Oběd - opět se nemůže rozhodnout jestli je pravák nebo levák. Včera měl příbor jako pravák, dneska opačně a evidentně mu to nedělá problém. Zatím je prostě "pravo-levý".
Po obědě jsem slíbila procházku a tak jsem mu připravila oblečení, s tím, že až umyji nádobí, tak mu pomůžu a vyrazíme. Ovšem on když chce, tak zvládá sám. Než jsem domyla stál tam v kalhotách i v mikině a držel bundu.
Myslim, že už jsem psala, jak odmítal červenomodrou zimní bundu a trval na modré kostkované. Každý den jsem zkoušela mu podat tu druhou a vždycky mi ji vrátil, ať ji dám na věšák. Dneska držel tu modročervenou. No ona je o něco teplejší. A taky si přitáhl jinou čepici.
Šel jak malý sněhulák, já si totiž v první chvíli nevšimla, že pod kalhotama má domácí tepláčky a pod mikinou vestu bez rukávů, kterou nosí doma přes tričko. Prostě se pouze oblékl do další vrstvy. Představa velkých protestů, kdybych se ho pokusila donutit svléknout a obléknout, mě od téhle činnosti odradila. Aspoň mu nebyla venku zima.
Poslední dobou, když se mu něco nelíbí, tak to komentuje v zásadě dvěma slovy: Fuj a Pomoc. Jsem zvědavá, kdy na mě někdo zavolá policii a bude se domnívat, že kradu dítě, jen proto, že budu chtít aby šel jinudy a on si zrovna vybere slovíčko "pomoc".
Večer ho ukládám a jako vždy ho jdu po chvíli zkontrolovat. Je mi jasné, že tam pobíhá a tak už hlásím klasickou větu: Tak a šup do postýlky zlato ...
dnešní odpověď zněla ... A JÁ NECHCI ...
Vzhledem k jeho (ne)mluvení je to opět takový malý šok.
Prostě mě nepřestává překvapovat, každý den je něčím zvláštní, nějakou maličkostí, kterou si ani v první chvíli neuvědomím. Žije si ve svém jiném světě, ale mám štěstí, že mě do něj pouští a nechá se i vyvést do toho našeho.
Žádné komentáře:
Okomentovat