sobota 30. března 2013

Krásné velikonoce

Všem příznivcům blogu i náhodným návštěvníkům přejeme krásné velikonoce
kredit: PST Design - Meadow Breeze

365/2013 - 89. Dárečkový den

Není nad to, když se vám o půlnoci vkrade do postele dítko, které vypadá jak upír po vydatném obědě a celý obličej má zamatlaný od krve. Prostě od rýmy mu začala téct krev z nosu a tak si ji pěkně rozšmudlal po celém obličeji. A samozřejmě, protože mu nebylo úplně dobře, tak se nastěhoval ke mě do postele a že u sebe spát nebude. Každou chvilku kontroloval, jestli jsem mu neodešla.
Ráno pro změnu nechtěl vstávat, ale v 8.30 jsem ho už z postele opravdu vyhnala, protože jsme se museli rychle obléknout a vyrazit do bučící dodávky pro mléko a hlavně jogurt. A protože dodávka u nás parkuje před krámem, tak jsme si ještě zašli pro čerstvé housky. V krámku dostal od paní vedoucí plyšového ledního medvídka. Jsem zvědavá jak dlouho mu vydrží ta bílá barva.

Po snídani a kafi jsme vyrazili na poštu pro zásilku od kamarádky. Poprosila jsem ji o pavoučka pro jinou kamarádku, které jsem chtěla udělat radost. A nejenom že v balíčku byl pavouček pro kamarádku, ale i jeden pro mě, dva andílci pro každou z nás pro štěstí a malej pejsek na batůžek pro Mišáka.

A z pošty pak jsme šli na velikonoční jarmark a farmářské trhy. Mimo jiné byl na jarmarku pán, který pletl dětem na počkání pomlázky. Dokonce i Mišák stál u stolečku a fascinovaně ho sledoval. Pán byl úžasný, dokázal děti zaujmout, byl k nim milý, ptal se jich na to jak velkou chtějí pomlázku a jaké fáborky jim tam má přidělat, aby si vybrali barvu. Nakonec všem vždycky popřál hezké velikonoce.
Já ráda sleduju při práci někoho, kdo ji umí a hlavně ji evidentně dělá s radostí. Bylo to příjemné setkání.
A Mišan se s pomlázkou rozsvítil jak sluníčko.
Taky se mi povedlo na jarmarku koupit pěkné laclové montérky pro Mišana. Modré s oranžovými kapsami, to aby se nedal přehlédnout, až se zase bude ohánět s koštětem.

Ale bylo to na něj asi náročný, protože po návratu domů si dal oběd a pak spíš polehával a večer opět odpadl.

365/2013 - 88. Takové divné probuzení...

Zima ... a zase sníh ... a ranní probuzení bylo prostě všelijaké ...
Mišák si pomalu pořídil mužskou smrtelnou chorobu na 7 - takovou klasickou rýmičku. Takže je protivnej kvůli rýmě a protože nechci, aby marodil, protože na velikonoce má být u babičky, tak nejdeme ani ven. Tudíž je protivnej i kvůli tomu. No nakonec odpoledne na chvilku nesměle vykouklo sluníčko a tak jsme na chvilku přece jen vypadli.
Večer zahučel do postele a rychle vytuh, přece jenom mu asi není úplně nejlíp.

čtvrtek 28. března 2013

365/2013 - 87. Kde je?

.a co ... no přece jaro. Ráno už mi pohled ven vůbec nepřipadal pěkný. Zase bílý poprašek a venku zima. Navíc Míša byl jak klíště křížený s břečťanem, neustále na mě visel, šplhal, pak byl pro změnu mrzutej a odpoledne polehával na gauči s mašinkama zachumlanej do deky. Dokonce ani na nákup nechtěl jít.

Asi už oba potřebujeme nutně to jaro. Tak aspoň doma ho malý kousek mám. Poupátka narcisek, které jsem dostala od Lenky, krásně rozkvetly a rozdávají přece jenom nějakou tu jarní náladu


středa 27. března 2013

365/2013 - 86. Jarní úklid

Včera jsem se zmínila, že Míša dostal dodatečně k narozeninám od tety jako dárek nové koště. To ho nadchlo už včera a cesta domů byla dobrodružstvím. Dneska se rozhodl, že provede v chodbě jarní úklid a pustil se do toho opravdu s vervou... a samozřejmě musel si zkontrolovat výsledek své práce.
Tak že bych mu tuhle činnost přenechala trvale ;-)


A neodpustím si ještě fotku z odpoledne, kdy si kreslil, miluju ten úžasnej soustředěnej výraz s vyplazeným jazykem

úterý 26. března 2013

365/2013 - 85. Naladit se pozitivně ...

Mišák měl jednu ze svých nocí. Vzbudil mě ve čtvrt na tři a do půl páté mě "terorizoval" pak odkráčel spát zpátky do pokojíčku. Ráno se mu samozřejmě nechtělo vstávat. Ale to měl prostě smůlu. Museli jsme na skupinu.
Dneska jsme vyrazili dostatečně včas a tak bylo dost času i v čekárně a Mišák se naladil celkem pozitivně. Chvíli koukal z okna, pak si hrál s hračkama. A na skupině si kromě hraní i dobrovolně kreslil, snažil se u silnice vymalovat dělící pruhy. Kreslení ho začíná bavit.
Potom jsme se šli projít, něco nakoupit a pro změnu na logopedii. Byl ochotný i spolupracovat, jen potom uklízel kartičky do krabice, protože už ho nebavilo ukazovat co kde je. Dokonce když jsmem odcházeli tak projevil dobrou vůli a paní logopedce na rozloučenou zamával.

Z logopedie jsme zašli do želvího doupěte, aby si pohrál a sešli se s tetou Lenkou a Emčou. Od Lenky jsem dostala kousek jara domů  (krásné narcisky) a belgické pralinky. A Míša dostal krásné nové košťátko Cesta domů byla trošku dobrodružství, protože se snažil cestou zametat chodníky, jen ta oranžová vesta mu chyběla. Ale byl úžasně roztomilý.

A večer při kontrole pošty na mě čekal velice pozitivní email. Ale o něm určitě napíšu jinde.

365/2013 - 84. Čtenář

A zase je venku zima a šedivo. Ani jednomu z nás se ven prostě nechce. Mišan mi uloupil knížku a zalezl s ní do pokojíčku.
Pravda v téhle jsou obrázky, ale že by byla vhodná pro něj si nemyslím, no nakonec ji dobrovolně vymněnil za svojí s Tomášem.

Přišlo mi potvrzení do zařazení pořadníku v APLA. I když jsem čekala šílený termín, tak vidět to potvrzené je šílené. Tak si holt počkáme.

pondělí 25. března 2013

Jarní procházka, odrzlá zvěř a "čarostrom"

Fotek z procházky bylo tentokrát rozhodně víc, než pro projekt 365.

Tady je důkaz, že jaro už se přece jenom blíží

i když nutrie jsou čím dál drzejší - skoro by mi seťák stačil, jak šly blízko zkontrolovat, jestli náhodou nemám nějaký pamlsek (trošku experimentuju s rámečky, nevím který se mi líbí víc)



 A v závěru procházky jsem prostě musela se jít podívat na místní "čarostrom", dokud je půda zmrzlá a dá se k němu pohodlně dostat. Když jsem dávala na facebook první fotku tohohle platanu kamarádka pod něj napsala komentář - hele čarostrom. Název mi přišel poetický, ale netušila jsem ...
Na začátku března jsem si vzala do nemocnice s sebou Hru o trůny. A při čtení popisu čarotromu jsem si vybavila právě tenhle platan





neděle 24. března 2013

365/2013 - 83. Větrná veverka

Dneska byl Míša ještě u babičky a tak jsem toho využila k žehlení, luxování a dalším činnostem bez jeho asistence.
Po obědě jsem si dala kávu a pak vyrazila na procházku, kdy nemusím být neustále ve střehu.

A náhodou jsem objevila zajímavou větrnou korouhvičku ... Například ve večerníčku o kosích bratrech byl větrný kohout Kamil, ale co teprve taková větrná veverka


A vůbec těch úlovků pár mám, tak je snad přidám ...

sobota 23. března 2013

365/2013 - 82. tady jednou skončím ...

... a bude mi báječně a nebudu se ničím nervovat a stresovat, od toho tam budou jiní. A korálkovat už umím (aspoň trochu).

Ráno se mi povedlo zaspat. Ne moc, ale nestíhala jsem ranní bus do Prahy, tak jak jsem měla původně naplánováno. Ale ono to vlastně asi špatně nebylo, protože otázka byla, jestli by mě za kamarádkou do nemocnice dopoledne pustily. Tak jsme aspoň prohodily pár slov po telefonu.

Tak jsem vyrazila o něco později, vzala jsem si s sebou minoltu, protože bez ní by to prostě nebylo ono. Pokud jsem se pohybovala na sluníčku a v závětří, tak jsem měla pocit, že jaro už je opravdu tady. Když jsem se dostala do stínu a  navíc fouklo, tak jsem si myslela, že zmrznu.

Ale dorazila jsem s dostatečnou časovou rezervou, abych mohla i fotit. A odpolední setkání bylo prostě báječné. Ali je neuvěřitelná - celou dobu mě přesvědčovala, že ona vůbec s dráty neumí, je nešikovná atd atd. Abych pravdu řekla, kdybych neviděla, že jí občas sklouzly kleště v začátku, tak bych jí nevěřila, že s drátem nepracuje.

Ale zpátky k fotce, když už jsem byla v Bohnicích, tak mi to nedalo a musela jsem budovu léčebny vyfotit, ona je totiž úžasně fotogenická a navíc neodmlouvá, nehýbe se, neutíká ...

pátek 22. března 2013

365/2013 - 81. Já tu vlastně nejsem...

teda já tu jsem a ty tu nejsi ... tak kdo tu vlastně není a je ...
někdy i u nás dojde na tuhle hru. Mišák si přinesl z pokojíčku deku a rozhodl se, že on tady vlastně není, nebo že pro něj tu nejsem já ...? kdo ví. Prostě najednou uprostřed obýváku byla nahrnutá deka a jak se tu vlastně ocitla a proč tu je, se dalo poznat jen podle toho, že občas z pod ní vyčuhovala ruka či noha, nebo pod ní zmizela některá mašinka či autíčko.


Pokus nahlédnout pod deku nebyl vítám s velkým nadšením, jeho výraz mluví za vše - Co mi sem lezeš...
Večer se pro něj stavili babička s dědou a sestřenkama, protože já jsem zítra pryč.

čtvrtek 21. března 2013

365/2013 - 80. Tvoření

A už je tu zase zima. A ani jednomu z nás se prostě nechce ven. V poledne mi dorazil velký nákup a tak jen uklidit srovnat a celý den byl takový divný.

Taky jsem se pustila do slibovaného projektu pro korálki. No ještě že, protože jinak bych vůbec neměla žádnou dnešní fotku. Ani ten fotoaparát se mi vytahovat nechtělo. Ale musela jsem nafotit postup. A co to bude? Tak to se nechte překvapit, dnešní fotografie do projektu asi moc velkou nápovědou nebude ...

středa 20. března 2013

365/2013 - 79. že by přece ...

Sluníčko vylezlo a den začínal vonět tím správným předjařím. Odpoledne jsme byli na procházce a bylo krásně a příjemně. Samozřejmě procházka do města se nemohla obejít bez návštěvy Želvího doupěte. Já si dala čokoládu, Míša si chvíli hrál v herně, prozkoumal tam knížky a potom si vedle v knihkupectví opět jednu malou vybral.
Ostrůvky sněhu se snažil všechny pořádně zadupat do země. A obloha nebyla šedivá, ale modrá a svět byl prostě barevný. Paní zima sice stále trošku straší, ale jaro už ji určitě brzy vyžene.


365/2013 - 78. My čekali jaro ...

Dovolila jsem si do názvu dnešního článku půjčit úvod známé písničky Jaro od skupiny Fešáci.

Ano na jaro už jsem se opravdu těšila, po neděli, která byla nádherná a pondělku, které bylo pošmourné a pršelo, jsem čekala, že vyjde meterologům předpověď počasí z předchozího týdne a začne být hezky. Bohužel mě nenapadlo se podívat na předpověď aktuální.

Pohled z okna mi připomene úplně jiný text - "a zas ku.va padá" z neméně známé Ladovské zimy od Nohavici.

Já vím, že to je přehnané, takové mrazy jako v Jaru, nebo zima jako v ten rok, kdy písnička Ladovská zima vznikla opravdu není. Ale i tahle je prostě únavná, potřebuju jaro, barvy, načerpat energii a ne, aby bylo všude bílo a šedivo.

Nejraději by člověk zůstal zalezlej v pelíšku a ani čumák nevystrčil. No tedy aspoňá, Mišák byl vyhlídkou na procházku do města nadšenej. Domů jsme dorazili po víc než dvou hodinách a Mišan pěkně zcachtanej, ale nadšenej.
A tak končím se stížnostmi, jen mi proboha řekněte, jak mám v tomhle vyfotit fotku do projektu 52, kde tento týden je téma "Jarní".

úterý 19. března 2013

365/2013 - 77. Mrazík

Tak a vypadám, jak kdybych se měla zůčastnit konkurzu do Mrazíka. Ráno jsem se probudila s pěkně nateklou papulou a vůbec nevím od čeho. Takže mám hubu křivou jak Marfuša v té scéně, kde louská ořechy a s obvázanou papulí vypadám navíc jak kdyby byla napůl křížená s babou Jagou ze stejné pohádky.

No fotit jsem opravdu neměla náladu a tak foťák zůstal v tašce. Jen jsem se vyfotila mobilem. Ale jestli budu mít odvahu sem tu fotku dát, to nevím. Zatím je v mobilu, až ji stáhnu, tak uvidím :-)

pondělí 18. března 2013

365/2013 - 76. Návštěva

Přijela kamarádka, která si ode mě brala po Míšovi nějaké věci na miminko. A protože má 2,5 letého klučinu, tak měl Míša parťáka. No parťáka. Nechal ho hrát se svými hračkami, ale spíš ho pozoroval a sám si prohlížel knížky a hrál si s jinými. Ale nakonec se zapojil do vzájemného pohazování míčem.
 Jen v jednu chvíli se rozlobil, když si Honzik chtěl vláčky z pokojíčku stěhovat sem do obýváku. Míšovi nevadilo, že si hraje s jeho vláčky, ale ... vláčky patří do pokojíčku a basta. Některé věci prostě neprojdou.

Ale když je vzal kamarádky manžel oba na klín a blbnul s nima, tak byl Mišák naprosto spokojenej.

 Zase jedna návštěva, která proběhla bez problémů a dokonce se Mišák i zapojoval do společné hry.

365/2013 - 75. Když si člověk plánuje ...

Tak jsem si na sobotu naplánovala nákup podle letáku. Byla v akci věc, kterou kupuju pravidelně, tak proč neušetřit. A tak jsme s Miškou vyrazili procházkou do obchodu. No bohužel, v obchodě to bylo jak u snědeného krámu. Akční zboží nebylo - a to byla sobota a ne neděle a mělo jít o akci na víkend a v regále nebyla doplněna spousta zboží. Ale zase jsem nakoupila jiné věci, které nekoupím jinde a tak se to trochu srovnalo.

U vedlejšího obchodu jsem poněkud zmátla paní, která pak komentovala na mou adresu něco o neschopnej lidech, co nezkusí otevřít dveře opačným směrem. Asi jí nedošlo, že vzhledem k mladýmu jsem dveře "nemohla" otevřít schválně. A stejně tak jsem mu schválně tvrdila, že je zavřeno.

Cestu zpátky jsme vzali autobusem. Přece jen pěšky s Mišákem je to minimálně 3/4 hodiny a to se mi s nákupem nechtělo.
Na autobusáku mě fascinovali pěkně odrzlé kačeny, odrzlejší byli snad jen ve Stromovce. Pochodovali si to pěkně kolem nás, přímo u autobusového odjezdového stání. A na focení opravdu stačil tentokrát mobil.


365/2013 - ¨74. Pátek, jak se patří ...

Někdy se takovému dni říká den blbec. Já pořád nachcípnutá a občas jsem některé věci dělala tak nějak bezmyšlenkovitě automaticky.
A tak jsem zjistila že sirup s příchutí Lesní směs, sice zbarví vodu krásně do růžova, příjemně voní, ale rozhodně nepění a nádobí s ním umýt nelze. Ale pořád lepší, než kdybych to udělala naopak zkusila z prostředku na nádobí udělat Mišanovi šťávu. Asi bych se divila


čtvrtek 14. března 2013

365/2013 - 73. Jarní úklid

Aby se to nepletlo, dneska sice mluvím, ale prskám a místo nosu mám evidentně vodovod. Mišák si dneska po dlouhý době vytáhl podložku na vodní malování, ale funkčnost tužky ho moc neuspokojila a tak jsem mu nalila trochu vody do misky a on tužku namáčel a systematicky přebarvoval celou plochu. Docela mě to bavilo, protože než došel na konec, tak to na začátku už pomalu uschlo. Pravda, kdyby si to rozbalil jinde než ve dveřích mezi kuchyní a obývákem, tak by mě potěšil víc, ale co aspon se staral o mé protažení při pokusech překročit dítě i podložku a nešlápnout přitom na misku s vodou.

Odpoledne jsme vyrazili na procházku a Mišák se rozhodl, že zima, už tu nemá co dělat a je čas na jarní úklid. A tak u každé trošky sněhu, kterou jsme objevili na chodníku se musel zastavit, postupně ji sesbírat a naházet na silnici. A nejenom z chodníku, tady tu překáží na té cihlové zídce. Prostě už je čas na jaro... a když nejde samo, tak se mu musí s tou likvidací zimy pomoci.

365/2013 - 72. Ještě že není pátek ...

Ono totiž bohatě stačilo, že bylo 13. Takový den blbec...
I když díky Mišanovi bylo úspěšné ráno, když jsem se vzbudila, tak jsem zjistila, že si vytahal mé staré "praženy" a prohlíží. Evidentně ho tam muselo něco pobavit :-)
Pravdou je, že díky tomu, jsem dostala nápad na fotku do 52. Ale tím úspěšný den končí. Ono to celkově začíná tím, že nemůžu mluvit, na co sáhnu mi padá z ruky. Každou chvíli něco hledám. V jednu chvíli mobil, prohledala jsem i ledničku a mrazák. Jen pračku ne, protože v době, kdy byla zapnutá tak jsem telefonovala, tam být nemohl a věděla jsem, že jsem ho dala z Mišova dosahu. Ovšem špatně, podal si židli a já ho pak našla v pokojíčku pod polštářem.
Večer jsem měla v plánu brzy padnout, ale zapovídala jsem se s kamarádkou a zase jsem téměř ponocovala. Ale stálo to za to, příjemný večerní pokec s kafem. Ještě že ten internet existuje.

úterý 12. března 2013

365/2013 - 71. Máme rádi zvířata...

... zvířata, protože jsou chlupatá a mají hebkou srst :-)

Mám sestřenici, která razí teorii, že lidi se dělí na dvě základní kategorie - Kočičí a Psí, u někoho se více či méně prolínají, jiní spadají striktně do jedné nebo druhé. O mě tvrdila, že jsem Psí. No více méně měla pravdu, už jako malá jsem se striktně vrhala na všechny pejsky. Moje máma to se mnou v tomhle směru vůbec neměla jednoduché. A občas jsem nějakého zatoulaného psa nebo kotě přitáhla domů a nikdy to neprošlo.
Já to mám přece jen jednodušší. Míša si pejsky spíš jen prohlíží, za to kočičky to je jeho. Dneska jsem vyrazili zase po 14 dnech na skupinu a protože jsme vyrazili dostatečně včas, stihli jsme i poštu. A u pošty jsme potkali odrostlého kocourka, který prostě chtěl pohladit. Což o to, to není takový problém. Ale když se Míša posadil na autobusové zastávce na lavičku, kocourek se k němu nacpal a div mu nevlez do batůžku. Miš se původně tvářil, že si ho vůbec nevšímá. Ale pak ho začal hladit a neustále mu něco vykládat. A kocourek jen zapnul motorek a vrněl.
Mišana jsem pak musela ukecávat, že už opravdu jedeme. A vlastně celý den byl tak nějak v klidu. Zpátky jsme to vzali procházkou. Prostě celkem pohodový den. Jen na mě začala nějak působit ta změna počasí. Jsem nachcípaná a prskám, ale to nějak zvládnu. Miš je v pohodě.

Ostatní fotky z kočičí série




pondělí 11. března 2013

365/2013 - 70. Mrzout ...

Jo jsou dny, kdy by Miš mohl dělat konkurenci slavnému šmoulovi Mrzoutovi. Tenhle patřil mezi ně. Nebyl extrémě zlobivý, nevztekal se, jen ho prostě vůbec nic nebavilo...
Kreslit si chtěl přesně do chvíle, než vzal tužku, nakrestlil první čáru a znechuceně odložil a tak to šlo u všeho. Chci jezdit s mašinkou - nechci, chci pohádku, nechci pohádku, chci se točit na židli, nebaví mě točit na židli, chci chovat na klíně, nedrž mě na klíně, jsem protivnej, mrzutej a nevím co chci. Nemám rád dnešek. Někdy se holt zadaří...

neděle 10. března 2013

365/2013 - 69. Všechno nejlepší...

Míšovo narozeniny slavíme téměř o týden později. Ale uznejte, kdo si jako ideální narozeninový den představuje ten pondělní - odběry krve a pak na úřadě. No myslím, že to není příjemná představa ani pro dospěláky, natož pro čerstvého čtyřleťáka. A tak po domluvě s babičkou a dědou jsme oslavu připravili na neděli.

Ráno zkontroloval ledničku a objevil dort, cítil se poněkud dotčen, že ho nedostal k snídani. Ale nakonec se s tím smířil. A rozhodně jsem ho dobře naladila gulášem k obědu. Po obědě přijeli babička s dědou. A babička podala Míšovi tašku s dárky dřív než jsem stihla chytit fotoaparát a pak už jsme ho vlastně ani nezajímali. Knížky, autička, mašinky, tričko s Tomášem, prostě vše po čem jeho klukovská dušička touží. I na dort jsem ho musela upozornit. A i tak se teda milostivě nechal s dortem vyfotit a zase zaplul na koberec k dárkům.
Správně umístit vlak na koleje je někdy prostě věda

 Dobře, tak já se teda s tím dortem vyfotím.
A ted už nezdržujte, prohlížím knížku a je mi úplně jedno, že vzhůru nohama.

sobota 9. března 2013

365/2013 - 68. Někdy ...

... prostě nechápu.
Už jsem si myslela, že pohledy lidí typu - no jo nevychovanej spratek a neschopná matka - už zvládám, ale tentokrát jsem zase zabublala.

Miš měl svůj den. A vlastně jeho chápu, on celý ten týden byl náročný a o nějakém dodržování režimu na který je zvyklý se nedalo mluvit ani omylem.  Ráno jsme šli pro jourty a mléko do dodávky, ale tam bohužel nemají zakysanou smetanu, kterou jsem zapomněla v pátek koupit. A tak jsem pro ní šla, chyba, měla jsem raději koupit jeden jogurt navíc v dodávce. V krámě totiž byl nově postavený stojan s energetickými nápoji a navcí v místě, kde si Mišák s oblibou stoupne a pozoruje, co se v prodejně děje. Asi už to byla poslední kapička těch všech změn a tak se zoufale rozbrečel, leh si na zem a nechtěl vstát. Vzhledem k tomu, že neječl, nekopal, do ničeho netlouk, jen ležel a brečel a já měla ruce plné, tak jsem na něj jen mluvila, ale rozhodla se, že vstát mu pomůžu, až budem odcházet a budu mít obě ruce volné. A ejhle, hned jsem se od paní pokladní dozvěděla, že bych měla vzít prut nebo metlu a pořádně mu seřezat pr... A to už ve mě začínalo bublat, jen jsem okomentovala, že to je strašně jednoduché řešení, když neví vůbec nic o dítěti, tak řešit všechno hned vejpraskem (pravda je, že občas obdobné reakce slýchám i od lidí, kteří o situaci vědí). A už to jelo, druhá paní, také postarší, hned začala komentovat, že dneska to odborníci nedoporučujou a pak je to "samej takovejhle rozmazlenej spratek". A  najednou jsem Miše naprosto chápala, v tu chvíli by mi určitě na podlaze se slzama v očích bylo líp. Nejraději bych smetanu odložila a šla pryč, abych nemusela čekat až se vypovídá s onou paní (zatímco tempem spícího šneka markovala její nákup) na téma, kam to s tím přístupem všechno spěje vrhajíce po nás významné pohledy. Konečně jsem zaplatila, podala Míšovi obě ruce, ten se zvedl a šli jsme. Ale že si hodně rozmyslím, jestli tam budu chodit nakupovat, to rozhodně.

Ano prostě někdy nechápu, proč si každý myslí, že ví všechno nejlíp, a jakmile vidí někoho mladšího, můžou mu začít diktovat co má dělat. Určitě měly obě minimálně dva doktoráty z psychologie.

Odpoledne byl Miš ještě trochu mrzutej, měl zvýšenou teplotu a chlap s teplotou, to je protivný stvoření bez ohledu na věk. Dokonce odmítl skládat i krtečkový puzzle. Chvíli se mi zachumlal pod deku na gauči a pak pro změnu dělal "klíště". V podstatě jsem nemohla udělat krok a nemohla se věnovat čemukoli, aby se po mě nešplhal. Po tom týdnu, který byl náročný pro nás oba, měl prostě nárok.

A i když jsem si myslela, že dort udělám odpoledne, tak nebyla šance. Poté co se pokus vrhnout na náplň a snažil se užírat co to jen šlo a nenechal si vysvětlit, že to je na zítra, tak jsem nápln dala do ledničky a nechala dort na večer. Když jsem Miše uložila, tak jsem vyndala tvarohovo-smetanovou náplň a poctivě na střídačku slepovala, abych měla rozumný tvar čtverce.
A když aspoň trochu ztuhl, přišla na řadu pro mě nejpříjemnější část. Dát polevu. A protože jsem koupila čokolády dost, tak jsem si mohla spravit náladu a malinko sem tam oblíznout vařečku při míchání rozpušěné čokolády. Tak a dort na druhý den je hotovej.

365/2013 - 67. Klidový režim

Tak schválně, co si představíte pod pojmem "doporučen klidový režim" v propouštěcí zprávě z nemocnice. Někdo si představí dítko v klidu polehávající. Předpokládám, že představa paní doktorky byla asi taková, že budeme doma a Mišák si bude prohlížet knížky, malovat, eventuelně koukat na pohádky. Tak tahle představa se od té Mišákovo dost podstatně odlišovala. Do té jeho patřilo stěhování židlí, lezení na knihovnu, eventuelně vytahání všech knížek z horních polic. A tak jsem usoudila, že v daleko větším klidu bude, když odvezeme na polikliniku k naší dětské doktorce zprávu z nemocnice a pak se pěkně dlouhou procházkou vrátíme pěšky domů.

Cestou jsme se ještě stavili nakoupit suroviny na narozeninový dort. Pravda je, že když jsme přišli domů, tak už byl ve fázi, které by se při troše dobré vůle klidový režim mohlo i říkat. Po obědě asistoval při mytí nádobí (čti překážel jak to jen šlo, ale s nadšením) a později odpoledne se rozhodl, že zrovna dneska ho bude bavit kreslení. A tomu se rozhodl věnovat velmi zaujatě až do doby, než byl čas na večerní koupání. Dokonce i do vany se snažil odnést pastelky.

365/2013 - 66. Motorová myš...

... nebo spíš "motorovej Miš"

Mišák funguje ve dvou základních režimech - on a off a nic mezi. Když spí, tak prostě spí a může se vedle něj třeba střílet a když se probere, tak se probere a pak představa, že by chvilku vydržel v klidu je trošku mimo...

V 5 hodin ráno se otevřely dveře pokoje a sestřička mě probudila se slovy, že jestli chci, mám Mišáka vzbudit, abych mu dala napít, protože pak už nebude moc nic do osmé hodiny než půjde na sál. Sice jsem byla zmatená, ale ne natolik, abych si neuvědomila, že jakmile ho vzbudím a dám mu napít, přepne se do režimu on a já ho budu muset držet do osmi vzhůru v klidu hladového a žíznivého. Tudíž jsem řekla že ne a ihned usnula. Ono to stačilo od sedmi, kdy se probral sám.

V půl osmé jsem dostala dotaz, jestli si vezmu snídani. No jen to ne, Mišák byl znechucen, že snídani nedostal a představa, že si dovolím zakousnout něco k jídlu před ním a on spustí scénu mi nepřišla lákavá. V osm si pro něj přišli, zatímco ležel na posteli, objímal Mazlíka a koukal co se děje. Když se postel rozjela, byl nadšen. Sestřička méně, protože ho musela ukecat aby si lehl a to zas neviděl on jako rozumné, když se děje tolik zajímavého.

Před devátou hodinou ho přivezli zpátky. Mladý pán už byl v režimu ON, tedy plně probrán, na posteli ležel napůl na boku napůl na břiše a vesele si okusoval špunt na kanyle. Ovšem ty pokyny - do 10 nesmí nic pít a hlavně hodinu musí LEŽET v posteli, nesedat, nevstávat. Tu hodinu jsem chápala jak se musel cítit Herakles při boji s learnskou hydrou. Byl to totiž téměř nadlidský úkol. A bez vzteklého jekotu se to neobešlo. Chvilku zabral Ňuňu a chvilku čtení říkadel s obrázky Josefa Lady. Možná by pomohlo přikurtovat a dát Otíkovo klapky na uši. Po hodině už se udržet nenechal a nejenže nechtěl být v posteli, on nechtěl být ani v pokoji. A co teprve, když se dostal k jídlu - v 10 se vrhl na čaj a za chvíli jsme museli pro další, pak do sebe nacpal pytlík piškotů a jogurt. K obědu do sebe nacpal plnou misku polívku a rajskou se čtyřma a ještě mlsně pokukoval po mém talíři.

Odpoledne neustále pendloval mezi hernou, jídelnou (kde do sebe natlásk svačinku) a pokojem, kde ho zajímala postel, vypadal, že by si jí vzal domů, když se na ní dá vozit. Byl jak motorová myš. Zatímco ostatní děti byly takové spací, nebo odpočívací, tak on pořád někde něco musel zkoumat. (na fotce cca 3 hodinky po narkoze)
A protože nebyly žádné komplikace, tak jsme mohli odpoledne domů. V pět hodin nás vyzvedli babička s dědou a jeli jsme. Cestou jsme se stavili na večeři  a když jsme dorazili domů, tak první ze všeho šel zkontrolovat vanu. A byl spokojen, že tu pořád je a tudíž nebude sprcha, ale oblíbené čvachtání. A před devátou už zase spokojeně přepl do režimu Off


pátek 8. března 2013

365/2013 - 65. Zážitky z nemocnice



Ve středu jsem vstala brzy, abych zkontrolovala jestli se dobil telefon, cigáro, dokonce jsem dala do minolty čerstvě nabitou baterii, abych se nakonec rozhodla, že ji s sebou nepotáhnu, že už takhle toho mám s sebou víc než dost. A tak jsem vzala starej kapesní foťák, u kterého dvířka jsou přilepená leukoplastí, ale jako nouzovka stačí a kdyby přišel k úhoně, tak by mě to tak nebolelo.

Babička s dědou nás odvezli do Motola a tam začalo pobíhání a dotazování, kam vlastně jdem, kterými dveřmi máme jít, prostě klasické bludiště. Nakonec jsme správně zakotvili na příjmu. Tam se uvelebil spokojeně v čekárně a vlastně se mu odtud ani moc nechtělo.

A po prohlídce opět cesta bludištěm - mraveništěm na lůžkové oddělení. Mišan si dokonce odpustil své vzteklé scény, když někde dlouho čeká. Jo schovával si scénu na večer...

Dětské oddělení mě mile překvapilo, všichni byli milí, vstřícní, usměvaví, nic nebyl problém. A Mišan se nastěhoval v podstatě do herny. Až kolem sedmé hodiny večer začal pobíhat nervozně po pokoji a na záchod a do koupelny. Jo hledal vanu. A když zjistil, že bude jenom sprcha, tak došlo na srdceryvnou scénu šizeného dítěte. On totiž sprchu nemá rád, vana je v pořádku, v té se čvachtá, ale sprcha je špatně. Okamžitě si začal dávat ruce přes hlavu a sprchovat néééééééé. Ve finále jsem víc mokrá byla snad já než on. Potom se mi nacpal na klín a brečel a stěžoval si, jak se mu "křivdilo". Když si dostěžoval, nechal se uložit do postele a po pár minutách spal. Prostě spousta zážitků.

365/2013 - 64. a už zase ...

... zase k paní doktorce. Ale tentokrát tam nemusíme být tak brzy, ale až v 11.40, takže můžeme vstávat normálně. Vyrazili jsme dřív, říkala jsem si, že co kdyby náhodou po včerejšku odmítl směrem k poliklinice vůbec vyrazit. A tak jsme zašli do papírnictví. Míša si tam vybral omalovánky se zviřátkama a protože jsme měli chvilku času, tak si sedl venku na lavičku a prohlížel si. No pár minutek, pak už jsme šli dovnitř. Mišák mě do čekárny skoro odtáhl, to je tak když ji pani doktorka má plnou hraček.

A zpátky jsme to nevzali podél silnice, ale zašli jsme dál do parku a pěkně podél vody. Mišanovi se napřed nechtělo, neustále se snažil vracet zpátky a točit na místě, ale pak vyrazil. Hlavně na vodu se musel dívat a potom jsme dorazili na hřiště. Tam byla dlouhá zastávka. Musel otestovat všechny houpačky, kolotoč. Nejvíc ho samozřejmě zajímala houpačka pro dva, takže po mě hodil pohled, že snad jako vím, co mám dělat, když on si sednul :D


Opuštění hřiště bylo s opravdu velkým přemlouváním. Ale proč mu tu zábavu nedopřát. Ovšem jakmile jsme došli k zámku a na náměstí namířil si to kam jinam než do želvy. Takže z prohlídky jsme přišli domů po třetí hodině a já šla dělat oběd. No vlastně jsem ho měla připravený, jen jsem brambory šoupla do trouby.

Zbytek dne už probíhal v celkem běžném režimu. Jen já musela zabalit co si vlastně do té nemocnice druhý den vezmeme. Hlavně nezapomenout nějakou knížku k prohlížení a zabalit Ňuňu. To jsem mohla udělat až když usnul, sebrat mu mazlíka dřív, to bychom taky do rána nemuseli spát.



365/2013 - 63. Bez fotky...

4.3. - den kdy bych měla fotit už pro důležitou dokumentaci je nakonec bez fotky.

V mé představě správného narozeninového dne rozhodně není budíček v 6.30 a odběry krve kvůli předoperačnímu vyšetření a myslím, že ani v Mišákově ne. Ale přesně takové jeho čtvrté narozeniny byli. Ráno jsem ho vzbudila v 6.30, a protože ráno v půl páté se nacpal ke mě, tak usoudil, že ho stejně budím pouze z toho důvodu, aby se přestěhoval do své postele a přesně to také udělal.
Nakonec se mi povedlo docílit toho, že když po sedmé hodině dorazila babička (zůstal u ní totiž v neděli důležitý batůžek s papírama s věcma k doktorce), tak už byl připravený a mohli jsme vyrazit.

Jen jsem čekala, jak bude reagovat, na odběrech snad ještě ani nebyl. Rozhodně, ne v době, kdy už se pere, když se mu něco nelíbí. Ovšem překvapil. Sice se mu moc nechtělo se sestřičkou "cvičit", ale pak se jen zvědavě koukal, cože to tam s tou jeho rukou dělaj. No evidentně nebude patřit k omdlévačům. A na druhý den se pošupajdí pro výsledky a na prohlídku.
Od paní doktorky jsme zašli na kafe a na snídani. Přece jen je to chlap a na krev musel hladovej a hladovej chlap, to je trest.
Cestou zpátky jsme to ještě vzali přes úřady. No ani to podle mě moc nepatří k zábavným činnostem a tak aspoň za odměnu jsem mu koupila dortík.

Jen jsem nějak zapomněla vyndat foťák a tak nějak se všechno schrulo, že fotka ze 4.3. prostě není, fotit účelově se mi nechtělo a tak nechávám mezeru.

neděle 3. března 2013

365/2013 - 62. Knoflíky kam se podíváš...

Dnešek byl prostě báječný den. A vlastně to všechno začal v lednu, když jsem na facebooku objevila sdílenou fotografii knoflíků s textem, že se schánějí šikovní lidé, kteří by měli zájem si do budoucna jejich šitím přivydělat. A tak jsem podle návodu od Hany Hořákové zkoušela první knoflík (viz den 18).

A na dnešek byla naplánovaná pracovní schůzka u paní Hořákové obchodě, kde se mělo zkoušet další šití a setkali jsme se se zástupci společnosti, pro kterou by se práce měla vykonávat. A já se rozhodla, že tenhle den si prostě užiju.

Nevím jak ostatní, ale mě paní Hanka dobila energii, už ve chvíli kdy otevřela dveře spolu se svým úsměvem a nadšením. A i uvnitř obchůdku byla sice malá, ale stejně milá společnost. A na stole ležela výstavka knoflíků a jiných nádherných výtvorů a bylo rozhodně co obdivovat.

A potom už jsme se pustily do práce, tři jsme šily a paní Hanka nám byla nápomocna dobrou radou. Přiznám se, že s tím prvním knoflíkem jsem dost bojovala. Namotávala jsem ho asi 5x než jsem ho konečně mohla začít prošívat. Ale zvládla jsem ho, další malý šel lépe, dokonce si troufnu říct, že se mi dělal mnohem lépe ten menší kovový, než ten plastový, který docela klouzal. Ale hlavně se šilo v příjemné atmosféře.

Prostě bylo to takové příjemné odpoledne a taky jsem si udělala radost, koupila jsem si knížku Knoflíky, kterou jsem si samozřejmě nechala hned podepsat. Ještě než jsem dojela na autobus, tak jsem ji měla přečtenou. A rozhodně se těším, až si zkusím další vzory.

Původní staré ručně šité knoflíky, o tuhle nádheru jde, právě tuhle nádheru jsem se dnes snažila naučit.

A dnešek nemůže vystihnout jedna fotka a tak tady jsou další

Malá výstavka, která byla na stole, když jsem dorazila - paličkované kraslice, drátované ozdůbky

 Knoflíky, které jako své ukázkové přinesla jedna z tvořivých duší.

A na kartě pěkně rozfázovaný knoflík, který jsme se dnes učili.

A přiznávám se, že jsem prostě neodolala a změnila půvdně plánovanou fotku do projektu 52, kde v aktuálním týdnu je téma RETRO. Sice jsem měla jiný nápad, ale když se to tak hezky sešlo, bylo by škoda nevyužít situace.