365/2013 - 89. Dárečkový den

Není nad to, když se vám o půlnoci vkrade do postele dítko, které vypadá jak upír po vydatném obědě a celý obličej má zamatlaný od krve. Prostě od rýmy mu začala téct krev z nosu a tak si ji pěkně rozšmudlal po celém obličeji. A samozřejmě, protože mu nebylo úplně dobře, tak se nastěhoval ke mě do postele a že u sebe spát nebude. Každou chvilku kontroloval, jestli jsem mu neodešla.
Ráno pro změnu nechtěl vstávat, ale v 8.30 jsem ho už z postele opravdu vyhnala, protože jsme se museli rychle obléknout a vyrazit do bučící dodávky pro mléko a hlavně jogurt. A protože dodávka u nás parkuje před krámem, tak jsme si ještě zašli pro čerstvé housky. V krámku dostal od paní vedoucí plyšového ledního medvídka. Jsem zvědavá jak dlouho mu vydrží ta bílá barva.

Po snídani a kafi jsme vyrazili na poštu pro zásilku od kamarádky. Poprosila jsem ji o pavoučka pro jinou kamarádku, které jsem chtěla udělat radost. A nejenom že v balíčku byl pavouček pro kamarádku, ale i jeden pro mě, dva andílci pro každou z nás pro štěstí a malej pejsek na batůžek pro Mišáka.

A z pošty pak jsme šli na velikonoční jarmark a farmářské trhy. Mimo jiné byl na jarmarku pán, který pletl dětem na počkání pomlázky. Dokonce i Mišák stál u stolečku a fascinovaně ho sledoval. Pán byl úžasný, dokázal děti zaujmout, byl k nim milý, ptal se jich na to jak velkou chtějí pomlázku a jaké fáborky jim tam má přidělat, aby si vybrali barvu. Nakonec všem vždycky popřál hezké velikonoce.

Já ráda sleduju při práci někoho, kdo ji umí a hlavně ji evidentně dělá s radostí. Bylo to příjemné setkání.
A Mišan se s pomlázkou rozsvítil jak sluníčko.
Taky se mi povedlo na jarmarku koupit pěkné laclové montérky pro Mišana. Modré s oranžovými kapsami, to aby se nedal přehlédnout, až se zase bude ohánět s koštětem.

Ale bylo to na něj asi náročný, protože po návratu domů si dal oběd a pak spíš polehával a večer opět odpadl.