2. duben - Světový den porozumění autismu

A tak jsem opět Miškovi věnovala jeden scrap.

materiál je z dílny PST Designs - Blossom Watch, Ever a nezbytná "modrá žárovka"

17.3.2015 Denny je prostě Denny

Miš začíná konečně ukazovat, upozorňovat a především opakovat. Pravda, stále trvá na anglických výrazech. Takže pejsek na magnetech z kostíků je DOG a ne PES (napsáno je tam oboje a anglicky je to vidět na první pohled). Ale nakonec se nechá ukecat i k tomu, že zvíře pojmenuje česky. Nejlépe nejprve celou sbírku pojmenujeme česky potom anglicky (nebo naopak, podle nálady). Vzhledem k tomu, že iniciativa vychází od Miše a i ta zvířátka ukazuje, tak i když už jich mám plné zuby, tak trpělivě po něm opakuji.

Teď hlídáme pejsky u babičky a dědy. Miš jakéhokoli psa venku, na obrázku označí jasně slovem "pes" i Alf (pěkně mazaný voříšek, který své jméno dostal díky barvě a vztahu ke kočkám) je prostě pes. Ovšem kdykoli ukáže na Dennyho, tak řekne Denny, když ho pochválím a dodám, že Denny je pes, Miš se jen usměje a ví své. Nikdy ho neoznačí slovem "pes" Denny je prostě "Denny".

A já jsem spokojená, že začíná být takhle aktivní.

Prostě jarní ...

Sarahh Graphics - Wind Flute

Jaro

Nepracuji s Template, vlastně proto, že jsem to nikdy pořádně nepochopila. Ale ve finále jsem se odhodlala přijmout výzvu a zkusit to. A takhle nějak může vypadat jaro.

Template: Precious Life and Moment (Challenge May 2014)

Kit: Sarahh Graphics - Sky upon the Strawbery Fields

Prý čarodějnice...

Na čarodějnicích Miše ze všeho nejvíc stejně zajímali hasiči.

PST Designs - Fire

Sladké pokušení

Tomu říkám výzva. Do kitu, ve kterém převládá především růžová barva a spousta kvítků zapasovat Mišáka.

PST Designs - Innocent Passion

Proč to nejede...

Miš a jeho nové vozítko

kredit: PST Designs - Boys Affair

365/2014 - 86.-90. jak dny plynou

27.3.2014 - objevil síťovinu, kterou občas používám na fotografování šperků a hrál si na ducha. :D

28.3.2014 - Miš a jeho "vážný" úsměv

29.3.2014 - když je hezky, je líp venku

30.3.2014 - tak kterou? (ani jedna nebyla aktuálně nabitá)

31.3.2014 - chemická laboratoř ... aneb bublifuky jsou prostě u nás hit č. 1

365/2014 - 85. Procházka s babičkou

Na poledne byla naplánována návštěva babičky Jany. Miška si připravil jeden ze svých oblíbených outfitů, jen s babičkou by to asi seklo. Ta na jeho nápady přece jenom až tolik zvyklá není. Nakonec jsem ho ukecala na správné oblečení. Babička přijela s Miškou si pohráli, spolu jsme si dali kafe, probrali novinky. A odpoledne jsme ji šli vyprovodit na vlak. A cestou jsme potkali nutrie, které za mrkev ochotně panáčkovali

365/2014 - 84. Nefotit...

Miš pobavil. Dal si k svačině termix a po dojedení vzorně odnesl vyhodit kelímek. Co na tom, že já pak musela v koši lovit lžičku, protože to vzal i s ní. U jogurtu se mu to nestane. Ten mu nandavám do misky, protože kdyby jedl jogurty z kelímku, tak by je musel jíst polévkovou lžící ...

A dnešní fotka ... ? Miš se rozhodl, že vyfotit nechce, takže "Prosím nefotit". A co jsem stihla zmáčknout než přiklopil blesk a vypnul foťák, který jsem držela, to jsem stihla a dál nemám šanci.

365/2014 - 83. Ta správná motivace

24.3.2014
Najít pro Miše tu správnou motivaci pro jakoukoli činnost, kterou nechce dělat, bývá obvykle velmi obtížné. Problémem je, že pokaždé je to něco jiného. Něco jiného hodlá akceptovat a něco jiného mu dává smysl. Tentokrát konečně poprvé zkoušel po paní logopedce opakovat. Jasně že mu ukazovala kartičky s jídlem (jídlo na něj platí) a hitem prý bylo slovo "pagety".

Večer pro změnu probíhala inventura bublifuků (opět) a samozřejmě při kontrole obsahu částí polil stůl (opět) a tentokrát se rozhodl, že ho sám utře. Jen si z koupelny místo houbičky přinesl mýdlo. A výsledek? Stůl sice rozhodně nebyl suchý, ale mýdlová formule kličkovala mezi bublifukovým slalomem jak o závod. A Miš byl nadšen z nové hračky.

365/2014 - 82. Pirát

Miš si kdysi zašantročil všechny kšiltovky a tak jsem mu z nouze uvázala svůj šátek. Od té doby (a že už je to opravdu dlouho) ho jednou za čas vyštrachá ze skříně a pak ho vyžaduje uvázat a nechce ho odložit.

Tady se rozhodl, že pořádně zkontroluje, co vlastně je v knihovně. Jediným problémem je, že už dávno nemám knihovnu krásně seřazenou a uspořádanou, protože knížky jsou tam, kam se zrovna vejdou. I tak to zabere dost času ...
A obzvláště pak oceňuji dobré rady typu - tak ho k tomu nepouštěj nebo ukliď si je až nahoru. Možná by stálo za to Miše "poradcům" tak na týden až dva zapůjčit. Taky by určitě rezignovali na uspořádání knížek podle žánrů a autorů, ale byli by rádi, že je mají v knihovně aspoň narovnané.

365/2014 - 81. Akrobat

Klasická sobota, ráno jsme šli do dodávky pro mléko a jogurty. A protože bylo hezky, tak jsme přes den byli na dvoře. Mimo jiné se snažil předvádět na vypůjčené tříkolce různé akrobatické kousky a strašně se rozčiloval, že když si dá nohy na řídítka, tak to prostě nejede.

Večer si opět připravil svou oblíbenou módní přehlídku. Tentokrát zkoušel různé boty. A mě mezi sedmou a osmou večerní čekala důležitá mise: Nacpat ho do vany, pokud možno svlečeného a bez holinek. Byl to zajímavý souboj, ale uznal, že to tak bude přece jen asi lepší.

365/2014 - 80. Den podle Miše

Třídím oblečení. Miš si už zas dovolil přes zimu vyrůst, takže vyřazuji. Stranou mám hromádku věcí, co už mu opravdu nebudou a jsou připravené na předání dál.
No schválně, co si Miš ráno rozhodl obléct? ... správně začal na sebe navlékat věci z téhle hromádky. Pak protestoval, když jsem chtěla, aby si vybral něco jiného. Nakonec se ukecat nechal, ale zas mě nenechal mu do toho mluvit - dnešní hit vrstvení: tričko - tílko - tričko, ponožky pod punčocháče se mu prý minule neosvědčili, takže to nezopakoval

Odpoledne klasika - scéna, že chce ven, pak ve dveřích scéna, že nechce ven, venku normální protesty - na to už jsem zvyklá.
Podstatné bylo, že si pak venku v klidu sedl u svého vozového parku.

Večer - komunikace. Zatímco včera se předvedl v tom nejhorším možném světle. Jediné co zvládal bylo "NE". Tak dneska vesele ze dveří pokřikoval na "tetu" Naďu ahoj a když mu přinesla sušenku, tak s výrazem nejvzornějšího dítěte pronesl: děkuju, pak předvedl vzorné prosím, když ji chtěl rozbalit. Já se z něj prostě zblázním ...
Tak to je můj malý Miš.

365/2014 - 79. Praha a zával emocí

Byli jsme v Praze v APLA na diagnostice. Konečně. Vzali nás babička s dědou autem, takže jsme nemuseli vstávat na autobus na šestou. Miš byl v takové neutrální náladě, ani vyjímečně dobře naladěný, ale ani negativistický a vzteklý.

Chvilku jsme čekali než jsme přišli na řadu a tak Miš řádil mezi hračkami. A pak došlo na vyšetření. Zatímco Miš (ne)spolupracoval s paní psycholožkou, já čekala v čekárně. Zároveň tam byl chlapec asi patnáctiletý, který čekal s maminkou k jiné paní psycholožce. Maminka šla na chvíli dovnitř a on si pak udělal při čekání pohodlí. Na pohovce, kde původně seděl si lehl a začal si hrát hry na tabletu. A já si uvědomila, že mu vlastně trošku závidím. On ve svém světě nebyl svázaný tím, že něco není vhodné. Já totiž měla chuť udělat to samé a malinko si zdřímnout, jenže jsem svázána pravidly. A tak jsem trošku záviděla.

A pak jsem šla na řadu, na další část vyšetření. S tím, že Miš je s velmi vysokou pravděpodobností autista, jsem počítala. Vlastně s tím tak nějak počítám už rok. Ale slyšet to oficiálně, stejně není nic příjemného. Navíc se ten den vrátil v podstatě o rok zpátky. Jediné co zvládal byly protesty a vztek. Spolupráce veškerá žádná. Komunikace s ním je špatná, ale najednou byla horší než špatná. Předvedl svůj horší den, i když rozhodně se nepředvedl v tom nejhorším světle. Komunikace na úrovni maximálně 1,5 roku i když v jiných oblastech zvládal věci přiměřeně věku. Vlastně mi bylo řečeno, že on není v žádném případě hloupý, že je to chytrý kluk, jen díky té poruše komunikace to nemá jak dát najevo. A na komunikaci prostě u nás všechno zatím stojí...
I když si člověk myslí, že je připravený, tak na některé věci se stejně připravit nejde a tak jsem se večer cítila trochu ztracená. Ještě, že mám kolem sebe lidi, kteří si prošli tím samým nebo něčím podobným a dokázali mé pocity pochopit.

fotka je ze správného dne, jen jsem se při úpravě upsala

Právě to stačilo, abych se zase vzpamatovala, srovnala a dostala do klidu. Protože já sama nejlíp vím, jaký Míša je. On je prostě originál.
Ale vystřídala se u mě vlna emocí od pocitu, že jsem ztracená, přes beznaděj, chuť brečet až k smíření a naději, že bude určitě líp.

365/2014 - 78. Poklidný den

Takový normální poklidný den. Chvilku jsme byli venku, chvilku doma. Navečer si Miš skládal písmenka. To ho uklidňuje a baví.

A v půl osmé už ležel zachumlanej v postýlce a v půl deváté už spal. Aspoň ranní vstávání na cestu do Prahy bude snad bez problémů.

365/2014 - 75. Už nikdy...

Aprílový počasí, to je celý Miš. A občas se díky tomu cítím ztracená. Dopoledne je všechno v pohodě a v klidu. A odpoledne najednou došlo na systematický jekot. Kdy jen seděl, ječel a nic nezabíralo. Po hodině přestal sám od sebe a šel se uklidňovat prohlížením písmenek. Ty výkyvy počasí s ním docela cvičí a on pak cvičí se mnou.

Dělali jsme spolu lívance, snažil se u všeho asistovat a nechal mi jeden jediný kousek, na ty ostatní se prostě vrhnul, jako kdyby 14 dní nedostal najíst. Žrout jeden mrňavá. Když jsem dělala lívance minule, tak si milostivě jeden vzal. I chutě se mu neustále mění, ale co je na tom divného, já taky nemám pokaždé chuť na to samé.

Už nikdy nevezmu koloběžku před hrozícím deštěm domů. Raději ji dám pod stolek, kam na ní neprší. Doma jí hrozí daleko větší nebezpečí a vybavení bytu díky koloběžce taky. Miš se totiž rozhodl, že když je koloběžka doma, tak si jí taky doma na chodbě užije (to by bylo v pořádku) a potom bude potřeba ji vykoupat ...
Co na tom, že má na pračce plný košík hraček do vany, on tam chtěl koloběžku. Naštěstí jsem ho zastavila včas, protože už si ji tam táhl. Za chvíli opět vylezl z vany a šupajdil pro svou oblíbenou lego mašinku na baterky. I tady jsem stihla včas zakročit.

Nakonec se pokusil koloběžku nacpat do pokojíčku do postýlky, ale nějak se tam spolu s ní nevešel. A koloběžka velice rychle byla přesunuta ven pod stolek. Jeho logika je pro mě občas záhadou a občas mě prostě baví, i když v danou chvíli se chytám za hlavu. Rozhodně se s ním nestíhám nudit.

365/2014 - 74. Sportovec

A zase sobota a ranní nezbytná cesta pro mléko a jogurty.
Už nějakou dobu Miše fascinuje rotoped, který mají sousedi daný pod přístřeškem a rozhodl se jej hojně využívat.

365/2014 - 73. Výlet za vláčky

14.3.2014
Naplánovali jsme si s kamarádkou setkání v Praze a protože já měla poukaz na vstup zdarma pro dítě do Království železnic na Smíchově a protože Miš je na mašinky, tak jsme vyrazili tam. A tentokrát bude fotek více

Miš se rozhodl vzít vše do vlastních rukou a tak než jsem po obědě umyla nádobí, tak on si stihl najít vhodné oblečení, v kterém chtěl za každou cenu jet. Nebyl zrovna dvakrát nadšený, že u mě se to s kladnou odezvou rozhodně nesetkalo

Nakonec jsem ho přesvědčila, že mnou vybrané, bude přece jen o něco vhodnější. A vyrazili jsme. Cesta do Prahy proběhla celkem v klidu, když vynechám dva pokusy o vystoupení z autobusu na zastávkách, kde vystupujeme obvykle. Ale i to se nakonec obešlo bez hysterického řevu, jen si trochu zaprotestoval.

Cesta z Holešovic na Smíchov proběhla celkem v klidu. Miš vzal cestu tramvají jako dobrodružství. Došli jsme k pokladně a jemu se vlastně vůbec nechtělo pryč, protože už tam mají vystavený model. Když jsem platila vstupenky, milá paní pokladní mi s úsměvem podávala letáčky se slovy: Uvnitř je mapka expozice. Poděkovala jsem jí, ale někde uvnitř mě se malý šotek musel začít smát při představě jak přesvědčuju Miše, že budeme chodit podle mapky.
Zádrhel číslo dva nastal ve chvíli, kdy jsme dorazili dolů, obešli jsme skříňky a Miš se najednou otočil a chtěl jít pryč a tak chvilku trvalo, než jsem ho ukecala. Po chvíli přišel i zádrhel číslo tři. Uvnitř mají totiž simulováno střídání dne a noci, ve chvíli kdy se zatmělo se Miš vyděsil a pokusil zdrhnout a tak další dobu zabralo postupné uklidňování.  Ovšem pak si všiml, že když se setmí, tak na modelech se rozsvítí na ulicích světla a taky postřehl tlačítka. Miš má rád tlačítka a tak si to užíval, zvlášť, když pak zjistil, že vyvolávají reakci (roztočená větrná elektrárna apod.).

Ovšem ve chvíli, kdy jsme sešli do dolního patra a došli k expozici Ostrov Sodor, tak celá prohlídka skončila. No vlastně možná bych mohla jít v klidu prohlížet a našla bych ho u jeho oblíbence ...

A co teprve, když svého milovaného Tomáše objevil coby houpací mašinku. Neměla jsem drobné, aby se povozil, ale jemu to vůbec nevadilo, hlavně že se tam mohl usadit

Sál, kde běžel film o vlacích bylo taky ideální místo, kde se rozhodl zdržet

A na odchodu objevil ještě další mašinku hodnou jeho průzkumu

Výlet byl úspěšný a věřím, že zase budeme moci někam vyrazit. I když je jasné, že já si tam to co chci, asi moc neprohlédnu. Chtěla jsem si víc prohlédnout expozice jednotlivých krajů. Zvládla jsem pouze některé, ale Mišovo rozzářené oči pro mě znamenaly mnohem víc.

365/2014 - 72. Neber úplatky ...

Tentokrát jsem si dovolila půjčit větu z Jáchyme hoď ho do stroje... A nehodlám se zabývat úplatky a korupcí. Tohle téma ráda přenechám jiným, já mám i bez něj svých starostí dost.
Já si nechám pouze své drobné úplatky. Na děti jako je Miš se musí metodou odměn, splníš úkol, budeš mít odměnu - sladkost, pohádku, pomazlení prostě něco co tě motivuje. A co se Miše týká, tak jídlo je motivací u něj vždycky, když už selže všechno ostatní, tak jídlo zabere (on jako pamlsek bere i mrkev na kolečka, to je plus).

K obědu jsem dělala guláš a jako příloha byly tentokrát bramboráčky. A protože bylo krásně, tak po obědě jsme celé odpoledne trávili venku. A pak došlo na problém. Miš byl venku spokojenej (to je vždycky) a tak ani v nejmenším nejevil chuť jít domů. A kamarád od sousedů ho v tom jen podporoval. Přesvědčit ty dva, že už je čas opravdu jít domů se jevilo jako nadlidský úkol.

A tady právě přichází ke slovu "úplatky" tentokrát zafungovaly zbylé bramboráky od oběda. Miš se přiřítil domů s naprostým nadšením.