Jsem SOVA, vždycky jsem sova byla a zatímco ve 23 hodin jsem plná energie a nápadů, tak před 8 hodinou ranní jsem prostě chodící mrtvola. Obvykle jsem svůj stav komentovala slovy: Ať vstávám, kdy vstávám, probouzím se v jedenáct. Samozřejmě že narozením Mišáka se situace změnila. A tak fungovat začínám mezi osmou a devátou a Mišák taky většinou vstává tak kolem osmé. Ovšem pak jsou dny kdy zaperlí a vstává už kolem páté ranní. No a 19.1. trhnul svůj rekord. V půl čtvrté ráno přišel ke mě, přitulil se, dal mi pusu, chvíli se tulil a snažil se dát najevo, že on už ale opravdu vstává. Snažila jsem se tvářit, že jsem to nepochopila, ale nebylo mi to nic platné, fungovala jsem jako šplhadlo, opěrka, trampolína a nezbylo mi nic jiného než vstát a jít udělat snídani. V sedm ráno se Mišák rozhodl, že by mu neškodilo dát si šlofíka a tak se natáhl (bohužel u mě a tak dokonale, že já se tam už rozhodně nevešla). A já využila situace, abych po víc jak roce vytáhla Minoltu.
Ale uznejte, kdo by se na něj dokázal zlobit. Když takhle je úplně zlatej
Po probuzení byl jak sluníčko, samý úsměv
A dneska dorazila "rýmička". Nevím čím to je, ale chlap s rýmičkou je protivka, i když je takhle malej. A tak dnešek mimo procházek se psem, prospal skoro celý den.
