365/2014 - 27. Pomocník

A ve stejném duchu, v kterém skončila neděle, tak pondělek začal. Miška vstal v 6 ráno (připomínám, že usnul ve 3) a tak byl dostatečně protivný, nespolupracující, ukňouraný a nevrlý. Prostě špatně vyspaný chlap navíc  s mírnou rýmičkou.

Venku pěkně chumelilo a na 9 hodinu jsme měli v plánu logopedii. Abychom vůbec odešli, tak si Miška musel nést foťák a stejně si něco nesouhlasně brumlal. A já svůj foťák zapomněla doma.  I paní logopedka odsouhlasila, že je Miška mimo svou obvyklou náladu. Vždycky musím z ordinace odejít, protože jakmile jsem uvnitř, tak odmítá spolupracovat a snaží se využívat mé přítomnosti. Obvykle si mohu troufnout naplánovat si třeba poštu (je kousek od ordinace a za 15 minut jsem zpátky), dneska jsem si to netroufla ani omylem. Jen jsem si půjčila jeho fotoaparát a zkusila před budovou splnit téma z loňského projektu 52 - Prvé záchvevy zimy.

Cesta zpátky se samozřejmě neobešla bez návštěvy hračkářství (většinou bez nákupu, jen si prostě tam chce prohlížet hračky, dneska si vybral magnetická písmenka). A je pravda, že tam pak odcházel celkem v klidu a pohodě.
Venku chumelilo čím dál víc a mě se vůbec nechtělo jít zpátky pěšky, tak jsme došli na zastávku, kde jsem se chtěla podívat, jestli náhodou nejede něco k nám. Prý před minutou, vzhledem ke sněhu a tomu, že jsem ho nezahlídla usuzuji, že ještě nejel. Mám pravdu ...

Vím co mě čeká doma, bude potřeba smést sníh před vchodem. Tak jenom dám batoh domů a vyndám koště, v tu chvíli mám nadšeného pomocníka. Ten si vytáhl své košťátko a ani ten batoh neuklidil. A co na tom, že já chtěla smést jen schůdek a chodník před vchodem. On si to vyložil po svém.

Ale je pravda, že to totálně zlomilo tu jeho náladu, pěkně se vyřádil a odpolední procházku vzal s nadšením. A pak už byl jen pohodový a usměvavý. Co dokáže trocha sněhu a jedno koště ...