Ráno se mi povedlo zaspat. Ne moc, ale nestíhala jsem ranní bus do Prahy, tak jak jsem měla původně naplánováno. Ale ono to vlastně asi špatně nebylo, protože otázka byla, jestli by mě za kamarádkou do nemocnice dopoledne pustily. Tak jsme aspoň prohodily pár slov po telefonu.
Tak jsem vyrazila o něco později, vzala jsem si s sebou minoltu, protože bez ní by to prostě nebylo ono. Pokud jsem se pohybovala na sluníčku a v závětří, tak jsem měla pocit, že jaro už je opravdu tady. Když jsem se dostala do stínu a navíc fouklo, tak jsem si myslela, že zmrznu.
Ale dorazila jsem s dostatečnou časovou rezervou, abych mohla i fotit. A odpolední setkání bylo prostě báječné. Ali je neuvěřitelná - celou dobu mě přesvědčovala, že ona vůbec s dráty neumí, je nešikovná atd atd. Abych pravdu řekla, kdybych neviděla, že jí občas sklouzly kleště v začátku, tak bych jí nevěřila, že s drátem nepracuje.
Ale zpátky k fotce, když už jsem byla v Bohnicích, tak mi to nedalo a musela jsem budovu léčebny vyfotit, ona je totiž úžasně fotogenická a navíc neodmlouvá, nehýbe se, neutíká ...
1 komentář:
Úplně se tady červenám :-)
Okomentovat