čtvrtek 29. května 2008

27. 5. 2008 - Kočičí pověry...

Když jsme si Jasmínku pořídili, tak všude v okolí bylo spousta kocourů. A protože jsme nechtěli tak dvakrát až třikrát do roka koťata, nechali jsme ji vykastrovat.
Pověra č. 1 - bude se přežírat a bude tlustá a líná.
no tak pravda ztloustla, pořídila si zimní špeky, když byla "Ladovská zima". Pak je zase vyběhala. Když je hezky, tak o ní většinou skoro nevíme, protože spoustu času tráví venku. Navíc je rváč, kterého se bojí i kocouři.
Pověra č. 2 - když je kastrovaná, tak nebude lovit myši.
No myši nelovila, ty jsme tam totiž neměli, ale když jí bylo osm měsíců, tak zakousla dospělýho špačka, o měsíc později si vyšlápla na potkana (a nemyslím doma chovaného pro zábavu, ale kanálového). Když jsme se přestěhovali, nebylo daleko na pole a opravdu jsme doma neměli jedinou myš. Tady máme pole za barákem a navíc myši kolem zdi našeho baráku běhaji, aby je neviděli dravci. Maj smůlu, Jasmína je nepřehlídla. Tady je v sedmém nebi.

Navíc je pečovatelka, od mala se starala o Dennyho (dodnes mu šéfuje), zrzka učila lovit a teď se pro změnu snaží přinést domů živou myšku, aby si ji mohl Merlin ulovit v kuchyni, protože tady mu na rozdíl od zahrady nikam daleko přece neuteče.

Snaží se mě přesvědčit, že jí mám pustit domů a mě se nechce, protože ta myš, je ještě živá. Ne že bych se jich bála, ale doma ji fakt mít nemusím.

A tak naše madam vyvrací pověry o kastrovaných kočkách.

26. 5. 2008 - Kvetly máky...

... kvetly na poli...

Horkej den sice byl, ale mák zatím vykvetl jenom jeden a ne na poli, ale na našem dvorku. Ve spoustě zelené trávy ten jediný rozkvétající mák jen zářil.

25. 5. 2008 - Nech toho a pojď si hrát...

Rozhodla jsem se, že zkusím zas vyfotit nějaké ty kytičky. Ovšem Denny se na to tvářil úplně jinak.
"Paničko já mám špagátek, tak to odlož a pojď si hrát". A tak jsem ho vyfotila, foťák uklidila domů a šla se přetahovat. Téhle výzvě přece nejde odolat.

24. 5. 2008 - Lov na granule

Já vím, že fotky jsou trošku dost monotematické (šperky, a moje zvířena). Ale ne každý den je co fotit. A proto jsem vděčná i za takovéhle momentky. Náš kocour miluje tu chvilku, kdy jdu dosypat z kyblíku do misky granule.
Potom provozuje následující rituál. Nejprve ponoří čumák do kýble (no potopí se tam skoro celý), ochutnává jednotlivé granulky a vybírá si tu, na kterou má zrovna chuť. Když najde tu správnou, vyhodí ji z kyblíku na podlahu a skokem ji uloví. Teprve potom ji spokojeně schroupe. Obvykle to přestane bavit dřív mě než kocoura, ale tentokrát měl zábavy dostatek, protože já napřed musela vylovit foťák. (A protože skříťa nešlape a s pohotovostní vykopávkou si v umělém osvětlení doma nejsem jistá, musela jsem vytáhnout minoltu).

23. 5. 2008 - K čemu se hodí popelnice...

Dnešní fotka je spíš pro dokumentaci. V naší neuvěřitelné džungli je kout, který je ohraničený obrubníčkem a můj velký sen je, mít tady bylinkové zákoutí. V současné chvíli tam spousta trávy a bince. A tak jsem si zdokumentovala začátek a začala tu džungli pomaloučku likvidovat. Třeba se za rok už dočkám (nebo za dva).
A k čemu že je dobrá ta popelnice? V tomhle konkrétním případě, místo stativu.

22. 5. 2008 - Máta peprná, ...

... kozí pysk a hulákadlo...
Tak to bývala oblíbená odpověď mého tatínka, když jsem se jako dítko ptala, co v tom (míněno nějaké jídlo) je.
Ovšem nikdy mi to nebylo zcela jasné - chuť mátových bonbonů jsem znala, a to mi tedy fakt nesedělo. Jako dítko, které se vyzná na vesnici, jsem věděla jak vypadá koza a ten kozí pysk mi tam taky nehrál. Teprve o nějaký ten rok později jsem zjistila, že se jedná o rostlinu, ovšem jedovatou. A hulákadlo - už si nevzpomínám co jsem si představovala jako dítko, ale v pozdějších "pubertálních" letech jsem si vybavila rum nebo slivovici, prostě cokoli, po čem se dalo "zhulákat". Takže ona kombinace z úvodu je pro mě stále tajemstvím z dětství. A proč jsem si na to vzpomněla. To když jsem se rozhodla, že si doma vyfotím dáreček od mé zlaté tchýně.
Pro neznalé napravo je skutečně máta peprná, ovšem nalevo je meduňka.

16. 5. 2008 - zpátky do školy...

V současné době bydlím v malé obci a pevně věřím, že zde již zůstanu. Když jsem se tu byla podívat ve škole, překvapilo mě mile, jak moc jsou zde aktivní a jak se snaží dětem vymyslet různý program. A protože jsem kontakt na paní ředitelku dostala právě kvůli svému tvoření, tak slovo dalo slovo a 16.5. v rámci pracovní a výtvarné výchovy jsme s dětmi korálkovali. Děti poznali dalšího koníčka a určitě to nebyla poslední akce, které se ve škole zúčastním.
Děkuji paní ředitelce, že mi to umožnila.

Některé děti to vzaly jako běžnou pracovní či výtvarnou výchovu, jiné byly nadšené a účastnily se dalšího korálkového tvoření i po škole.


A zatím co šly v pauze na oběd, já si vyfotila krásnou kvetoucí fialku, kterou tam mají.

To jsem ještě netušila, že fotky nebudu mít kam stáhnout a nebudu mít nejmenší chuť cokoli dalšího fotit...

Zlatá životní pravidla pro kočky

Opět něco málo co mi proběhlo emailem pro zasmání. (Kurzivou jsem doplnila vlastní poznámky o tom, jak tahle pravidla berou moje kočky a jestli vyhrábnu foto z archivu, tak určitě doplnim)

Zlatá životní pravidla pro kočky :

Koupelna: Vždy doprovázej hosty do koupelny. Nemusíš vůbec nic dělat. Stačí, když si sedneš a budeš na ně zírat. (Nejlépe když člověk vleze do vany, sedni na pračku a zírej, pokud má bublinky, snaž se je lovit. Zrzek to dotáhl k dokonalosti, ten do té vany i spadl)

Nábytek: Když musíš zvracet, rychle vyskoč na křeslo. Pokud to ve spěchu nestihneš, aspoň se postav na drahý orientální koberec. Pokud v bytě orientální koberec není, postačí i huňatá podložka. Když pak zvracíš na koberec, udělej to s rozběhem a raději hned dvakrát, aby byla skvrna aspoň tak dlouhá jako lidská noha.

Asistence: Pokud jeden z tvých lidí na něčem pracuje a druhý jen líně polehává, drž se toho zaměstnaného. Říká se tomu "pomáhání", u lidí je to obecně známo i jako "překážení". (V tom jsou mistři všichni tři včetně psa. Když jsme měli zrzka, zvládal to stejně bravurně)

Následují pravidla správného "pomáhání":

Když dohlížíš na vaření, posaď se těsně za levou patu kuchaře. Neuvidí tě, a tak máš větší šanci, že na tebe šlápne a pak tě vezme do náruče a bude tě hladit. (Oblíbená Merlinova činnost)

Když tvůj člověk čte, lehni si mu těsně pod bradu, přesně mezi oči a knihu, pokud nemůžeš ležet přímo na knize. (V rámci rozdělení kočičích úkolů má tuhle činnost na starost Jasmínka, manžel to opravdu "miluje")

Když tvůj člověk vyřizuje nějaké papírování, lehni si doprostřed papírů, ale tak, abys jich měl co nejvíc pod sebou. Dělej, jako bys dřímal, ale co nejčastěji sekej tlapkou po tužce.

Když tvůj člověk píše vánoční pohledy nebo vyplňuje daňové přiznání, nezapomeň, že mu musíš pomoct! Posaď se na ten papír, na kterém právě pracuje. Pokud tě přemístí, odměň ho smutným pohledem. Když práce dobře pokračuje, poválej se po papírech a trochu je pomačkej. Když tě podruhé přenese na jiné místo, shazuj ze stolu jednu tužku po druhé - ale pomalu!

Když tvůj člověk čte noviny a drží je ve výšce, skoč před noviny. Lidé také rádi skáčou!

Když tvůj člověk pracuje u počítače, vyskoč na stůl, přeběhni po klávesnici, pohraj si s myší a pak si mu lehni na klín a na paže tak, abys mu užitečně zpomalil psaní. (Merlin v zásadě vynechává první část a rovnou se mi nastěhuje na klín. Jasmínka zvolila jinou variantu. Vyšplhá na nástavec u stolu, skočí na stůl vedle monitoru, páníčkovi na klín a na zem. Opět odběhne dozadu, aby vyšplhala na nástavec. Následující kolečko opakuje, dokud se páníček nezvedne a nejde nandat večeři. Obvykle začne tak v 19.55 - večeří v osm).

Dveře: Zavřené dveře jsou zakázané, ať vedou do kteréhokoli pokoje. Postav se na zadní nohy a zpracovávej dveře předními tlapkami. Až pak budou dveře otevřené, nemusíš jimi hned projít. Pokud se ti podařilo, že ti otevřeli dveře ven, zůstaň prostě stát přímo mezi nimi a trochu si popřemýšlej. Obzvlášť důležité je to při chladném počasí, dešti, sněžení nebo silných náletech komárů. (Poznámka od Jasmíny: Toto pravidlo lze s úspěchem rozšířit i na okna)

Kočičí záchod: Když používáš záchod, dbej vždy na to, abys vyházel ven co nejvíc steliva. Lidé rádi šlapou bosýma nohama na kočičí stelivo.

Doba spánku: Spi v noci na člověku tak, aby se ve spaní nemohl obracet. (Naše kočky mají smůlu, v takovém případě nastane letecký den. V noci se prostě převracím a tak se občas ocitnou ve vzduchu aniž by chtěli.)

Schovávání: Schovej se občas na místech, kde tě člověk nenajde. V žádném případě nevycházej ven dřív než za tři nebo čtyři hodiny. Člověk propadne panice (to lidé milují!) a bude si myslet, žes utekl. Až pak vyjdeš ven, zahrne tě člověk láskou a pozorností a možná dostaneš i pamlsek. (Když hledám kočky, nejprve zkusím použít jejich pravé jméno, zní přesně tak, jako když se otvírají dvířka ledničky. Ať jsou schovaní sebe líp, na tenhle zvuk vystartí)

Běhání: Běhej co nejčastěji a pokud možno přímo pod nohama svého člověka, hlavně na schodech, když drží něco v náručí, ve tmě a ráno, hned jak vstane. Nesmírně tím zlepšíš jeho koordinaci pohybů. (V tomhle jim taky velice úspěšně pomáhá i pes)

A ještě poslední podnět: Přistup co nejblíž k člověku, nejraději k jeho obličeji, otoč se, zvedni ocas a ukaž mu zadní část těla. Lidé to milují, tak to dělej hodně často! A nezapomínej ani na hosty!

úterý 27. května 2008

15. 5. 2008 - Kočičí sny o Domově

Když jsme si přebrali klíče od baráčku, zjistili jsme, že tu máme malé nájemníky. Na půdě bydlela kočka a tři odrostlá koťata. Samozřejmě jsme při další cestě s sebou vezli spoustu kočičích granulek. Kočky to byly klasicky vesnické, pro granulky si došly, ale moc blízko k sobě nás raději nepouštěly. Časem jsme se mohli přiblížit asi tak na metr.
Když jsme se nastěhovali, tak se situace změnila, protože jsme si přivezli naše kočky Jasmínku a zrzka Matýska (ten se do týdne odstěhoval, bydlí ve vedlejší obci, párkrát jsme ho tam potkali). Během měsíce přibyl navíc do domácnosti Merlin. A naše Jasmínka je prostě kočka "bojová", v bývalém bydlišti se jí bál i kocour, který byl známý tím, že je agresivní rváč. S Matesem to uhrál na plichtu, Jasmíně se raději klidil z cesty. Bylo mi tedy jasné, že jestli tu madam zdomácní, tak dojde určitě k přerozdělení teritorií a priorit.
Jako první to zjistil velký asi 6kg mouratý kocour, který situaci vyhodnotil naprosto jednoznačně, vyklidil pole. Se sousedovic kočkou si ujasnila, že vzájemně smí jedna druhé přejít přes teritorium. A kočku s třemi koťaty jsme už na dvorku nezaregistrovali, jen na horní zahradě.
Ovšem všechny kočky tady nejsou rozmazlované jako ty moje dvě potvory, většinou jsou prostě venkovní a vyčesávají se pomocí probíhání chroštím.
Dneska jsem zaslechla mňoukání na okně a tak jsem vyrazila, že opět naší madam pustím domů a co nevidím. Na okně místo Jasmínky sedí jedno z těch tří koťat s výrazem v očích, který naprosto jasně říkal: "Víš, já chci taky mít u vás domov". No občas mu nechám venku granulky, ale dvě domácí rozmazlené potvory mi stačí...

čtvrtek 22. května 2008

Mezera

Předem se omlouvám za mezeru, která teď u mě na blogu vznikne.
Netušila jsem, že 16.5.2008 píši na nějakou dobu poslední příspěvek. Ale můj notebook se rozhodl, že ho to se mnou vlastně nebaví a přestal fungovat. Naštěstí je sice v záruce, ale než se reklamace vyřídí, bude to chvilku trvat.
Původně jednoduché řešení - přesednout k velkému počítači - nebylo až tak jednoduché jak vypadalo. U velkého počítače se pro změnu odporoučelo LCD (naštěstí taky v záruce).
Tak a nemám počítač a co teď, jsem vzteklá, nenaladěná a ani nemám chuť fotit, i když nějaké fotky mám, tak stejně nemůžu upravovat. Naštěstí včera večer přivezl manžel náhradní monitor. Staré CRT s max. rozlišením 1024x768 a lehce ladící do červena.
No na napsání textu, poslání emailu a přečtení zpráv to stačí, ale fotografie si opravdu upravovat teď netroufnu.
Člověk míní a technika mění, ale jen co to půjde, vrhnu se na úpravu fotek. I když mě to zpětně moc nebaví.

pátek 16. května 2008

14. 5. 2008 - Pohodářka

Nevím proč, ale při tomhle pohledu na naši Jasmínu jsem si vybavila Sitinu Brížu. Když jsem manželovi řekla, že kočka se vyhřívá venku na sluníčku na čerstvě vyprané k předložce k WC, zeptal se mi jestli na těch dveřích...

Malé vysvětlení: Po přestěhování jsme vyházeli staré vnitřní dveře a opřeli je o kůlnu. A protože krásně svítilo sluníčko, hodila jsem přes ně vyprané předložky do koupelny a na wc. Jasmínce bylo úplně jedno, že mezi těma dveřma je díra a pohodlně se tam uvelebila a labužnici protahovala. Tahle fotka je jedna z celé série (foceno Olympus C720)

13. 5. 2008 - Jahodové pokušení

Fotila jsem především svoje tvořeníčko, a protože fotka "kočičího" srdce i srdce z drátu už tu byla (sice jiná, ale byla), tak tady je jedna korálková jahůdka.

12. 5. 2008 - Odkvetlá pampeliška

Dneska jsem pro změnu dělala trochu "pořádek" na zahradě. No mírná likvidace džungle, rvaní drnů kolem chodníčku, aby se dalo bez problému dojít od vrat k dveřím domku a člověk neustále nezakopával.
Největší nadšení projevoval Denny, protože panička dělala přesně to co on, a tak mi vesele pomáhal (čti překážel).
Pak mi padl pohled na první z odkvetlých pampelišek a tak jsem si došla pro foťák. A protože se mi pořád nedařilo ji vyfotit, tak jak jsem si představovala, tak jsem ji prostě utrhla. Tedy foceno poněkud zvěrsky - v levé ruce pampeliška, v pravé minolta. A pak že to nepůjde ... šlo to, ale opakovat to nebudu.P.S. taky jsem se snažila do ní foukat, aby to bylo zajímavější

čtvrtek 15. května 2008

11. 5. 2008 - Se srdcem na dlani

Mám nějaké srdíčkové období a tak se snažím chodit světem se srdcem na dlani.


Fotka vznikla při experimentování s různým nastavením Olympusu.

čtvrtek 8. května 2008

Sebrali mi hračky...

Vyzvedla jsem si zpátky svůj starší foťák, kterému pro změnu říkám láskyplně "vykopávka". Olympus C720 UZ. A samozřejmě se s ním znovu učím.
A protože jsem se tak prohrabávala staršíma fotkama, vytáhla jsem jednu z doby, kdy jsem se s ním učila zacházet poprvé. Fotka je ze srpna 2004.
Denny se tváří nešťastně, protože mu byly právě sebrány všechny balónky a tak jen sleduje vítězku...



P.S. doufám, že maminka malé slečny mi zveřejnění téhle fotky promine ;-)

Pro holky...

Dnešní příspěvek je trošku osobní. Při probírání fotek, jsem si řekla, že bych si zase mohla zkusit nějaký scrap. Tak tohle LO je pro mojí báječnou švagrovou.
Lenko jsem moc ráda, že jsi ty i holky. Mám vás ráda.

Kredit:
Papír, tráva - Aprilmouse - Spring on the meadow
Text - Siťa - Texty 3
Beruška, rámeček - Siťa - Follow me
Kytky - Siťa - Awakening

středa 7. května 2008

7. 5. 2008 - nesu ti dárek...

Neuvěřitelně špinavé okno v kuchyni je práce naší Jasmínky. Když jde domů, tak je jí jedno jestli je hezky a má suché tlapičky, nebo jestli je má ušmudlané. Pacičkováním na okno si říká o jeho otevření. A páníčci už jsou tak vycvičení, že se okamžitě zvedají a jdou madam otevřít.
Ovšem dneska zrovna panička ochotou otevřít okno a pustit kočičku domů moc neoplývala a proč... Dneska byl totiž jeden z dnů, kdy se Jasmínka rozhodla, že mi musí přinést dáreček...

úterý 6. května 2008

6. 5. 2008 - Restíky

Protože přiznání je prý polehčující okolnost, tak se přiznávám rovnou, že nadpis není tak zcela pravdivý. Je 15.5.2008 - 14.46. Jenže já potřebuji doplnit restíky, které mám mezi 1. a 7. 5. A samozřejmě je nechci mít nověji. Takže přesvědčuji blog o tom, že momentálně je datum o 9 dní starší a já mohu vkládat fotky.
A doufám, že mi odpustíte...

4. 5. 2008 - Bláznivý kotě... aneb i já mám pampelišku
Ano konečně jsme našemu kocourovi otevřeli okno, kterým se mu ztrácí kočička, aby mohl vyrazit ven sám a bez vodítka.
Plán byl následovný: Popadnout minoltu, otevřít okno, rychle vyběhnout ven a zkusit stihnout vyfotit kocoura, který zkoumá okno a jde ven a pak fotky jeho průzkumu.
Realita byla malinko jiná. Prvni tři body problěhly přesně podle plánu, ovšem čtvrtý bod tak jasný nebyl. Náš Merlin, který je obvykle zvědavec a u okna sedí první, zůstal sedět v kuchyni pod stolem a tvářil se, že ho to okno vůbec nezajímá. Asi tak po čtvrt hodince se rozhodl na něj vyskočit a zjistil, že tentokrát se mu povedlo projít ... tak takhle to ta kočička dělá. Nějakou dobu opravdu to okno zkoumal (podle mé původní představy) a mě se povedlo ulovit pár fotek. Pak seskočil dolů a já už skoro nestíhala...
Mouchy, motýli, pampelišky, hromada dříví ... prostě spousta zajímavých věcí, které bylo potřeba prozkoumat. Při pozorování kocoura jsme se s manželem srdečně bavili a povedlo se mi ulovit spousta fotek.
Ale protože bych se ráda vyhnula přílišné monotematičnosti blogu (ty fotky jsou zajímavé především pro mě, jinak je to jen "kočka v trávě"), vkládám pampelišku, kterou jsem stihla vyfotit, zatímco jsem čekala až kocour vyleze ven.


... ale stejně si neodpustím jednu fotku, která se u mě opakuje. "Starý plot" - tentokrát focený venku ze schodů na půdu (zatím byl většinou z kuchyňského okna)



5. 5. 2008 - Sklo, srdce a spirálka
Prý by projekt měl také vypovídat o tom, co člověk zrovna dělal...
Docela velkou část dne jsem trávila tím, že jsem malovala sklíčka na šperky. Nepřestává mě fascinovat, jaké vzory dokáží vykouzlit barvičky, když se do sebe vzájemně vpíjí. Pak obvykle místo dalšího malování sedím a koukám na ně. Pravda, na začátku se jim musí trošku pomoc a dát základní tvar.


A další část dne jsem se, krom jiného, snažila foťáku vysvětlit, že opravdu chci zaostřit na to srdíčko, tak aby byla vidět spirálka a ne na tu stužku nad ním.
Světlý proužek na srdíčku není chyba, ale efekt, díky kterému se těmto korálkům říká "kočičí oči".

6. 5. 2008 - Kurz
Fotografie, které budou "pouze" dokumentační o mých kurzech se tu prostě objevovat budou. A já pevně doufám, že pravidelně. Tenhle se konal 6. 5. 2008 v pražském obchodu Rooya.

pátek 2. května 2008

Jaro v plném květu

A protože bylo ve středu krásně, chtěla jsem mít pár fotek s jarem v plné kráse.
Takhle vypadá ořech u tchýně na zahrádce.


A květy jabloně ...

1. 5. 2008 - Sváteční odpoledne

Včera jsem vyfotila krabici ze které jsem vyndala papíry a nastěhoval se do ní kocour. Ale mít tady do kolečka naše ztřeštěné kotě by asi každého nebavilo, takže jsem opět vynechala.
Zato dnešek jsem si báječně užila. Vyrazila jsem na návštěvu ke švagrové, kde jsme dopoledne tvořily a odpoledne si udělaly výlet za mamkou.
Užívala jsem si prima návštěvy u báječné tchýně se stejně skvělou švagrovou a neteřemi.