sobota 12. dubna 2014

Rýmička

Existuje spousta vtipů na téma "mužská smrtelná choroba na 7..." ano rýmička. Co Miše přivezla babička domů tak je apatickej a ukňouranej. Teplota a rýmička.
Ovšem jsou chvíle, kdy cítím naprostou beznaděj, právě proto, že mi nedokáže říct, co ho bolí a trápí. Jen tak kňourá a já bych to tak ráda vzala na sebe.
Po dvou dnech, kdy jsem do něj dostávala pracně pití po lžičkách jsem ho konečně donutila pít. Našla jsem brčka. A po pravdě je mi jedno, že jinak pít nechce, hlavně, že do sebe ty tekutiny nějak dostane.

12.4. - konečně je líp a nic nezabere tak dobře jako poctivý vývar. Na kartě má vyskládáno, že po jídle bude za odměnu pohádka v televizi.

středa 9. dubna 2014

9.4.2014 - Rozčarování

Děda si v úterý odvezl po logopedii Miše k nim a já vyrazila v klidu na úřad kvůli příspěvku na péči a žádosti o průkaz ZTP/P pro Mišáka. Musím říct, že přístup paní na úřadě mě velmi mile překvapil, ve všem poradila a pomohla a tak už jen se může čekat na návštěvu pracovnice na posouzení.

Ovšem doma mě čekalo malé rozčarování. Jak jsem psala už začátkem března, zapojila jsem se do soutěže "když dva dělají totéž". Uzávěrka měla být 31.3. a já fotku posílala 26.3. Na konci března vypukl trošku zmatek, když správkyně skupiny nestíhaly a tak se vyhlášení a umístění všech fotografií posílaných přes soukromé zprávy poněkud opozdilo. Neustále jsem se zastávala pořadatelek, že to je jejich dobrovolnost, že prostě toho mají hodně a určitě nikoho nepřehlédnou.
Proto mě hodně překvapilo, když jsem zjistila, že už byla vyhlášena vítězka a přitom můj náramek stále v soutěžním albu nebyl. Nepodezírám je z toho, že by chtěli cíleně můj náramek vyřadit, věřím, že opravdu byl ve zprávách přehlídnut. Jen mě to opravdu zamrzelo, zvlášť když jsem se jich celou dobu zastávala s tím, že můj tam také stále není. A nemrzelo mě to ani kvůli možné výhře - hrálo se spíš o drobnost a mě osobně šlo víc o to vyhecovat se a zúčastnit se. Mrzelo mě, že už jsem mohla náramek mít dávno zveřejněný u sebe a ne ho schovávat v šuplíku.

Ale stejně jsem ráda, že jsem do toho šlo, minimálně proto, že mi zůstal náramek v mé oblíbené barvě.

úterý 8. dubna 2014

5.-7.4.2014 Dubnové střípky

5.4. - Malý čtenář - vyhrabal všechny možné dodokapsy, rodokapsy a karavany po mě i tátovi, roztáhl si je na gauči a spokojeně listoval

6.4.2014 - Když je hezky není důvod strašit doma. A tak zatímco já si dávala na lavičce kafe, Miš si vesele pobíhal,

dováděl na klouzačce a v pískovišti,

a foukal bubliny.


7.4.2014 - Před spaním. Bez županu prostě spát nejde, co na tom že už je chudinka takovej "opelichanej". Miš ho prostě nedá

pátek 4. dubna 2014

4.4.2014 - trest

Znáte to, někdy se neudržíte a okomentujete něco, co jste původně nechtěli a někdy se rozběhne diskuse, která zamíří úplně jinam, nebo je jen opakováním již napsaného. A tak se autorka původního příspěvku rozhodne to zastavit.
V tomto konkrétním případě vytvořila "stop komentář" a každý další příspěvek pod ním byl potrestán a vzhledem k tomu, že šlo o příspěvky v korálkovací diskusi, tak jako trest vybrala vytvoření motanice.

Pojala jsem to po svém, nejprve jsem jí našla majitelku, která si určila barevnou kombinaci a teprve potom jsem se pustila do plnění svého trestu. A když už jsem se do toho pustila, tak jsem k ní přidělala další "rychlovku" a to náramek na paměťáku.


středa 2. dubna 2014

2. dubna - 2014 - malý výlet

Ano opět skončil projekt 365 a přecházím na  fotostřípky. Ne že by nebyl čas fotit, spíš nebyla energie fotky upravovat a každý den psát a pak dopsat a dohnat skluz. A tak jen fotostřípky z našeho života

2. dubna - světový den porozumění autismu (více je ve vlastním článku). Odpoledne jsme se sebrali a autobusem si udělali malý výlet k babičce s dědou.



A malý technik si to užíval. A večer nás děda odvezl domů

2. Duben - Světový den porozumění autismu

V rámci tohoto dne probíhá celosvětově kampaň "Light It Up Blue". Modrá je barvou komunikace a s tou mají lidé s poruchou autistického spektra (jak jsem moc dobře poznala na vlastní kůži) největší potíže.

Rozsvítit modře se můžete jakýmkoli způsobem, modrou žárovkou, modrým oblečením, nebo modrou stužkou.
Já sháněla kit, ve kterém by byla žárovka, abych si mohla vyrobit scrap. A ve finále na můj dotaz naprosto úžasně zareagovala Siťa se svým PST Designs a vytvořila freebie s žárovkou, která nasvítí fotku modře. A jsou tam 3 žárovky, 3 rychlé stránky pro doplnění fotky a ikonka pro profil na facebooku.

PST Designs - Modrá žárovka

Věřte, že porozumnění je to co potřebujeme nejvíc. Nepochopení a občas i odsuzování druhých nás unavuje a vyčerpává víc, než starost a výchova našich autistů. Věřte, že každé dítě, které vidíte ležet na zemi a odmítat jít, nemusí být nevychovaný a nezvedený fracek, kterého je potřeba řezat. Vzpomeňte si na to, když uvidíte, že nad takovým dítětem rodič stojí, eventuelně ho hladí a objímá a trpělivě mu vykládá, jak je šikovné a že to zvládne. Věřte, že to poslední, co chce slyšet je: "Jaképak s tím štráchy, vemte prut a nařezejte mu, to zabere na každého". Pro vaše upozornění - nezabere.

Věřte, že my rodiče dětí s poruchou autistického spektra se snažíme jak nejlépe umíme. Nevím jestli to děláme dobře nebo špatně, ale rozhodně nejlíp jak je v našich silách. A všem, kteří jsou přesvědčeni, že oni by to zvládali lépe, bych chtěla říct jediné: Možná ano, ale přesto vám ze srdce přeji, aby jste se o tom nemuseli přesvědčit na vlastní kůži.

A nám, co se v tom někdy snáze a někdy hůře, musíme pohybovat, přeji co nejvíce porozumění ze strany okolí. Vždyť autistům lze nejlépe pomoci tím, že jim s porozuměním a láskou otevřeme dveře a cestu z toho jejich světa do našeho a budeme jejich průvodci.

 A jeden příklad, jak se zapojila jedna má korálková kamarádka - co takhle modrou žárovku
Autorkou korálkové žárovky je  Haany Hanka Holtanová

A ještě jedno moc pěkné video k tématu