pátek 31. května 2013

365/2013 - 145. A hurá na trh ...

Sobota - to je klasická cesta ráno do dodávky pro mléko a jogurty. Dneska to s paní od dodávky málem seklo. Když jsem začla kupovat v březnu jogurty v dodávce, tak jsem kupovala 2 velké jogurty. Ovšem tentokrát jich bylo sedm. Měla jsem totiž v plánu vyzkoušet domácí lučinu. A protože tam mají výborné, tak jsem se rozhodla, že mi budou stačit pouze jogurty, nebudu potřebovat smetanu.
Když jsme se vrátili, dal si Míša jogurt s čokolupínkama a mlékem k snídani a já dala jogurty na cedník do plátýnka, abych měla v neděli tu domácí lučinu.

Potom jsme vyrazili na farmářské trhy. Koupila jsem výbornou domácí ostružinovou marmeládu a jak pak Mišanovi chutnala na palačinkách.  A hlavně jsem si koupila libeček, abych ho zasadila do zahrádky a budu ho mít do polévky.

Mišák byl zklamanej, že už na náměstí nebyla autíčka, tak se usadil aspoň u vody a pozoroval fontánu.


čtvrtek 30. května 2013

365/2013 - 144.Veteráni

Bylo otevřené muzeum a zároveň byl připravený průvod s historickými kočárky. A protože sice sem tam kráplo, ale jinak bylo celkem přijatelně, tak jsme s Mišákem vyrazili.

Zahájili jsme v Želvě. Mišákovi vadilo, že ho nechci pustit na zahrádku. Přece jenom všude bylo mokro. Taky si potřeboval opět zkontrolovat antikvariát, jestli je všechno v pořádku, jestli tam sedí teta Želva s počítačem a jestli mu ze zadu neodstěhovali knížky.

Ovšem na náměstí ho čekalo překvapení. Jako doplněk, tam stáli 4 veteráni. A Mišák je snad hodinu obcházela prohlížel. Já pod záminkou fotografování samozřejmě taky. Veteráni se mi vždycky líbily.






Potom jsme vyrazili do muzea. Byla tam výstava "Namáhej mozek", kam byli exponáty zapůjčeny z IQ Parku z Liberce. Mišákovi by se to i líbilo, ale byl tam velký hluk a rozruch a tak brzy mě začal táhnout zpátky. A tak jsme se jen prošli i dalšíma expozicema a šli zpátky. Dole se ještě snažil ulovit model mašinky (to mu neprošlo). A pak už se mu nechtělo čekat na náměstí ještě půl hodiny, než začne průvod s kočárky. A tak jsme šli domů. Stejně by to asi zajímalo víc mě, než jeho. A veterány jsme si užili oba.

365/2013 - 143. Návštěva babičky

Ve čtvrtek dopoledne přijela na návštěvu babička Jana. Míša ji neviděl dlouho, ale nebyl to problém. Vzal na vědomí, že je u nás a i jí věnoval pozornost, i když větší věnoval asi dárku. No ono to není div u žádného malého dítěte.
Po obědě jsme vyrazili na procházku po okolí. Meterologům naštěstí předpověď o den nevyšla a tak bylo ve čtvrtek ještě hezky.
Dali jsme si zmrzlinu, babička si zavzpomínala na dobu, kdy tady bydlela na internátě. A nechali jsme se Míšou vodit po okolí.
Cestou mu babička předváděla, jak má správně střílet z pistolky.
a taky jsme potkali nádhernou bílou kočičku, která samozřejmě Mišáka našla
Největší problém pro babičku byli asi pesani ve dvoře, patří mezi lidi, kteří mají obavy z velkých psů. A tak se v první chvíli zarazila, když viděla 2 velký bafany a když jsme šli ven, tak dokonce tři. Nejvíc se asi vyděsila, když viděla jak se k nim má Míša, i když se na ně nevrhá až tak, jako jsem to dělala já. Asi se mnou jako malou v tomhle směru musela zakusit obavy.


středa 29. května 2013

365/2013 - 142. ... další katastrofy ...

... přesuňte na zítra a už nás nikam nestěhujte
Myslím, že takhle nějak, možná ne doslova, to v tom Saturninovi je. A tak nějak (až na to stěhování) vypadal tento den.
Ráno jsem dala prádlo do pračky a zahájila běžný den, vaření, úklid atd. Míša si hrál s mašinkama, chvilku kreslil, občas pobíhal. Prostě to vypadalo ideálně. Ovšem to jsem si nevšimla, že při pobíhání vyhodil v koupelně hadici od pračky z vany, protože ta tam přece nemá co dělat (asi se chtěl koupat). Ještě, že jsem si toho všimla hned při prvním vypouštění. Ale stejně mě čekala záchrana koupelny a tudíž díky spoustě hadrů měla připraveno na další pračku.
Zbytek dopoledne byl bez katastrof, jen Miš se rozhod hrát si na modelku předvádějící boty. Bohužel jsem nestihla vyfotit, jak sem napochodoval. Tudíž pouze průzkum bot, proč nechtějí držet na noze.

Odpoledne jsem šla zaplatit doplatek plynu, když jsem dorazila na poštu, tak jsem zjistila, že jsem nechala peníze doma. Měla jsem v peněžence peníze na běžný provoz, ale peníze stranou právě na tohle jsem si nevzala. Tak jsme zašli aspoň nakoupit. Míša si nesl pistolku k bublifuku a samozřejmě někde cestou ztratil právě ten nástavec na foukání bublin. A tak jsme cestou zpátky pátrali, bohužel nikde nebyla.

Ale povedlo se mi včas došít náušnice, které jsem slíbila pro zrnka. Jen je zavěsit na háčky. OUVEJ samozřejmě nemám správné háčky. A aby byl závěr večer úspěšný v duchu celého dne, tak se mišákovi povedlo mi zvrhnout misku s jogurtem. Naštěstí na koberec dopadli čokoládové kuličky, jogurt skončil na židli. Vzhledem k jeho hysterickým scénám jsem se rychle vrhla na úklid, než začne řev. Míša se mi vrhl na pomoc a za chvíli jsem ten jogurt ze židle měla na sobě. No jo ... proč by ne a tak spolu s Jiřím Oulickým říkám - další katastrofy přesuňte na zítřek ...

pondělí 27. května 2013

365/2013 - 141. ... a zase slunečno ...

Myslím, že to pondělní usnutí mi vyloženě pomohlo. Zase celý den byl plný sluníčka. Ráno jsme šli na skupinu. Zatímco jsem čekala, tak jsem měla pocit, že Miš je tentokrát za rušivý element. Psycholožka mi to po tom na konsultaci potvrdila. Ne že by vyloženě nějak rušil a škodil, ale rozhodně byl živější než obvykle. Že by i jeho nabíjelo to sluníčko ... asi ano.

Odpoledne pak řádil na pískovišti, ovšem rozhodl se, že bude řádit na tom u sousedů. Byla tam i malá autíčka. A byl tak zaujatý, že mě dokonce nechal udělat jedny náušnice a fotku na téma - Jeden z pěti smyslů do projektu 52.

Ale když zjistil, že dorazila teta s Emičkou, tak zašel na to naše, kde jí vytrvale likvidoval bábovky. Ještěže Emi se sice na něj občas rozlobila, ale přesto byla v pohodě a trpělivě pro jeho bourání stavěla další. Tedy přesně do chvíle, než si všimla bublifuku a měli hned zábavu oba ..
Mišák se snažil Eminku napodobovat, ale moc mu to nešlo a tak lovil ty, které jsme mu vyfoukli my dvě.

365/2013 - 140. Zima a jednočlené destruktivní komando ...

Pondělí, prostě běžný den.Jen já mám pocit, že mi někdo vysál veškerou energii. Fotoaparát naprocházku sice táhnu, ale nějak se nezmůžu na to, ho vyndat z brašny a už vůbec ne fotit. Asi by to stejně nedopadlo dobře, protože vím, že v takovém rozpoložení mysli to fotografování obvykle dopadne tak, že všechny fotky vymažu.

Po příchodu domů, jsem najednou měla pocit, že je tu strašná zima. Venku je přitom sluníčko. Chvilku skládáme s Míšou puzzle a prohlížíme knížky. Když se pořádně zabere do té své nové, tak já si vytáhnu tu, kterou jsem si udělala radost v sobotu a k tomu prohlížení si lehnu ... za chvíli cítím šťouchání do obličeje, Miše přestala bavit jeho knížka a tahá mi tu mojí zpod hlavy a snaží se ji vyměnit za tu svou. Stala se klasika, prostě jsem si hodila šlofika. Musela to být chvilka... Je mi pořád zima, zabalím se do deky a sleduju jak si Miš prohlíží mojí knížku, musím se usmívat ... najednou slyším podezřelé zvuky ... Miš úřaduje v kuchyni, stojí na židličce a vybírá si z lahví na lince ... kde se tam vzal? Jdu mu udělat šťávu, aby si náhodou omylem nevybral ocet ...

Pro jistotu si sedám na gauč a jdem si s Míšou prohlížet obrázky. Scooby Doo ... Cože? Jak to, že jde televize, vždyť jsem ji nepouštěla. Míša mě tahá za ruku a vláčí k ledničce. No jo, je osm hodin a on chce večeři. S mírným zděšením koukám kolem sebe -všude jsou autíčka, mašinky, koleje, knížky, moje časopisy, vystěhovaná knihovna. Musím dávat pozor, abych na nějaké autíčko nešlápla a nepadla pěkně na pozadí :D.

Je jasné co se stalo, prostě jsem usnula a Miš využil situace, když zjistil, že pokud je ticho, tak máma nereaguje, tak si hezky v tichosti vytahal všechno, co nutně ke svému hraní potřeboval a především to,co mu máma obvykle nedovolí.
Až se navečeří, vykoupe a zalehne, budu to muset zas srovnat, ale za ty 2 hodinky mezi šestou a osmou, kdy jsem usnula mi to stálo :-)

čtvrtek 23. května 2013

365/2013 - 139. Venku

Neděle se dá shrnout do jednoho slova -VENKU. A nevím proč, ale Mišák se rozhodl,že ven jedině v puntíkatém šátku. Nosil mi ho celé dopoledne a chtěl ho mít uvázaný na hlavě. Nevím proč ho to napadlo, když má své dvě oblíbené kšiltovky. Ten šátek jsem mu totiž dávala loni, když mu jeho kšiltovky byly malé, než jsem koupila větší.
A odpoledne chtěl být venku a vzhledem k tomu, že svítilo sluníčko a bylo krásně, tak proč mu nevyhovět. Nejprve zahájil na písku. Skoro jsem měla šanci vyfotit fotku na téma - jeden z pěti smyslů - a to chuť, protože jako každé dítě ho musel okoštovat.

 Pak následovala oblíbená disciplina - běh s tatrou
 A poté ulovil u sousedů odrážedlo a vyrazil na projížďku po dvoře, co na tom, že kolena coural skoro po zemi. On byl nadšenej.
A šťastnej a spokojenej Miš je pro mě základ šťastného dne.

365/2013 - 138. Milá návštěva

Na sobotu jsem se opravdu těšila. Přijela na návštěvu Babča. Ne není to chyba, opravdu přijela Babča s velkým "B". Úžasný člověk, kterého jsem do soboty znala pouze z internetu. Počasí se rozhodlo nám trošku zaškodit a tak ráno pršelo. S Mišem jsme stihli dojít k bučícímu autu pro jogurty a mléko, ale rozhodně ne k nádraží vyzvednout Babču. Protože by to stejně bylo jen na otočku a jeli bychom zpátky. A tak jsem instruovala do jakého autobusu nastoupit, kde vystoupit a kterým směrem vyrazit a já že už si u vrat na ni počkám. Našla to na první pokus.

A špatným počasím dopoledne jsme si rozhodně nenechali zkazit radost z osobního setkání a krásný den. Míšovi se teta Jára rozhodně líbila a ježeček, kterého mu přivezla taky. A já od ní dostala další úžasný obrázek malovaný voskem do své sbírky. Už jich mám od ní pět. A protože nás spojuje jedno stejné šílenství a to korálky, tak se den bez nich rozhodně nemohl obejít. Slíbila jsem ji, že ji naučím prstýnky z drátů a sliby se mají plnit nejen o vánocích.

Chroustovka k obědu měla úspěch a protože jsem si včas uvědomila, že šopák nebude to pravé, tak jsem pro ni a Miše rychle udělala ještě okurkový salát.

Po obědě jsme se chystali na procházku do centra a do toho jsem ještě na facebooku dostala od Lenky odkaz na nové knížky v Želvím doupěti. No vlastně na jednu - "Hrátky s drátky - Moderní drátenictví" a základní směr odpolední procházky byl jasný. Musím pro ni do doupěte jít, bez té se prostě neobejdu. A tak jsme vyrazili. Už bylo příjemně a na procházku ideál. První zastávka byla v doupěti, kde jsem si koupila vyhlídnutou knížku a i Míša si tam vybral. A pak si ji pěkně všude nosil a hlídal. A protože jsme měli času dost, tak jsme Babče ukázali centrum Mělníka, soutok a krásný výhled do kraje



Potom jsme vyrazili doprovodit tetu Járu na vlak a když odjížděla, tak se Míšovi nechtělo s ní loučit, dokonce ji podal ruku a řek papa. Na to já jenom zírala.
Od nádraží se mu vůbec nechtělo odcházet a ani koukání na kačenky ho moc netěšilo. Ale pravda, že večer plný dojmů celkem brzy usnul.

365/2013 - 137. Myšičko myš ...

... pojď ke mě blíž. No nechtěla, a tak jsem musela blíž já. No ne tak úplně, to by zase zdrhla, nutrie tak oráchnutý jako kačeny nejsou, u těch teleobjektiv nepotřebuju. Tady by mi seťák rozhodně nepomohl.
Na sobotu jsem čekala návštěvu a tak jsem se s Mišákem vydala do Lidla koupit suroviny na chroustovku a nějaké další věci, které jsem měla v plánu. Jako obvykle tam jsme to vzali přes město procházkou a zpátky s nákupem autobusem. A protože jsme měli chvilku čas, tak jsme se procházeli v parku a fotili nutrie a kačenky
 Ale nebyla bych to já, abych si neodpustila nějakou tu fotku Miše :-)



neděle 19. května 2013

Ať žijí rytíři II - aneb Traken na Mělníce

Malý návrat k rytířskému turnaji (viz den 125.)
Celkové zahájení turnaje ...


a představení jednotlivých rytířů





A jednotlivé discipliny, kde "vedl své" zákeřný rytíř Dejmor spolu se svým ne zcela střízlivým bratrancem rytířem Žumberou

Ale i přes jejich zákeřnosti zvítězila princezna Adriana (vítězné kolečko kolem arény)
Po přestávce došlo na dřevcový souboj. Tři rytíři čekají na své nechvalně proslulé soupeře
 kteří dostáli své pověsti a dorazili rovnou z krčmy :-)

Zkouška panoše Mojmíra, obstál a vysloužil si rytířské ostruhy



Po turnaji plném zákeřných zákroků od rytířů Dejmora a Žumbery se rytíř Dejmor chvástavě prohlašuje vítězem
Ovšem nepočítal s posledním vyzyvatelem

 A dobro zvítězilo nad zlem
A závěrečné defilé účastníků




365/2013 - 136. Hokej a mašinky

Denní úkol č. 1 - zásadní a důležitý - Koupit setopbox.

Samozřejmě, že ráno Miš postřehl, že je tu televize a hned se dožadoval pohádky. Pustila jsem mu svou oblíbenou Anděl Páně. A naplánovala jsem po pohádce cestu do family centra, kde je mimo jiné prodejna Euronics. Nakonec jsem mohla zajít jen do místního elektra. Ale vůbec to nevadilo. Po mém vstupu a prohlášení: odešel mi setopbox, potřebuji nutně nový, se oba obsluhující rozesmáli. Jasně, dneska je hokej a to je nezbytné.

Doma jsem v rychlosti nainstalovala. Mišáka celých těch 7 měsíců, co byl stolek pod televizi prázdný, nenapadlo naněj cokoli dát. Jakmile byla televize zapojená, rozhodle se, že to je ideální místo, kde by mohl mít vyrované své mašinky.
Bohužel co se mě týká, jsem holt instalovala televizi kvůli jedinému utkání, hokejisté mi radost neudělali. Ale jsou mnohem důležitější věci. Já udělala radost Mišovi.

365/2013 - 135. Rybičky, rybičky ...

... vlasně rybičky vůbec ne ...

Miše evidentně začalo bavit určovat směry našich procházek, kdy já ho následuju. A tak se podle toho zařídil i doma. A vyrazil na procházku po okolí všude možně. Nejen tam, kudy jsme zvyklý, ale určoval obvykle směr a to i do míst, kde jsme vlastně nikdy nebyli. Možná se to nezná ničím zvláštní, ale pro mě je to malý zázrak. Ještě loni pokus obejít kandelábr zleva místo zprava vyvolal neuvěřitelnou hysterickou reakci. Už to, že je ochoten se nechat nasměrovat jinam, než vychozenou trasou je úspěch, ale to, že sám si vybírá cesty jinudy je pro mě něco úžasného. Samozřejmě, že jsme přecházeli přes místa, na která je zvyklý a kudy chodíme. A mimo jiné jsme dorazili k rybářským potřebám a protože byly otevřené dveře, tak Miš zamířil dovnitř. A nebo tušil, že maminka potřebuje koupit kvalitní vlasec ... I když ne na rybičky, ale na korálky.
Dokonce jsem při procházce měla i šanci fotit.
Večer jsem se pustila do zprovoznění televize. Sedm měsíců byla na skříni v krabici. Televize v pohodě, ovšem funkčnost setopoboxu byla na nule.No nakonec po 9 letech měl nárok. Tak jsem připojila aspoň DVD. Co kdyby Miš ráno vyžadoval puštění televize. A setopbox se prostě musí koupit. Připojení na server ČT4 sport bylo šílené ...