Ráno vstal a protože jeho župan visel ještě na sušáku, tak se pro jistotu navlékl do mého. Ve chvíli, kdy vylezl na štokrle, aby viděl co je v hrncích a zkontroloval stav linky ho měl přesně na zem. A zatímco já dělala sekanou, tak mladý pán si tam nastěhoval kufry s nářadím a jal se provádět inventuru. Pěkně rovnal kleště podle druhu, klíče podle velikosti.
Pro ty kdo mě dobře znají - jednalo se o nářadí do domácnosti, ne o moje korálkové. To je prostě Tabu.
Posléze si přinesl svoje nádobí a pěkně si ho po celé kuchyni rozložil. V lince stihl ulovit rýži, aby si s ní mohl vařit. No asi bych mu na tohle měla koupit gumový medvídky nebo lentilky či kukuřičné lupínky, nebo tak něco, protože se to pak snaží jíst a co víc, chce i po mě, abych to jedla. A já syrovou rýži opravdu nejím. Bohužel u něj nefunguje jako u většiny dětí předstírání jídla ...
Po obědě se rozhodl, že svůj "jidelníček" zpestří a tak si vyndal mouky a nasypal do umyté a ještě neutřené misky, díky tomu vzniklo jakési bláto, které doplnil k té své rýži.
V rámci minimalizace škod jsem ho přesvědčila, že by se měl obléci a půjdeme na procházku. Cestou z procházky jsme se zastavili v krámě. Jen pro prášek do pečiva, abych večer upekla na zítra štrůdl. Mišák si regál pěkně prozkoumal a už mi ukazoval, co mám brát a dávat do košíku.
A zatímco já platila, on se snažil si ještě vybírat.
Ovšem není nad to společně s ním vařit či péct. Zatímco jsem do pekárny dávala mokré suroviny na těsto (dělám podle receptu co mám od mámy z 2/3 dávky - na plech se mi vejdou 2 šišky ne 3), zjistila jsem, že nemám váhu na mouku. Samozřejmě že jsem ji našla v krabici s dětským nádobím. Váleček jsem tentokrát našla na první pokus, nestihl ho schovat do jiné skříňky. A rozhodně chtěl pomáhat při strouhání jablek. Celkem mu to šlo, jen je lepší nemluvit o tom kolik jich bylo na těstě, kolik na stole a kolik těch nastrouhaných z těsta sebral a slupnul. Společné pečení se vydařilo, jen kdyby nechtěl plech vyndavat hned po jeho vložení do trouby. Nějak ten čas potřebný k pečení nepovažuje za nutný. No snad to časem přes "minutku" vychytáme. Že se vyndavá, až zazvoní.
Dokáže být chvílemi protivní, z ničeho nic uječený, ukňučený, vzteklý zdánlivě bez příčiny. Ale když se snaží se mnou pracovat, tak i když obvykle napáchá víc škody než užitku, práce trvá několikrát tak dlouho, tak se obrním trpělivostí a nechám ho být ...
A dokonce mě nechal dneska dodělat náramek, který je jak z pekla (ale o tom více v Dílničce)
Žádné komentáře:
Okomentovat