Překvapilo mě počasí, vidím poletovat těch pár vloček a říkám si, jestli už k nám zabloudila konečně zima a jak dlouho se asi tak zdrží.
Ráno ukazuju Mišákovi fotku, že jdeme k tetě. Asi to opravdu na něj takhle funguje, protože neodporuje, když za železničním přejezdem místo doprava jdeme rovně. Jindy bych už měla scénu jak vyšitou. Dorážíme, někdo si akorát přivolal výtah, chci jít pěšky - vchod je v -1 a Lenka bydlí v 1., určitě by to bylo rychlejší. Snažím se nasměrovat Mišku ke schodům, ale ten jak beran stojí paličatě u výtahu. Chci zachovat ten pohodový den a tak čekám až si ho budu moci přivolat. Je pravda, že je to jediné místo, kde se sveze výtahem a tak na tom trvá (nebyla jsem o nic lepší).
Dorazíme, teta vyndá Duplo a autíčka a tak má Míša o zábavu postaráno. Já dostávám kafe, předávám poštu a Lenka připravuje oběd. A pak natáčíme videoscénáře pro Míšu. Stavíme silnici pro autíčka, jezdíme po ní s autíčky a ve finále si předáváme kartičky a měníme za věci co jsou na obrázcích. Miška totiž odmítá používat komunikační karty, prostě je bojkotuje. Zabíralo to chvilku, když je měl na videu a tak jsme mu jich pár natočily, aby to vzal jako hru. Snad už mu to sepne, že se pomocí nich domluví...Kočka nás raději sledovala z bezpečné výšky. Od doby co jí Mišák přivřel ocásek do kuchyňské linky, protože se do ní snažili dostat oba ve stejné chvíli, se mu raději vyhýbá.
Fotím si pro radost a dostávám "vynadáno" - prý Proč ty mě vždycky fotíš nenalíčenou? ;-) Protože vždycky zapomene na můj šílený fotoaparát a tudíž se nenalíčí ...
Taky jsem jí brala v reálu ukázat ty náušnice pro babičku. Libily se jí.
A když před druhou hodinou odcházíme, mám báječný pocit z příjemného dne a celkové harmonie... Ta koule určitě funguje.
Žádné komentáře:
Okomentovat