pátek 28. února 2014

365/2014 - 57. Máma se nesmí nudit

26.2.2014
... to bylo zřejmě Mišákovo hlavní heslo pro tento den.

Není nad to užívat si ráno ještě trošku lenošení. Miš mě ani nevyháněl z postele, jen mi nosil postupně ukazovat některé hračky. Mimo jiné i krásnou barevnou kostičku. Vůbec jsem ji nedokázala zařadit, kde má mezi jeho hračkami své místo. Najednou mi to došlo ... to není kostička, to je krabička s polštářkem od razítek. V mžiku jsem zapomněla na spánek a lenošení a bleskově vstávala a rychle se snažila "Miše" ulovit a sebrat mu jeho kořist :D

Bublifuky jsou báječný vynález a rozhodně jich není doma nikdy dost. A samozřejmě, že jednou za čas je nezbytné provést inventuru. A tak Miš pěkně přestěhoval všechny malé bublifuky na stůl a postupně kontroloval jejich stav a zkoušel jestli správně "bublají". Ovšem samozřejmě, že jsem matka bez pochopení pro inventuru. Dovolila jsem si je před obědem uklidit na polici, aby vůbec bylo kam ten oběd dát. Pravda není zrovna vhodné předpokládat, že všechny budou zavřené a na to jsem zapomněla. Skore vyšlo dobře, zavřená nebyla pouze jedna, ovšem ta zcela plná ...

Ovšem inventura zřejmě nebyla správně ukončena, protože po svačině se bublifuky objevily na stole znova, tentokrát komplet včetně litrové náplně. A teprve před koupáním je Miš sám začal uklízet na polici. Úspěch zvrhl pouze jeden - jasně že ten litrovej.

A po té vysilující a vyčerpávající činnosti (starat se celý den o to, aby se máma nenudila) si zasloužil relax ve vaně.


A večer neměl ani v nejmenším chuť spát. Z pokojíčku se neustále ozývalo vejskání a povykování. Tak aspoň malá šance, že další den nebude brzký budíček ...

365/2014 - 56. Pohodář

Normální den, bez zvláštních výkyvů a dokonce i bez různých Mišovo perliček. Jen se usadil na stole, vedle police se svými knížkami a hračkami a pustil se do "čtení". Miluju tyhle klidné chvilky. Jen kdyby jich bylo víc.

365/2014 - 55. Když se Miš ztratí

... nejlépe v našem bytě, který není nijak veliký. On prostě je citlivý na některé zvuky a rozhodně mezi ně patří vysavač.
Já jsem se rozhodla probrat i úložný prostor v gauči a zjistit jestli některé věci v něm uložené se z kategorie "to se může jednou hodit" nepřesunuly to kategorie "proboha proč tohle schovávám". A našly se takové. Ovšem ve chvíli, kdy jsem vzala do rukou vysavač, Miš se ztratil a zmizel. No utekl do koupelny ke ždímající pračce. Co na tom, že ta v tu chvíli dělá daleko větší kravál. Ten zvuk mu nevadí tolik, jako zvuk vysavače. Ve finále se stejně přesunul až ke vchodovým dveřím, jenom aby byl co nejdál

Večer nasadil změnu strategie. Už netrénuje skok do postele. Naopak se po mém příchodu pouze líně zvedl, hodil po mě pohled, který mluvil jasně "co už tu zas chceš" a odploužil se do postýlky.

365/2014 - 54. Den "Blbec"

23.2.2014
Jsou dny kdy se opravdu "daří".
Rozhodla jsem se upéct perník. Je to moučník u nás hodně oblíbený. To byl ale nevhodný nápad. Měla jsem ho péct raději v noci, protože Miš si sedl před troubu a vytrvale ječel. A aby toho nebylo málo, tak vůbec nevyběhl a vyšlo z něj zdrclé cosi. Chuť sice byla v pořádku, ale vzhled byl opravdu šílený....

Večer se Miš rozhodl, že se do vany nachystá sám. A tak jsem ho nechala. Ovšem to by nesměl jet ve své oblíbené "vrstvené módě". Tepláky, slipy a punčocháče si sundal zcela bez problémů. Ale horní polovina oblečení už mu dělala problém - měl totiž na sobě kombinaci - tílko, tričko s dlouhým rukávem, tričko s krátkým rukávem a opět tílko. Pokus sundat vše najednou mu nevyšel a tak se rozhodl, že takovým malicherným problémem se on prostě zabývat nebude a vleze do vany tak jak je. A podotýkám že ty jednotlivé vrstvy se mokré opravdu z dítěte sundávají špatně a neobešlo se to bez kraválu ...

Ale zas ten den neskončil úplně zle. Nakonec jsem se pustila do pečení housek na ráno a protože Miš spal, a neasistoval, byla šance, že zbudou i na tu snídani.

365/2014 - 53. Mišovo sobotní perličky

22. 2. 2014
Miš je v podstatě zlato, které se někdy snaží i pomáhat a někdy z toho vznikají celkem zajímavé perličky.

Už jsem několikrát psala, že každou sobotu chodíme kupovat selský jogurt z farmy. A když náhodou nějaký v pátek ještě zbude, nechám ho přes plátýnko vykapat, abych měla domácí "sýr". Receptů na domácí lučinu je spousta se smetanou, se zakysanou smetanou, ale u tohoto jogurtu stačí opravdu jen nechat jogurt samotný a pak si ho jen dle potřeby ráno přisolit.
Stejně tomu bylo i tenhle pátek, ale to bylo něco co pak v sobotu ráno Miš nepřenesl přes srdce a předvedl svou "perličku" č. 1. Ráno přece nemá na lince co dělat žádná nádoba a už vůbec ne s divnou bílou hmotou na nějakém "hadru". A tak situaci vyřešil po svém ... obsah plátýnka vyklopil zpátky pěkně do té misky s vykapanou syrovátkou a jak se tvářil spokojeně, že mi pomohl ... no jde ho nemilovat ...?

Odpoledne se pro změnu rozhodl věnovat kulturnímu vyžití a tak si vzal mojí starou MP3, ve které mám nahraného Fantoma opery. Čekala jsem různou reakci, jenom ne to, že bude celou dobu v klidu sedět a zaujatě poslouchat. Po mě kouká s obavou, že mu novou hračku seberu...
Nevím jaké jsou oblíbené písničky u pětiletých kluků, ale u Miše jasně vede "Music of the Night"
Myslím, že má celkem dobrý vkus ...

A nesmím zapomenout na večerní "uspávací" rituál. Miš vyleze z vany, pak se pere s ručníkem a čeká jestli si všimu, sám si o pomoc nepožádá... Nechá si pomoc do pyžamka, uložit do postýlky, kde se zachumlá pod peřinu. A po puse na dobrou noc už jenom čeká, až zhasnu a zapadnou za mnou dveře. Pak si řádí po svém ...

365/2014 - 52. Prokletá "sudá"

21.2.2014
Mezi věci, které opravdu nemám ráda patří, když se ze mě někdo snaží dělat blbce a vykládá mi pohádky, když dojde na to, že by měl dodržet slovo. A jsou lidé, kteří to ovládají naprosto bravurně. A když se k tomu přičte další "adrenalin", tak občas potřebuji vyventilovat. A tak jsem večer udělala náušnici a jak krásně mi to šlo.
Dneska jsem k ní chtěla dodělat druhou do páru, ale nějak se mi nedařila, vycházela nepravidelně, škubala jsem nitě. No prostě tak zvaná prokletá "sudá" náušnice. Možná že jsem taky nebyla dneska správně vytočená. Ale věřím, že zase dojde na pohádku a já se pro uklidnění pustím do té druhé a ona vyjde na první pokus ... zatím ji odkládám k ledu. Ale aspoň jsem si vyfotila tu první.


Ale abych jen nežbrblala. Při sledování olympiády a zahánění Miše do postele mě napadlo, jaká je velká škoda, že neexistuje disciplina: Skok od dveří do postele, dřív než máma otevře dveře. V tom je opravdu mistr. Já šramot v pokojíčku slyším a vím že je za dveřmi. A tak ho vždycky po chvilce dojdu zkontrolovat, když docházím ke dveřím a beru za kliku, tak ho slyším hned za dveřmi. Když dveře do pokojíčku otevřu, tak Miš leží ve své postýlce zachumlaný v peřině a jeho pohled je výmluvný "Já už spím, tak proč mě budíš" ...
Co můžu udělat jiného, než ho dojít pohladit, dát mu ještě jednou pusu na dobrou noc a doufat, že těch cest do pokojíčku na kontrolu už dneska moc nebude ...

365/2014 - 51. Překvapení

20. 2. 2014
Ráda dělám drobná překvapení přátelům. A tak jsem spolu s kamarádkou úspěšně tajila, že stejný dárek, který dostala ona, dělám i pro její mamku. A povedlo se ... Fotku dárku najdete na tvořivém blogu - "překvapení"
A podle reakce byla opravdu překvapená a měla velkou radost.

A když už jsem fotila náramek, tak se to neobešlo bez fotografa pomocníka. Já ho s tím foťákem prostě žeru. On nefotí, jen si prohlíží okolí přes displej, nebo si na něm prohlíží fotky. Ale když fotím já, musí předvádět totéž.


čtvrtek 27. února 2014

365/2014 - 50. Malý vyděrač

19.2.2014
Zjišťuji že Miš když chce, tak je velice chytrej, až vychytralej a taky umí fungovat jako malý vyděrač. Jsou dny, kdy je plný energie. A to byl i tenhle. A mimo jiné se mu vůbec nelíbilo, když jsem si dovolila přepnout televizní program. Ovšem místo obvyklého jekotu si zamračeně stoupl, do ruky vzal krabičku s TOHO 15/0 (pro neznalé mají u nás doma přezdívku "korálky-vitacit", velikost prý odpovídá). Ale nakonec jsem ho ukecala.
Ale ten naprosto nevinný výraz se mě snaží usvědčit z toho, že to jsou bohapusté výmysly, jeho by přece něco takového nenapadlo.

A i v tom nabitém programu a s Mišem plným energie se mi povedlo čumáčkovník došít.

365/2014 - 49. "Červený" Karkulka

18.2.2014
Miš si aktuálně oblíbil červenou barvu - červené tílko, tričko, červené punčocháče. Ale samozřejmě outfit by nebyl dokonalý bez jeho zamilovaného šátku. No jeho šátku... jak se to vezme. Ten šátek je nějakých 25 let starý. Pamatuje ty dávné doby, kdy jsem s ním jezdila na vandry.



Kamarádky mamka má 20.2. narozeniny a já chci pro ni překvapení. Udělat jí stejný čumáčkovník jako kamarádce, jenom bílý. Má to ale drobný háček, při sledování hokeje bych určitě škubala nitě a zamotala si ruce. A tak to raději odkládám na další den.

365/2014 - 48. Dvakrát "Miš"

17.2.2014
Ne nezbláznila jsem se. A rozhodně mi jeden "Miš" bohatě stačí. Jen v pondělní skupině je Miš, Maruška a druhý Míša. Ani druhý Míša nemá zatím diagnozu, ale i u něj paní doktorka vyslovila vysokou pravděpodobnost PAS. A opravdu je to tak, že oba "Mišové" mají hodně společného.
A co teprve, když si oba vyhlídnou stejný objekt zájmu. Například dveře v čekárně, bohužel drobným problémem bylo, že zatímco Míša chtěl, aby byly otevřené, tak můj Miš trval na zavřených ...
V tu chvíli přišel čas pro vyjednavače pro dosažení kompromisu. Myslím, že za výkon, který jsme s maminkou druhého Míši podaly by se nemuseli stydět ani profesionální vyjednavači.
Cestou domů jsme se zastavili na poště, abych poslala papírové jeřáby, které měli přinést naději splněného přání. Když jsem šla do diskuse napsat, že jsem je poslala, dozvěděla jsem se smutnou zprávu, že osoba, pro kterou byly určeny se jich už bohužel nedočkala. I když jsem ji neznala, tak se mi to dotklo a uvědomila si, kolik věcí jen neustále odkládám a rozhodně bych neměla ... Neustále odkládám například Míšovo album či dopsání blogu.

Na večeři jsme s Mišem dělali bramborové placky. No "dělali", když jsem se chystala strouhat poslední bramboru, tak si Miš všiml, že se věnuji činnosti, která vypadá zajímavě a rozhodl se, že mě prostě musí od toho odsunout a pustit se do práce sám. Zmocnil se struhadla a pustil se do práce. I od té jedné brambory se stihl zapatlat "až za ušima" a když jsem ho přistihla, jak místo strouhání užírá ty nastrouhané brambory, tak jsem ho raději zase vystřídala. Ale placky nám chutnaly oběma.

365/2014 - 47. Dnes vaří Miš ...

16.2.2014
Miš coby pomocník v kuchyni je přímo kouzelný. Když jsem v sobotu koupila mléko, tak jsem mu slíbila uvařit pudink. A on z toho mléka z dodávky je prostě lepší. Ono teda co není lepší z pravého mléka místo bílé vody v krabici.

Den byl v klidu a pohodě, ale odpoledne jsem se pustila do slibovaného pudinku. A Miš se snažil asistovat a pomáhat (klidně čtěte překážet, co nejvíce to půjde). A v závěru vypukl takový drobný kuchyňský spor na téma: KDY JE NEJLEPŠÍ PUDINK JÍST

1) pokud možno ještě ve fázi bublající bahenní sopka. Přinesl si štokrle, na které si vylezl a snažil se užírat lžící přímo z hrnce. Smůla, byl odehnán, aby se nespálil. Zatvářil se velmi dotčeně.

2) tak když neprošla první varianta, nešlo by to hned po přelití do misky? No taky nešlo. Za chvíli by došlo na scénu, že je to horký, protože by se to nenamáhal foukat a začal by ječet. A tak jsem misku dala stranou.

Výsledek sporu - Miš odkráčel s pohledem, bože můj, jak tahle ženská může být se mnou příbuzná, je to čarodějnice, co mi upírá i tu trošku žvance. Přestala jsem pro něj existovat, když se mu náhodou postavím do cesty, tak mě přejede pohledem a obejde mě. Já se tím bavím. Jen se snažím nesmát se moc očividně, abych ho nenaštvala. A tak mě ignoruje a sem tam po mě hodí pohledem, jestli si všímám, jak moc mě ignoruje. Dokonce to došlo tak daleko, že si vzal knížku a odkráčel do koupelny si číst ...

Samozřejmě, že ve finále se nechal obměkčit, když jsem mu podala tu misku s už aspoň trochu vychladlým pudinkem. No nechal mi  z něj celé dvě lžíce... Ale abych pravdu řekla, já na něj stejně neměla chuť a dělala jsem ho jen kvůli němu.

P.S. datum na fotce prosím ignorujte, jsem se upsala a všimla si toho až po zveřejnění a znova se mi fotku upravovat nechce

365/2014 - 46. Dvouhlavá saň

15.2.2014
Někdy se tak člověk probudí a má pocit, že má dvě hlavy. Ale kdybych aspoň jako správná dvouhlavá saň měla ty dvě hlavy vedle sebe... Ale já měla jednu uvnitř druhé a samozřejmě, že uvnitř byla ta větší, která se tou menší snažila prorvat ven... Při pokusu promluvit na Miše evidentně plného energie, jsem vydala pouze prapodivný sípavý zvuk. Skvěle Mišákův pokus o regulaci teploty v bytě z předchozího dne přinesl své úspěchy. Rozhoně nemám šanci ho okřikovat a při tom jaká jsem mátoha, ho nejspíš nebudu ani omezovat ve vystěhování kníhovny (což je jeho oblíbená činnost). Takže jeho pokus mu vyšel na jedničku.

Ještě že neumím vařit malé porce na jeden den a mohu jen zalovit v lednici a ohřát...

Jdu zapnout počítač a vida, asi mu taky není dobře, prý Systém nenalezen. Co si to vymýšlí pro boha. Po podzimním odchodu disku jsem si poctivě všechno zálohovala denně, pak jednou týdně a teď už jsem nezálohovala měsíc... Kontroluju jestli náhodou nemám špatně nastavení a nepokouší se načíst systém z DVD. Ani jedné mé hlavě to nemyslí, a tak dělám tu nejjednodušší věc. Počítač vypínám a vytahuju osmiletého stařešinu. Pro připojení na net, kontrolu mailů to bude stačit. Až mi to začne myslet, začnu řešit, ten druhý počítač.

Tentokrát by neměla data být takový problém, disk je fyzicky v pořádku, jen ty šílený wokna nějak divně větrají...
Miš se dokázal zabavit ... půlka knihovny je vyskládaná na koberci a Miš si odkráčel jezdit autíčkem.

Večer už jsem na tom líp, ale problém s počítačem řešit opravdu nehodlám. Jen si pro jistotu stáhnu live verzi linuxu... na později, až budu mít čas a náladu ...

středa 26. února 2014

365/2014 - 45. Valentýn a růže

14.2.2014
No vlastně s Valentýnem nemá dnešní článek mimo data společného vůbec nic. Ten svátek šel vždycky tak trošku mimo mě. Ale takových je víc.

A růže ... ty skutečné tu dneska taky nenajdete. Ale říká se, že trpělivost přináší růže. Nevím, jediné co vím, že to rozhodně není Mišákova silná vlastnost a jsou dny kdy ji opravdu hodně pokouším.. 

Museli jsme na poštu, Mišák má rád výlety autobusem, tak někdy ty dvě zastávky dojedeme a procházku si uděláme cestou zpátky. Autobusy jedou dva chvilku po sobě, ten první jede na autobusák a do Prahy, ten druhý k poště. Interval mezi nimi je příliš krátký na to, abych šla rovnou na ten druhý, protože nikdy nevím, jak bude Miš naladěn na cestu. To sebou samozřejmě přináší drobný problém. Mišák chce nastoupit do autobusu, jakmile přijede a samozřejmě je scéna, že nenastupujeme. Takže se vždy obrním trpělivostí a jsem připravená ... Vím, že jsem nedávno psala, že nebyl problém, ale byl to jen záchvěv, při další cestě to šlo opět stejně ale já si počkám, kdy to vyjde znova.

Trpělivosti spoustu, jen ty růže se neobjevují, ale i tak to přináší úspěchy. Mišák poprvé nereaguje protesty, že nenastupujeme a na moje prohlášení, pojedeme až druhým, mě jen chytne za ruku a stojí a čeká ...
Sice se netváří nadšeně, ale v klidu čeká... Opět ... Pro mě je to víc než ta kytice růží. Třeba už to takhle bude fungovat pravidelně.

Jo zlatíčko, myslí to se mnou dobře, asi se mám otužovat. A nebo chce mít důvod nosit doma ty palčáky co přišly v balíčku.

365/2014 - 44. Velký nákup

13.2.2014
Lidé, kteří mě opravdu znají, vědí, že jsem veliký fanoušek sci-fi a fantasy. Ještě že tak, protože kombinace "Miš" a "Velký nákup" dohromady do téhle kategorie patří. Také to patří do kategorie "Adrenalinové sporty" a těch jsem nikdy tak velký fanoušek nebyla.

Ne že by s Mišem nešlo jít nakupovat, ale musím být neustále ve střehu, kdy se rozhodne vyrazit jinam (no jo, do vozíčku už ho nacpat nemůžu), popřípadě se mu nebude něco zdát na uspořádání zboží v regále a začne ho kompletně přerovnávat a v případě patra, kam nedosáhne i ječet. O tom, že nemám šanci jít podle seznamu a půlku věcí určitě zapomenu a naopak koupím další, které nepotřebuju a nechtěla jsem, o tom ani nemluvím.

Ale náhodou, některé nákupy už řeším náhradním způsobem. Pro mléko a jogurty si chodíme do bučící dodávky v sobotu, zeleninu nám vozí 10 kg jednou za 14 dní ve čtvrtek. A tentokrát jsem měla předem objednaný k zelenině i závoz masa. A abych netroškařila, tak jsem brala mimo svých deseti kilo zeleniny a deseti kilo masa taky dalších pět kilo zeleniny a masa pro švagrovou Lenku a dalších deset kilo masa pro babičku.
Tak tomu se pak dá říkat velký nákup ...

Do bytu jsem to od vrat do dvora nesla na dvě části. Nejprve zeleninu, to byla pohoda, ale potom tři tašky s masem. A schválně zkuste pěkně nést dvacetpět kilo masa a tvářit se, že tam pesani vlastně nejsou. No jasně, že ti mě sledovali s naprostým nadšením a snažili se mi dát najevo, že tohle je, přesně to co by ode mě ocenili, takový pěkný dáreček. A oba se snažili čumák co nejvíc nacpat na tu tašku.

Smůla, muselo jim stačit podrbání za ušima, když už jsem maso dala domů.

A zatímco já zpracovávala maso, tak Miš úřadoval v knihovně a samozřejmě byl naprosto spokojený, protože jsem neměla čas ho otravovat s tím, že ty knížky nemá tahat všechny ...

A tak sedí a vybírá si, která bude další. A mimochodem, vůbec nemá špatný vkus - byl to Stopařův průvodce.

neděle 23. února 2014

365/2014 - 43. Jak řešíme spory a malý pomocník

12.2.2014
Už jsem psala, že Míša se rád dívá na sport. A tentokrát kvůli tomu došlo k malému domácímu sporu. Přesně k takovému, k jakému docházelo doma, když jsem byla malá já. Když jsme se s tátou chtěli dívat na hokej a máma na krasobruslení. Obvykle jsme s tátou vyhráli a hodlala jsem vyhrát i tentokrát. Přepla jsem na hokej. Ou to byl najednou zuřivý protest. Prostě změna ...

Naštěstí je Mišák tvor úplatný a oblíbeným jídlem se dá spousta situací vyřešit. A já zrovna měla na plotně bramborový guláš, který jsem dodělávala na další den. Mišákovi nějak nevadilo, že je už po večeři, dal mi jasně najevo, že buď chce zpátky přepnout televizi, nebo nandat tuhle dobrotu...

Mezi první a druhou třetinou byla zrovna doba na napuštění vody do vany a večerní koupel. A Miš se rozhodl, že mi musí rozhodně pomoc (pokud to tedy nebyla odveta za tu přepnutou televizi). Po chvíli ve vaně sebral svoje oblečení, které bylo odložené na pračce a rozhodl se, že určitě  potřebuje přeprat. Šlo do vany za ním.

A večer jsem pokračovala ve zkoušení jeřábů. Šlo mi to rozhodně líp než den předtím. Takže jsem jich udělala ještě 8 a celkově jsem přispěla devíti kousky.

sobota 22. února 2014

365/2014 - 42. Skromné přání

11.2.2014
Čas letí a já jsem zase o rok starší. A protože nejsem úplně fit, tak mám jedno celkem skromné přání. Chtěla bych si přispat. Aspoň chvilku, do 9 by stačilo a tak do 10 nemuset vylézt z postele. Jsem soudná a vím že po Mišákovi nemohu vyžadovat snídani do postele :-) Jen kdyby tak zrovna dneska měl svůj "líný den". Tedy den, kdy se mu prostě nechce vylejzat z postele a objeví se kolem deváté jen proto, aby zalezl ke mě. Nebo na gauč a koukal na pohádku....
Ani omylem - v 6 ráno se přiřítil jak velká voda a usoudil, že jsem ideální terč pro skoky a poskoky. Ale ještě se nevzdávám, jdu mu udělat snídani, pak pustím pohádku, znovu zalezu a tiše doufám, že ho to zabaví a dá mi třeba aspoň hodinku ... jo sny a představy jsou prostě skvělá věc, realita je úplně jiná, snídaně je v něm během pěti minut a oblíbená pohádka tentokrát nezabírá... Předstírám, že ho nevidím, že necítím ten loket co se mi zarývá do žeber, určitě to přestane... přestalo, kouknu co provádí, stojí před knihovnou a vyndavá knížky jednu po druhé. Tohle neokecám, nezbývá než vstávat ...
Stejně než dojdu z koupelny, je už po koberci rozložená celkem pěkná várka knížek a Mišák si je důkladně prohlíží. Jediné štěstí je, že je neničí... Je to jasný, dneska liný den nebude, Mišák energií přímo srší a tak spolu vaříme, kreslíme, na úkoly se tváří už méně příjemně. Ale prostě fungujeme jak to jde. Neobejdeme se bez pravidelné procházky.
Snažím se věšet prádlo a zatímco já na jeden sušák prádlo věším, Miška ho z toho druhého sundavá. Evidentně ho to baví, jedinou chybou je, že to prádlo není ještě suché.
Večer se musel navléknout do svého oblíbeného zaječího županu a začal se tvářit jako strašně unavené dítě. Samozřejmě, že ještě hodinu po uložení v pokojíčku o něčem s plyšáky diskutoval.
No přání se mi nesplnilo, ale stejně to byl fajn den. Na jedné diskusi jsem si přečetla o skládání origami jeřábů a rozhodla se zabojit. Večer jsem jednoho vyzkoušela, ale přiznávám, že jsem si při skládání toho prvního připadala jako úplný tupec. Nakonec jsem vyhrála, ale to už byla vlastně půlnoc ...

365/2014 - 41. Překvapení

10.2.2014
Změna je něco co Mišák prostě nemá rád. Jakmile je něco jinak, tak i když nemluví, je jasně znát vyjádření Šmouly Mrzouta ... "Nemám rád..." (doplňte si sami).

Někdy změny ustojí, ale to musí být pozitivní den, pokud se sejdou ve fázi jeho negativního postoje ke všemu, tak vím, že nastává pro mé nervy absolutní pohotovost. Ovšem někdy překvapí.

Den začíná přímo "skvěle". Mišák nevidí důvod vstávat a co na tom, že pondělí jednou za 14 dní jdeme na logopedii, a už je to i rituál. U snídaně se tvářil, že ho chci otrávit. Oblékání to byla jedním slovem tragédie, už jsem začínala mít obavu, že nic nebudeme stíhat a tak opět došlo na priority. Teď pospícháme, takže žádné bez pomoci, prostě ho musím obléct. A najednou zlom, jakmile měl na sobě i kalhoty na ven a mikinu, tak než jsem se nadála měl na sobě bundu i boty. A protože chtěl vyrazit hned, tak jsme šli a stíhli i autobus co jede o trochu dřív. Cestou od autobusu se chtěl stavit v trafice - někdy mu tam koupim časopis, většinou si to tam chce jen prohlédnout. Tak jsem koupila aspoň tatranku, abych měla pak odměnu.

Pak mé nervy čekala zkouška, já totiž vím, že naše logopedka je celý únor pryč a jdeme k její kolegyni. A to je změna, a díky té ranní půlhodince opravdu nevím v jakém je Miš rozpoložení.
Mišák v zásadě nevidí důvod spolupracovat, když jsem uvnitř (snaží se schovat za mnou a tvářit se, že ho od plnění úkolů určitě zachráním). Ovšem nevím, jestli si budu moc dovolit odejít do čekárny, aby nespustil scénu, že ho tam nechávám s úplně cizí ženskou. Co na tom, že je příjemná. On ji nezná. A tak mám nervy našponované k prasknutí. I když předpokládám, že kolegyně byla dostatečně informována o tom jaký Mišák je. A předpokládám správně...

Ale pak přišlo překvapení, jakmile jsme vešli dovnitř, Mišák se rozhlédl po místnosti a ihned se usadil na židli u stolku, u kterého pracuje a rozhlédl se, kdeže má ty úkoly. Nakonec spolupracoval naprosto skvěle. Přiřazoval malá a velká zvířátka, barvy, tvary a bez problému pracoval. Po mě se ani nepodíval a tak jsem mohla tam sedět i fotit.
Já se přiznám, že mě se z té podkladové desky dělaly mžitky před očima, ale Mišák nezaváhal.

A protože bylo hezky, tak jsem to domů vzali procházkou kolem vody. A zbytek dne proběhl v naprostém poklidu. Jediný problém byla prostě ta ranní půlhodinka, ale to vynahradil tím, jak potom už byl zlatej.

úterý 11. února 2014

365/2014 - 40. Už nebudu šít ...

Pustila jsem se do šití náramku z korálků, kterým se říká čumáčky. A protože jsem se chystala na sledování rychlobruslení, tak jsem si všechno pěkně připravila ... čumáčky, ohňovky, rokajl ... a pustila jsem se do toho.


Už nikdy nebudu šít v nejnapínavějších okamžicích závodu. Na tu chvíli to raději odložím bez pokusu o utažení... trošku jsem zatáhla a lup - přetrženo. Příště to opravdu raději odložím z ruky. Stejně jsem nešila, jen jsem to chtěla utáhnout. Přidělala jsem si trošku práce, ale došila jsem, přidělala zapínání a vyfotila pro kamarádku, protože chtěla vidět fotku za každou cenu. Samozřejmě že čtečka se pak rozhodla, že tu kartu fakt načítat nebude, ale ukecala jsem jí, protože hledat kabel se mi fakt nechtělo :-)

365/2014 - 39. Jeeeeď

V úvodu se budu zase opakovat. Míša nemluví, má pár slov, ale většinou si vystačí gesty. Když se snažíme procvičovat a já chci aby opakoval, tak teda ani omylem, to se prostě zašprajcne a nedostanu z něj ani jeden zvuk, rozhodně ne artikulovaný. Většinou opakuje to co slyší v pohádce, nebo to co ho zaujme, či něco v naprosto nečekanou dobu ... Takže zkoušíme, aby opakoval podle videa ...

Ovšem zároveň ač se to nezdá je Miška velký sportovní fanoušek. U babičky a dědy se totiž může koukat na eurosport a náležitě toho využívá. Jednu dobu po návratu od babičky a dědy bylo jeho oblíbenou činností skákání přes práh podle skokanů na lyžích. Doma těch sportovních kanálů moc není, vlastně jen ČT4. Ovšem teď si sportu užívá maximálně ...

Koukáme na biatlon, prostě nádherný a napínavý závod a najednou se vedle mě ozve: JEEEĎ. Míša fandí spolu s moderátory. Naprosto zaujatý obrazovkou a tím co se na ní děje. Asi neví, proč křičí zrovna tady, ale evidentně ho to baví a já jsem ráda, že opakuje. Sice držím palce našemu závodníkovi a mám radost z jeho výsledku, ale v tu danou chvíli mám daleko větší z Mišákovo reakce. (Fotka je samozřejmě o chvilku později, ale fanoušek je to zažraný). Zase je v jiném světě, ale přece jen trošku jiném, než je ten jeho běžný.
Při pozdější kvalifikaci ve skocích na lyžích trénoval skok z gauče :-)

365/2014 - 38. Manekýn

Asi se musím smířit s tím, že Mišák je prostě "manekýn". Ve chvíli kdy má náladu, tak vytahá oblečení a vrství dle svého. Občas vznikají opravdu zajímavé kombinace. Zvlášť když se dostane do mé skříně ...

A tentokrát měl možnost se vyřádit. Jedna internetová kamarádka mi slíbila poslat na Míšu po synovi dvě mikiny a protože jsme se minuli s balíkáři české pošty, tak jsme si pro balíček od ní vyrazili procházkou. Na procházky on chodí rád. Jen cestou zpátky nebyl nadšený, že se nezastavíme v Žabce (co bych tam taky dělala, nevím, kde je v okolí dražší obchod).
Na dvě mikiny byla krabice celkem velká a tak mohlo propuknout po jejím otevření Mišákovo oblíbené šílení. Jakmile jsem kromě dvou mikin vydnala ještě dvoje kalhoty a haldu triček, tak se na ní vrhl a já neměla šanci se podívat co tam vlastně je.
A Mišák kontroloval a vybíral a přebíral, než našel, ten podle něj nejdokonalejší outfit. (Ty mikiny má na sobě tři, jednu kterou měl na sobě původně, fleecovou sv. modrou a přes ní ještě tu tmavě modrou, no co kdyby v bytě začalo mrznout). Nechci ho z toho rvát, nechce se mi působit scény, když vím, že ho to za chvilku přejde a nadbytečné mikiny i rukavice odloží. A tak ho nechávám, ať si to užije. On ještě neví, že na poště jsem brala ještě jednu krabici a v té druhé je spousta DUPLO kostek pro něj k narozeninám.

V podvečer jsme se dívali spolu na zahájení Olympiády v Soči. Při nástupu jednotlivých týmů se Míšovi ze všeho nejvíc líbili Němci, byli hodně barevní a to má rád.

A když jsem ho uložila, tak jsem pokračovala v háčkování. "Turek" svůj náskok nezvyšoval, a tak jsem opět zvítězila já (hotový je na tvořivém blogu).

365/2014 - 37. Náročný úkol

Den, který probíhal prostě v klidu, stihla jsem ...

... dodělat a vyfotit přívěsek pro kamarádku ...
... dotáhnout tady rest a dopsat chybějící dny až do 2.2.
... navléknout si v pondělí nakoupenou pohanku na turka a začít ho háčkovat (a zjistila jsem, že se zlepšuji, než jsem došla ke čtvrté řadě, tak turek vedl pouze 3:0)

Tou poslední větou jsem trošku zmátla některé přátele na facebooku. Tedy ty nekorálkové. Ne nejedná se ani o recept, ani o výrobu kuchyňských dekorací. Pohanka jsou nádherné mačkané české korálky, které prostě připomínají semena pohanky. A "turek" to je háčkovaná tzv. turecká spirála. Když jsem ji zkoušela poprvé, tak jsem ji 8x párala, že jsem se dostala do čtvrté řady, která je taková zlomová a už dobře vede. Tentokrát jsem párala jenom 3x, tak třeba příště už to bude bez párání...

Po poledni přijel švagr a děda přehodili mi lednici. To byla pro mě ta nejdůležitější událost dne. Tak jsem ji rychle umyla a vyrazili jsme s Míšou na procházku. A po návratu došlo na ten pro Míšu nejnáročnější úkol dne. Umístit zase na lednici všechny magnety. A protože lednice je menší než ta původní, tak přece dalo práci vymyslet to nejideálnější rozložení. Základní rozložení mu trvalo asi tak 3/4 hodiny a pak je ještě 4x přemisťoval než byl spokojen.

středa 5. února 2014

365/2014 - 36. Škodná doma ...

Den probíhal v klidu, Miška byl ještě u babičky s dědou a tak jsem si mohla spoustu věci udělat, připravit. A připravit i ledničku na čtvrteční prohození za jinou.

Za to ve chvíli, kdy Mišku přivezli, bylo ho všude plno. Nejprve zkontroloval novou konývku na čaj. Změny on prostě nikdy nepřehlédne, i když to tak někdy vypadá. Ale některé vezme na vědomí okamžitě a bez zájmu, jiné vezme na vědomí a musí je prozkoumat a pak jsou bohužel takové, u kterých to že je zaregistroval rozhodně nepřehlédnu díky hysterickému řevu (naštěstí je jich čím dál méně). V tomhle případě šlo o novinku, která ho zaujala a konvičku podrobil důkladnému průzkumu. Rozhodl se, že je divná, protože ta nádoba co je uvnitř vůbec není na čaj vhodná a ten čaj v ní po nalití nedrží a nedrží...
¨
S nadšením uvítal, že jsem koupila nové tekuté mýdlo místo klasického, už menší nadšení způsobilo, že jsem ho po umytí rukou hned dala stranou a nedala mu možnost ho zlikvidovat a vypotřebovat během 10 (no spíš 5) minut.

Byla jsem upozorněna, že sice neměl klasicky večeři, ale něco konzumoval celé odpoledne, takže asi bude najedený. Tak slupnul ještě večeři. A když jsem šla napouštět vodu do vany, tak tu pobíhal po celém bytě a oblečení před koupáním odkládal tam, kde zrovna odpadlo.

Ovšem zážitků měl určitě spousty a tak brzy usnul ...

úterý 4. února 2014

365/2014 - 35. Maličkosti pro radost

Dny kdy Miška není doma využívám k relaxu i práci. A tak jsem se pustila zase do pořádného úklidu i ve skříňkách, pod nimi atd. Mimo jiné jsem odklidila z lednice všechny magnety, což by mi určitě nedovolil. Probrala jeho hračky i šatník a mohla si k tomu pustit filmy, které zajímají mě a ne Šmouly nebo Příšerky.

Podvečer jsem vyrazila na nákup a mimo jiné jsem si koupila pro radost skleněnou konývku na čaj se sítkem. Prostě někdy udělají radost i obyčejné maličkosti ...


365/2014 - 34. Na cestách

Pondělí byl prostě náročný den. Jsem sova, vím, že to píši již poněkolikáté, ale považuji za nutné to zdůraznit. JSEM SOVA. Nejraději bych vstávala až kolem desáté, ale chápu, že to je utopie. Ale i tak při vstávání před osmou hodinou vysloveně trpím a vstávání v 6 ráno považuji prostě za atentát na mou maličkost :-). A protože jsem v Praze na Liboci měla být v 9 hodin, musela jsem vyrazit autobusem v 6.38. Anamnestický pohovor v APLA byl dlouhý, skoro tři hodiny.
V jednu chvíli došlo k pro mě celkem zábavné situaci. Při probírání Míšových schopností a dovedností padl dotaz, jak je na tom s jemnou motorikou.

- A navléká třeba dřevěné korálky?
- Ne ... ty ho nezajímají ...
Bezděky si sahám ke krku, na kterém mám fungl novou "oglalu" a dodávám, vzhledem k tomu, že je to můj kůň, tak ty máminý jsou samozřejmě zajímavější, než nějaké dřevěné. Ano nedávám mu 11/0, ale když dostane takové, co mají větší dírku (třeba farfale nebo 6/0) a paměťový drát, tak si prostě v klidu navléká náramek.

V poledne odcházím a jdu na tramvaj. A jako člověk, který bydlel kousek od Prahy, v Praze chodil do školy i pracoval, velice rychle vyhodnocuji, že nejkratší a nejrychlejší cesta z Liboce na nádraží Holešovice vede rozhodně přes Vinohrady, konkrétně přes Blanickou ulici. To je přece logické, tam se totiž nachází kouzelný korálkový ostrov - Robinson beads - a nejde odejít s prázdnou. A když už jsem byla v tom koutě, tak jsem to vzala ještě přes Italskou, kde je Rooya. Výsledkem bylo, že když jsem dorazila do Holešovic, zjistila jsem, že autobus co jede přímo k nám před pár minutami odjel. Další končí na autobusáku. Další k nám jede až za hodinu. Tak třeba mi něco pojede z autobusáku ...

Nejelo a než mrznout, to jsem raději vyrazila podél vody pěšky. Byla to příjemná procházka, sice byla zima, ale svítilo sluníčko a ve vodě se cachtaly nutrie a kačeny.
Domu jsem dorazila spokojená i když trochu vymrzlá a tak jsem si udělala čaj a uvelebila se na gauči. Dám si chvilku oraz a pustím se doma do domácích prací, když tu Miška není. Předsevzetí skvělé ... probrala jsem se v půl jedné a tak jsem si jen dala sprchu a šla zase spát. Práce počká na úterek.

Jo a máme termín  na diagnostiku - 20.3. - opravdu rok čekání.

pondělí 3. února 2014

Holka nebo kluk ...

... aneb můj model (ka) a digitální scrapbook. I na trochu toho relaxu v neděli došlo
PST Designs - Blower

365/2014 - 33. Od všeho něco ...

Tak  v neděli to bylo od všeho trochu ...
... trochu hraní, trochu tvoření a hodně příprav.

Dodělala jsem náušnice pro kamarádku - základní požadavek zněl: Musí být modré

Den proběhl celkem v klidu a  navečer si Mišku vyzvedli babička s dědou. Mě v pondělí čekala cesta do Prahy do APLA na anamnestický pohovor. A pro Míšu by to bylo náročné.
A já měla čas na přípravu veškerých papírů a zpráv, co jsem potřebovala mít s sebou.

sobota 1. února 2014

365/2014 - 32. taková normální sobota

Ráno se nám samozřejmě nechtělo vstávat, ale dodávku jsme stihli. Celá sobota probíhala normálně bez nějakých výkyvů a zmatků. Chvíli jsme pracovali (teda já vařila, Mišák pomáhal - čtěte překážel). Po obědě jsme se věnovali chvilku strukturovaným úkolům, byli jsme na procházce, koukali na pohádky, Miška si prohlížel knížky (které vytahal z knihovny) a já se dostala i ke tvoření.
Prostě normální sobota ...