělat krok a nemohla se věnovat čemukoli, aby se po mě nešplhal. Po tom týdnu, který byl náročný pro nás oba, měl prostě nárok.
A i když jsem si myslela, že dort udělám odpoledne, tak nebyla šance. Poté co se pokus vrhnout na náplň a snažil se užírat co to jen šlo a nenechal si vysvětlit, že to je na zítra, tak jsem nápln dala do ledničky a nechala dort na večer. Když jsem Miše uložila, tak jsem vyndala tvarohovo-smetanovou náplň a poctivě na střídačku slepovala, abych měla rozumný tvar čtverce.
Žádné komentáře:
Okomentovat