365/2013 - 128. Nešlápněte na psa ...

Ve středu bylo krásně a tak mě Miš vzal na procházku. Nemůžu říct, že já jeho, protože on to tam zná prostě líp, je zvyklý chodit tam na procházky s babičkou a dědou. A tak jsem ho jenom následovala.
Samozřejmě, že v téměř každé zahradě nesmí chybět pes, obvykle už z dálky na sebe upozorňující. Někdy je na vratech cedule pozor pes a někdy i taková

Když jsme dorazili domů, tak se Míša zajímal o možnost zalévání a s nadšením se čvachtal v konvích.

365/2013 - 123-124. Jako vejce vejci

Tyhle dva dny si opravdu byly podobné jako vejce vejci. V podstatě se neudálo nic extra. Běžný domácí provoz a nezbytné procházky bez ohledu na počasí.

V sobotu jsem původně uvažovala, že zkusíme jít na ten rytířský turnaj, ale bylo takové divné spací počasí. Ani Mišákovi se nechtělo vylejzat. To až navečer.

Začíná být čím dál samostatnější a tak se procházky podobají adrenalinovým sportům. Malá otočka bokem a Miš je najednou úplně jinde. Což o to, když je to v té boční uličce tak to ještě jde. Ale jak se blížíme k hlavní musím být sakra jak ostříž. On nezastaví na pokyn a prostě jde dál ... On má přece jasno.

Den Země

22.4. je Den Země. Ne nemám v plánu psát o tom proč, od kdy ani jeho historii. Takových článků je na internetu spousta (stačí se zeptat strýčka Googla a tetičky Wiki), chci psát o tom našem.

Zdejší mateřské centrum pořádalo v neděli akci ke dni země určenou pro děti. Byla pohádka o kouzelném mlýnku, koutek kde si děti mohli vyrobit papírového ptáčka, nebo různé otázky z přírody a také si mohly děti zasadit semínko.

A protože bylo krásně, tak jsme s Míšou vyrazili, nejprve k Želvě a potom do parku ...

Divadlo už se hrálo, ale Míša nejevil nejmenší zájem, proč taky si sedat do davu dětí. Chvíli si sedl ke tvoření papírového ptáčka - asi tak jednu minutu se zaujetím patlal lepidlo a další minutu sledoval jak trháme papírky a lepíme jako bříško a přitom je tam chtěl lepit celé. A vybarvovat ho prostě nebavilo.

a tak vstal a mnohem větší zaujetí a zájem projevoval o to, jak je ukotvený stan do země.

Navíc proč by měl tvořit, nebo koukat na pohádku, když našel naprosto dokonalý objekt svého zájmu - kanystr s vodou

a rozhodně nebyl se svým zaujetím sám

A co teprve, když objevil stanoviště na sázení semínek. To samo o sobě ho nezajímalo, ale takové rochnění v hlíně, to má přece své kouzlo

a není jedinej důvod, proč by se měl nechat vyrušovat

a když už ho to přestalo bavit, tak se prostě sebral a vyrazil na procházku podle svého. Ale nechal mě sem tam něco vyfotit. Šli jsme pěkně mezi turisty na náměstí (zámeckou restauraci jsem mu zatrhla)

a odtut zase zpátky k vodě. Cestou si samozřejmě prohlížel auta, ale jedno ho hodně zaujalo. Nebo spíš jeho SPZ, prostě byla jiná, než je zvyklý a tak ji samozřejmě s důkladným zaujetím zkoumal

a pak už jsme vyrazili domů. Míša sice nekoukal na pohádku, netvořil, ale evidentně byl spokojený s procházkou. Jen doma chtěl ještě na pískoviště, kdežto já chtěla aby se nejprve převlékl. Samozřejmě, že jakmile se za ním zavřeli dveře, už na pískoviště ani nevzdechl a zajímala ho především lednička a její obsah :-)

Jarní procházka, odrzlá zvěř a "čarostrom"

Fotek z procházky bylo tentokrát rozhodně víc, než pro projekt 365.

Tady je důkaz, že jaro už se přece jenom blíží

i když nutrie jsou čím dál drzejší - skoro by mi seťák stačil, jak šly blízko zkontrolovat, jestli náhodou nemám nějaký pamlsek (trošku experimentuju s rámečky, nevím který se mi líbí víc)

 

 A v závěru procházky jsem prostě musela se jít podívat na místní "čarostrom", dokud je půda zmrzlá a dá se k němu pohodlně dostat. Když jsem dávala na facebook první fotku tohohle platanu kamarádka pod něj napsala komentář - hele čarostrom. Název mi přišel poetický, ale netušila jsem ...
Na začátku března jsem si vzala do nemocnice s sebou Hru o trůny. A při čtení popisu čarotromu jsem si vybavila právě tenhle platan