teda já tu jsem a ty tu nejsi ... tak kdo tu vlastně není a je ...
někdy i u nás dojde na tuhle hru. Mišák si přinesl z pokojíčku deku a rozhodl se, že on tady vlastně není, nebo že pro něj tu nejsem já ...? kdo ví. Prostě najednou uprostřed obýváku byla nahrnutá deka a jak se tu vlastně ocitla a proč tu je, se dalo poznat jen podle toho, že občas z pod ní vyčuhovala ruka či noha, nebo pod ní zmizela některá mašinka či autíčko.
Pokus nahlédnout pod deku nebyl vítám s velkým nadšením, jeho výraz mluví za vše - Co mi sem lezeš...
Večer se pro něj stavili babička s dědou a sestřenkama, protože já jsem zítra pryč.
1 komentář:
Bunkry pod dekou jsou u nás velmi oblíbené!
Okomentovat