365/2014 - 23. Tisíc a jedna výmluva ...

Tisíc a jednu výmluvu bych určitě slyšela, kdyby Mišák uměl mluvit a ne pouze občas něco pronesl. Ve čtvrtek naprosto obrátil ...
Tak jak se ve středu uměl bez problémů obléknout a už mě popohánět ven, druhý den předvedl naprosto bezmocné a nechápavé dítko. Potřebovala jsem dojít do našeho malého krámu nakoupit.

Jenže Mišák tentokrát ven nechtěl. Věnoval se svým činnostem a tohle ho absolutně nezajímalo. Obléknout se...? Co to je...? Na kalhoty koukal, jak když je vidí prvně v životě a pak nastavil ruce.  Jeho výraz mluvil za něj zcela jasně - nechápu, nevím proč mi dáváš, netuším co po mě chceš ... Po bitvě s kalhotama následovala mikina - pro změnu mi neustále nastavoval nohy, že teda když jsem to předtím dávala na nohy, tak tohle taky.
Někdy to chce téměř svatou trpělivost ....

Běžně trvám na tom, že se zvládne obléci a obout sám a nechám ho, ale tady už hrozila zavírací doba. A tak když v chodbě seděl a tvářil se, že netuší co má dělat dál, vzala jsem to na sebe. Prostě on neměl zájem jít ven a bylo to znát i na cestě. Zatímco ve středu byl u vrat dřív než jsem zamkla, tak ve čtvrtek jsem já už byla u vrat, zatímco on ještě stále stál před dveřmi do bytu a tvářil se naprosto zoufale a nechápavě, kam že to mizím.
Jak říká naše poradkyně, je to otázka priorit, když je prioritou, aby bylo doma co jíst, může se různě ustupovat a jít cestou nejmenšího odporu, když je na řadě nácvik, tak ať se oblíká třeba 2 hodiny. Ale nákup jsme dali bez problémů.

A když už jsme teda u toho, tak po sedmé hodině, když se měl nacpat do vany se zase rozhodl obléci a teď že ven půjde, smůla nešel.