pondělí 31. března 2014

365/2014 - 86.-90. jak dny plynou

27.3.2014 - objevil síťovinu, kterou občas používám na fotografování šperků a hrál si na ducha. :D

28.3.2014 - Miš a jeho "vážný" úsměv

29.3.2014 - když je hezky, je líp venku

30.3.2014 - tak kterou? (ani jedna nebyla aktuálně nabitá)

31.3.2014 - chemická laboratoř ... aneb bublifuky jsou prostě u nás hit č. 1


středa 26. března 2014

365/2014 - 85. Procházka s babičkou

Na poledne byla naplánována návštěva babičky Jany. Miška si připravil jeden ze svých oblíbených outfitů, jen s babičkou by to asi seklo. Ta na jeho nápady přece jenom až tolik zvyklá není. Nakonec jsem ho ukecala na správné oblečení. Babička přijela s Miškou si pohráli, spolu jsme si dali kafe, probrali novinky. A odpoledne jsme ji šli vyprovodit na vlak. A cestou jsme potkali nutrie, které za mrkev ochotně panáčkovali


365/2014 - 84. Nefotit...

Miš pobavil. Dal si k svačině termix a po dojedení vzorně odnesl vyhodit kelímek. Co na tom, že já pak musela v koši lovit lžičku, protože to vzal i s ní. U jogurtu se mu to nestane. Ten mu nandavám do misky, protože kdyby jedl jogurty z kelímku, tak by je musel jíst polévkovou lžící ...

A dnešní fotka ... ? Miš se rozhodl, že vyfotit nechce, takže "Prosím nefotit". A co jsem stihla zmáčknout než přiklopil blesk a vypnul foťák, který jsem držela, to jsem stihla a dál nemám šanci.

úterý 25. března 2014

365/2014 - 83. Ta správná motivace

24.3.2014
Najít pro Miše tu správnou motivaci pro jakoukoli činnost, kterou nechce dělat, bývá obvykle velmi obtížné. Problémem je, že pokaždé je to něco jiného. Něco jiného hodlá akceptovat a něco jiného mu dává smysl. Tentokrát konečně poprvé zkoušel po paní logopedce opakovat. Jasně že mu ukazovala kartičky s jídlem (jídlo na něj platí) a hitem prý bylo slovo "pagety".

Večer pro změnu probíhala inventura bublifuků (opět) a samozřejmě při kontrole obsahu částí polil stůl (opět) a tentokrát se rozhodl, že ho sám utře. Jen si z koupelny místo houbičky přinesl mýdlo. A výsledek? Stůl sice rozhodně nebyl suchý, ale mýdlová formule kličkovala mezi bublifukovým slalomem jak o závod. A Miš byl nadšen z nové hračky.

pondělí 24. března 2014

365/2014 - 82. Pirát

Miš si kdysi zašantročil všechny kšiltovky a tak jsem mu z nouze uvázala svůj šátek. Od té doby (a že už je to opravdu dlouho) ho jednou za čas vyštrachá ze skříně a pak ho vyžaduje uvázat a nechce ho odložit.

Tady se rozhodl, že pořádně zkontroluje, co vlastně je v knihovně. Jediným problémem je, že už dávno nemám knihovnu krásně seřazenou a uspořádanou, protože knížky jsou tam, kam se zrovna vejdou. I tak to zabere dost času ...
A obzvláště pak oceňuji dobré rady typu - tak ho k tomu nepouštěj nebo ukliď si je až nahoru. Možná by stálo za to Miše "poradcům" tak na týden až dva zapůjčit. Taky by určitě rezignovali na uspořádání knížek podle žánrů a autorů, ale byli by rádi, že je mají v knihovně aspoň narovnané.

neděle 23. března 2014

365/2014 - 81. Akrobat

Klasická sobota, ráno jsme šli do dodávky pro mléko a jogurty. A protože bylo hezky, tak jsme přes den byli na dvoře. Mimo jiné se snažil předvádět na vypůjčené tříkolce různé akrobatické kousky a strašně se rozčiloval, že když si dá nohy na řídítka, tak to prostě nejede.
Večer si opět připravil svou oblíbenou módní přehlídku. Tentokrát zkoušel různé boty. A mě mezi sedmou a osmou večerní čekala důležitá mise: Nacpat ho do vany, pokud možno svlečeného a bez holinek. Byl to zajímavý souboj, ale uznal, že to tak bude přece jen asi lepší.

sobota 22. března 2014

365/2014 - 80. Den podle Miše

Třídím oblečení. Miš si už zas dovolil přes zimu vyrůst, takže vyřazuji. Stranou mám hromádku věcí, co už mu opravdu nebudou a jsou připravené na předání dál.
No schválně, co si Miš ráno rozhodl obléct? ... správně začal na sebe navlékat věci z téhle hromádky. Pak protestoval, když jsem chtěla, aby si vybral něco jiného. Nakonec se ukecat nechal, ale zas mě nenechal mu do toho mluvit - dnešní hit vrstvení: tričko - tílko - tričko, ponožky pod punčocháče se mu prý minule neosvědčili, takže to nezopakoval

Odpoledne klasika - scéna, že chce ven, pak ve dveřích scéna, že nechce ven, venku normální protesty - na to už jsem zvyklá.
Podstatné bylo, že si pak venku v klidu sedl u svého vozového parku.

Večer - komunikace. Zatímco včera se předvedl v tom nejhorším možném světle. Jediné co zvládal bylo "NE". Tak dneska vesele ze dveří pokřikoval na "tetu" Naďu ahoj a když mu přinesla sušenku, tak s výrazem nejvzornějšího dítěte pronesl: děkuju, pak předvedl vzorné prosím, když ji chtěl rozbalit. Já se z něj prostě zblázním ...
Tak to je můj malý Miš.

pátek 21. března 2014

365/2014 - 79. Praha a zával emocí

Byli jsme v Praze v APLA na diagnostice. Konečně. Vzali nás babička s dědou autem, takže jsme nemuseli vstávat na autobus na šestou. Miš byl v takové neutrální náladě, ani vyjímečně dobře naladěný, ale ani negativistický a vzteklý.

Chvilku jsme čekali než jsme přišli na řadu a tak Miš řádil mezi hračkami. A pak došlo na vyšetření. Zatímco Miš (ne)spolupracoval s paní psycholožkou, já čekala v čekárně. Zároveň tam byl chlapec asi patnáctiletý, který čekal s maminkou k jiné paní psycholožce. Maminka šla na chvíli dovnitř a on si pak udělal při čekání pohodlí. Na pohovce, kde původně seděl si lehl a začal si hrát hry na tabletu. A já si uvědomila, že mu vlastně trošku závidím. On ve svém světě nebyl svázaný tím, že něco není vhodné. Já totiž měla chuť udělat to samé a malinko si zdřímnout, jenže jsem svázána pravidly. A tak jsem trošku záviděla.

A pak jsem šla na řadu, na další část vyšetření. S tím, že Miš je s velmi vysokou pravděpodobností autista, jsem počítala. Vlastně s tím tak nějak počítám už rok. Ale slyšet to oficiálně, stejně není nic příjemného. Navíc se ten den vrátil v podstatě o rok zpátky. Jediné co zvládal byly protesty a vztek. Spolupráce veškerá žádná. Komunikace s ním je špatná, ale najednou byla horší než špatná. Předvedl svůj horší den, i když rozhodně se nepředvedl v tom nejhorším světle. Komunikace na úrovni maximálně 1,5 roku i když v jiných oblastech zvládal věci přiměřeně věku. Vlastně mi bylo řečeno, že on není v žádném případě hloupý, že je to chytrý kluk, jen díky té poruše komunikace to nemá jak dát najevo. A na komunikaci prostě u nás všechno zatím stojí...
I když si člověk myslí, že je připravený, tak na některé věci se stejně připravit nejde a tak jsem se večer cítila trochu ztracená. Ještě, že mám kolem sebe lidi, kteří si prošli tím samým nebo něčím podobným a dokázali mé pocity pochopit.
fotka je ze správného dne, jen jsem se při úpravě upsala

Právě to stačilo, abych se zase vzpamatovala, srovnala a dostala do klidu. Protože já sama nejlíp vím, jaký Míša je. On je prostě originál.
Ale vystřídala se u mě vlna emocí od pocitu, že jsem ztracená, přes beznaděj, chuť brečet až k smíření a naději, že bude určitě líp.

čtvrtek 20. března 2014

365/2014 - 78. Poklidný den

Takový normální poklidný den. Chvilku jsme byli venku, chvilku doma. Navečer si Miš skládal písmenka. To ho uklidňuje a baví.
A v půl osmé už ležel zachumlanej v postýlce a v půl deváté už spal. Aspoň ranní vstávání na cestu do Prahy bude snad bez problémů.

středa 19. března 2014

365/2014 - 77. Nejhodnější

18.3.2014
Ani vlastně nevím proč mi chybí fotka (vím, že jsem určitě fotila, no třeba ještě najdu, ono šaráda s kartami do foťáku se někde projevit musela) ale rozhodně nesmí chybět aspoň malá poznámka o dni.

Mé kamarádky vždycky říkaly, že příliš hodné a tiché dítě je prostě podezřelé. U Miše to platí dvojnásob. A tak když v kuchyni byl už dlouho ticho a neozývaly se ani zvuky, které by svědčili o stěhování nábytku, šla jsem se podívat. Miš byl to nejhodnější dítě, dával si magnetky na ledničku a tvářil se, že se zmizením zbylých bramborových knedlíků nemá nic společného. Zřejmě je někam teleportovali mimozemšťani.



pondělí 17. března 2014

365/2014 - 76. Pozor had

Miš je někdy prostě neobyčejně kouzelný. Rád se bojí s filmem Univerzita pro příšerky a fandí
A mezi jeho oblíbené hračky patří krabice s prodlužkama a rozdvojkama. A tak se tu večer vyskytoval had. Had, na jehož jednom konci byla žehlička a na druhém vibrační bruska. A to vše dokonale propojeno s využitím celého obsahu krabice. Bohužel jsem nevyfotila. Uklidila jsem to dřív, abych se náhodou o milého hada nepřerazila. A tak pozor, může se vám stát, že u nás najdete hada.

neděle 16. března 2014

365/2014 - 75. Už nikdy...

Aprílový počasí, to je celý Miš. A občas se díky tomu cítím ztracená. Dopoledne je všechno v pohodě a v klidu. A odpoledne najednou došlo na systematický jekot. Kdy jen seděl, ječel a nic nezabíralo. Po hodině přestal sám od sebe a šel se uklidňovat prohlížením písmenek. Ty výkyvy počasí s ním docela cvičí a on pak cvičí se mnou.

Dělali jsme spolu lívance, snažil se u všeho asistovat a nechal mi jeden jediný kousek, na ty ostatní se prostě vrhnul, jako kdyby 14 dní nedostal najíst. Žrout jeden mrňavá. Když jsem dělala lívance minule, tak si milostivě jeden vzal. I chutě se mu neustále mění, ale co je na tom divného, já taky nemám pokaždé chuť na to samé.

Už nikdy nevezmu koloběžku před hrozícím deštěm domů. Raději ji dám pod stolek, kam na ní neprší. Doma jí hrozí daleko větší nebezpečí a vybavení bytu díky koloběžce taky. Miš se totiž rozhodl, že když je koloběžka doma, tak si jí taky doma na chodbě užije (to by bylo v pořádku) a potom bude potřeba ji vykoupat ...
Co na tom, že má na pračce plný košík hraček do vany, on tam chtěl koloběžku. Naštěstí jsem ho zastavila včas, protože už si ji tam táhl. Za chvíli opět vylezl z vany a šupajdil pro svou oblíbenou lego mašinku na baterky. I tady jsem stihla včas zakročit.

Nakonec se pokusil koloběžku nacpat do pokojíčku do postýlky, ale nějak se tam spolu s ní nevešel. A koloběžka velice rychle byla přesunuta ven pod stolek. Jeho logika je pro mě občas záhadou a občas mě prostě baví, i když v danou chvíli se chytám za hlavu. Rozhodně se s ním nestíhám nudit.

sobota 15. března 2014

365/2014 - 74. Sportovec

A zase sobota a ranní nezbytná cesta pro mléko a jogurty.
Už nějakou dobu Miše fascinuje rotoped, který mají sousedi daný pod přístřeškem a rozhodl se jej hojně využívat.

365/2014 - 73. Výlet za vláčky

14.3.2014
Naplánovali jsme si s kamarádkou setkání v Praze a protože já měla poukaz na vstup zdarma pro dítě do Království železnic na Smíchově a protože Miš je na mašinky, tak jsme vyrazili tam. A tentokrát bude fotek více

Miš se rozhodl vzít vše do vlastních rukou a tak než jsem po obědě umyla nádobí, tak on si stihl najít vhodné oblečení, v kterém chtěl za každou cenu jet. Nebyl zrovna dvakrát nadšený, že u mě se to s kladnou odezvou rozhodně nesetkalo
Nakonec jsem ho přesvědčila, že mnou vybrané, bude přece jen o něco vhodnější. A vyrazili jsme. Cesta do Prahy proběhla celkem v klidu, když vynechám dva pokusy o vystoupení z autobusu na zastávkách, kde vystupujeme obvykle. Ale i to se nakonec obešlo bez hysterického řevu, jen si trochu zaprotestoval.

Cesta z Holešovic na Smíchov proběhla celkem v klidu. Miš vzal cestu tramvají jako dobrodružství. Došli jsme k pokladně a jemu se vlastně vůbec nechtělo pryč, protože už tam mají vystavený model. Když jsem platila vstupenky, milá paní pokladní mi s úsměvem podávala letáčky se slovy: Uvnitř je mapka expozice. Poděkovala jsem jí, ale někde uvnitř mě se malý šotek musel začít smát při představě jak přesvědčuju Miše, že budeme chodit podle mapky.
Zádrhel číslo dva nastal ve chvíli, kdy jsme dorazili dolů, obešli jsme skříňky a Miš se najednou otočil a chtěl jít pryč a tak chvilku trvalo, než jsem ho ukecala. Po chvíli přišel i zádrhel číslo tři. Uvnitř mají totiž simulováno střídání dne a noci, ve chvíli kdy se zatmělo se Miš vyděsil a pokusil zdrhnout a tak další dobu zabralo postupné uklidňování.  Ovšem pak si všiml, že když se setmí, tak na modelech se rozsvítí na ulicích světla a taky postřehl tlačítka. Miš má rád tlačítka a tak si to užíval, zvlášť, když pak zjistil, že vyvolávají reakci (roztočená větrná elektrárna apod.).
Ovšem ve chvíli, kdy jsme sešli do dolního patra a došli k expozici Ostrov Sodor, tak celá prohlídka skončila. No vlastně možná bych mohla jít v klidu prohlížet a našla bych ho u jeho oblíbence ...


A co teprve, když svého milovaného Tomáše objevil coby houpací mašinku. Neměla jsem drobné, aby se povozil, ale jemu to vůbec nevadilo, hlavně že se tam mohl usadit



Sál, kde běžel film o vlacích bylo taky ideální místo, kde se rozhodl zdržet


A na odchodu objevil ještě další mašinku hodnou jeho průzkumu
Výlet byl úspěšný a věřím, že zase budeme moci někam vyrazit. I když je jasné, že já si tam to co chci, asi moc neprohlédnu. Chtěla jsem si víc prohlédnout expozice jednotlivých krajů. Zvládla jsem pouze některé, ale Mišovo rozzářené oči pro mě znamenaly mnohem víc.

pátek 14. března 2014

365/2014 - 72. Neber úplatky ...

Tentokrát jsem si dovolila půjčit větu z Jáchyme hoď ho do stroje... A nehodlám se zabývat úplatky a korupcí. Tohle téma ráda přenechám jiným, já mám i bez něj svých starostí dost.
Já si nechám pouze své drobné úplatky. Na děti jako je Miš se musí metodou odměn, splníš úkol, budeš mít odměnu - sladkost, pohádku, pomazlení prostě něco co tě motivuje. A co se Miše týká, tak jídlo je motivací u něj vždycky, když už selže všechno ostatní, tak jídlo zabere (on jako pamlsek bere i mrkev na kolečka, to je plus).

K obědu jsem dělala guláš a jako příloha byly tentokrát bramboráčky. A protože bylo krásně, tak po obědě jsme celé odpoledne trávili venku. A pak došlo na problém. Miš byl venku spokojenej (to je vždycky) a tak ani v nejmenším nejevil chuť jít domů. A kamarád od sousedů ho v tom jen podporoval. Přesvědčit ty dva, že už je čas opravdu jít domů se jevilo jako nadlidský úkol.

A tady právě přichází ke slovu "úplatky" tentokrát zafungovaly zbylé bramboráky od oběda. Miš se přiřítil domů s naprostým nadšením.

středa 12. března 2014

365/2014 - 71. Když jaro unaví...

Ráno vstanu, chci si udělat kafe a zjišťuji, že neteče voda. No tak to jsou zase radosti. Shodou okolností jsem večer zapomněla vypustit vodu z vany, takže na případné spláchnutí wc, či opláchnutí rukou voda byla. Tak už jen vyrazit nakoupit balenou vodu a hlavně zjistit, jestli jsou na tom sousedé stejně.

Než jsem stihla vyrazit, volal děda, že jsou tady a jestli nechceme s Míšou přijet k nim, že by nás vyzvedl. A tak jsem připravila věci a hurá na výlet. Zvlášť, když už bylo znát, že jaro se opravdu blíží. Na odchodu jsem se potkala se sousedkou, která mě informovala, že voda nepoteče do tří hodin, takže se také chystala odjet.

Miš si návštěvu u babičky s dědou jako vždycky užíval. Alf i Denny chtěli mít svůj klid a tak se mu raději klidili z dosahu. A bylo znát, že už se blíží jaro. Venku bylo prostě nádherné počasí. A tak Miš stihl s dědečkem přerovnávat dříví, užít si tříkolku, chvíli si kreslit křídama po chodníku. A protože dětské hřiště je hned vedle, tak si užíval i tam. Když jsme se vrátili na zahradu, tak někam zmizel. Když jsem došla na zadní zahradu, musela jsem se začít smát. Miš se naprosto labužnicky vyvaloval na sluníčku v hromadě pilin... Než jsme ho vůbec pustili domů, tak jsme ho museli "zamést".

Prostě přicházející jaro a sluníčko ho unavilo natolik, že si vytáhl Dennyho polštář na sluníčko a tam si ustlal



úterý 11. března 2014

365/2014 - 70. Stavitelé

Když je hezky je třeba toho náležitě využít. Venku se přece jenom kluci mnohem lépe zabaví a utahají a večer spí.


pondělí 10. března 2014

365/2014 - 69. Po svém ...

A opět pondělí a logopedie. Po měsíci zase k naší paní logopedce a tak jdu v klidu, Miš to tam zná a problémy nedělá. Většinou odejdu do čekárny. Ovšem tentokrát to bere po svém. Můj odchod do čekárny nepadá v úvahu, Miš absolutně nespolupracuje a jede si po svém. V jednu chvíli už je z něj logopedka nešťastná a jen si tak pro sebe povzdechne - já se snad z tebe rozbrečím. S odevzdaným úsměvem odpovídám za Miše - to nezabere. A pak jí líčím svůj poslední zoufalý pocit, když nic nezabíralo. Nakonec se posledním úkolem trefila Mišovi do nálady a tak podle vzoru oblékal správně panáčky.
Cestou domů jsme se museli zastavit v hračkářství, které je hned vedle a Miš už to má jako svůj rituál. Naštěstí nepotřebuje nutně lego a auta a nerf. Obvykle stačí bublifuk za 14 kč, někdy i fidorka, jen si to tam potřebuje všechno prohlídnout. Ovšem tentokrát si vyhlédl vzdělávací puzzle u kterých se přiřazují malá písmena k velkým. Doma má už takové, kde se k písmena přiřazují k obrázkům. Koupit jsem je nechtěla, ale nakonec jsem je koupila, když už si je vybral. Celou cestu si je domů hrdě nesl a doma jsem čekala vztek. Čekala jsem, že bude mít problém s přiřazováním malých písmen a bude se vztekat, že mu nepasují. Nemám ho podceňovat, dokázal je tam narovnat během chvilky a vlastně neměl problém ani s malými p, b, d, q, které se rozhodně mohou plést, zvlášť, když je možné je otočit vzhůru nohama. Dokonce i malé "l" zařazoval správně a necpal ho pod velké "I". Možná to je tím, že si je celou cestu domů nesl a stihl si je v hlavě "vyfotit", protože to, že má výbornou vizuální paměť vím dávno.

Večer jsem se musela smát, nandala jsem mu na stůl večeři a on si v tu chvíli vzal knížku, zmizel na onu místnost, kde se usadil, listoval si knížkou a spokojeně si vykřikoval "Icháku". Po mě tohle teda rozhodně nemá, to je totiž asi jediná věc, kterou nedělám, nenosím si knížky na záchod...

365/2014 - 68. Návody jsou pro kočku

Nečtu návody, většinou mi přijdou zbytečné a už vůbec nečtu návody při vaření. Maximálně se na těstovinách podívám na čas. A nevím co mě to napadlo si po hodně dlouhé době přečíst návod, který je uveden na balíčku s pudingem. A hned se začátkem si dovolím nesouhlasit a rozhodně mám doma podporu. Na balení je totiž uvedeno - 4 porce. Došlo mi, že představa výrobce o velikosti jedné porce se od mé a především od představy Miše opravdu velmi liší. Protože když udělám puding z jednoho sáčku a půl litru mléka, tak já možná budu moc oblíznout lžíci. Miš má počty jasné - 1 sáček = 1 porce. I když já ho podezírám, že on je toho názoru, že 1 hrnec = 1 porce. Občas si vzpomenu na bratrance, který si s oblibou dával k večeři krupičnou kaši z litru mléka. To jsem zvědavá, jestli mě to jednou čeká i u Miše.

(fotka bude později, je v jiném počitači)

Miš se projevil jako klasická škodná a tentokrát se nepustil do svých "módních kreací", ale rozhodl se zabývat "bytovým designem" a vylepšit mi kuchyň. Mrzí mě, že to jsem vyfotit nestihla. Našel totiž dvě balení "post-it" a oblepil s nimi celou kuchyň a dal si opravdu záležet, aby náhodou někde nebyly dva lístky slepené.

Večer se překonal, dokonce se sám přesunul z vany do postýlky, když se mu zdálo, že čvachtání stačí. I utřít se zvládl sám, jen pyžamo vynechal.

Já věděla, že nemohou být po sobě dva takové dny jako sobota a že v neděli bude líp.

neděle 9. března 2014

365/2014 - 67. Hlavně žádné negativní vlny

Mám ráda film Kellyho hrdinové a tak jsem si dovolila pro dnešní nadpis použít větu právě z něj. Občas se stává mým mottem. Zejména, když má Miš svůj povedený negativistický den. Pravdou je, že ty dny mám pořád raději, než dny, které jsou jako na houpačce.

Miš vstával evidentně zadkem napřed. Vstával už v 6 ráno, ale co se týkalo oblékání, snídaně a vůbec jeho přístupu, tak jsme málem nestihli dojít v 8.45 k dodávce pro mléko a jogurty. A celý den se nesl ve stejném duchu. Nejprve jekot, že chce něco udělat, pak jekot, že je to udělané a on to přece nechtěl. A protivnej byl celý den až běda.

Vím, že takové dny občas má a mě nezbývá než zatnout zuby, obrnit se trpělivostí a dokolečka si opakovat uvedenou větu ... "Hlavně žádné negativní vlny". To abych si uvědomila, že já jeho negativismu propadnout nesmím, protože by situace mohla být ještě horší. Chce to ten den nějak vydržet, ten další bude určitě lepší

negativista v plném nasazení, sežral kakao a byl naštvanej, že chci aby se umyl

sobota 8. března 2014

365/2014 - 66. Výzva

Mišova vynalézavost mě vždycky pobaví. Jednou za čas mu koupím jogurt Muller s růžkem. Není to často, většinou má bílý selský jogurt a domácí marmeládu :-). No ale měli muller v akci a tak jsem mu ho koupila, že si ho dá odpoledne ke svačině.
Když došlo na čas svačiny, chci ho vyndat z ledničky a vidím, že jogurt už leží na stole a tak se ho ptám, jestli ho chce otevřít a Miš jen tak klasicky stojí a reakce je naprosto nulová. Ale i tak dojdu ke stolu, vezmu krabičku s jogurtem a ouha... krabička je nějaká lehká.
Ano otevřel, snědl a poctivě přikryl tím hliníkovým víčkem, které uhladil tak, že na první pohled nebylo poznat, že byl otevřený ...

V podvečer jsem byla zralá na Chocholouška, Miš neustále lovil knížky a co na tom, že jsem mu to zakazovala, hledala náhradní zábavu, vždycky se po chvíli vrátil ke knihovně. Tentokrát to byla ta, která nemá zadní stěnu a než jsem se nadála, tak půlka knížek byla za knihovnou a Miš prostě jen ječel, ječel a ječel. On věděl, že to není v pořádku a tohle je jeho reakce.

A když jsem ho uložila, tak jsem šla trošku relaxovat s korálky. Přijala jsem výzvu v jedné skupině a rozhodla se zúčastnit soutěže "Když dva dělají totéž". Do konce března všichni šijí náramek, podle stejného návodu, volba materiálu je na nich, jen je potřeba dodržet 8 různých barev či druhů. Asi 5x jsem párala, než jsem našla kombinaci, se kterou jsem byla spokojená


čtvrtek 6. března 2014

365/2014 - 65. Další oslava

Tak v ledničce jsem měla připravený další "pseudodort", tentokrát už menší pouze ze 2 balíčků sušenek. Jen jsem doposud nepochopila, proč ve všech receptech na Bebe střechu nebo řezy je uvedeno, že tvaroh do krému nesmí být vaničkový. Já ho používám na všechno a nemám problémy. I když možná to také souvisí s tím, že v 90% případů je uveden tvaroh nízkotučný. Ten pro změnu nepoužívám vůbec a nedělám si žádné výčitky. Myslím, že ani plnotučný tvaroh, není zas tak tučný, abych si z toho dělala hlavu, moje máma dělávala bebe řezy s máslovým krémem.

Dort jsem dělala především proto, aby bylo co ke kafi, až dorazí babička s dědou popřát Miškovi k narozeninám.
Co se týká bonboniery, kterou přivezli, tak tady se projevila opět Miškova odlišnost. Zatímco běžné dítko by se na bonbony vrhlo, Miš si je potřeboval především správně seřadit. Na to, že by je mohl rozbalit a sníst přišel až další den.

365/2014 - 64. Nečekaný dárek

Tak měl dneska Miška dárek navíc. Dort už není. Ale vzhledem k tomu, že to jsou jen sušenky a krém z tvarohu a zakysané smetany, tak jsem si vůbec nedělala výčitky, že jsme ho takhle rychle snědli. A protože na další den dorazí babička s dědou, tak jsem se rozhodla udělat ještě jeden menší na zítra.

Z toho důvodu jsme šli s Miškou do "našeho" obchodu tady. A já si všimla, že mé jméno tam visí na ceduli u poklady coby jméno vítěze soutěže. Já už na ní zapomněla. Probíhala před vánoci. A účtenka za 300 byla zařazena do losování. Výhry nebyly velké (nejedná se o velkou akci hypermarketu, ale o akci v místním malém obchodu s potravinami), ale milé. Dostali jsme balíček čokoládových bonbonů a Miš se jich hned ujal. Nenechal mě na pochybách, že rozhodně ví, co s nimi

Mám ráda neočekávané maličkosti, které potěší.

úterý 4. března 2014

365/2014 - 63. Všechno nejlepší

Tak jsem vstala první.

Miš byl ve finále s dortem spokojen.  Když jsem dávala svíčky, tak se mi snažil pomoc, takže najednou místo pěti jich tam bylo sedm. Ale nakonec jsem to na těch pět ukecala. Hořící se mu líbily. Jen pokus vyfotit ho byl poněkud náročný. Než jsem si podala foťák, tak je sfoukl. Znova jsem je zapálila, ale to už neviděl důvod, proč by je měl znova sfoukávat, on už to přece jednou udělal ...
Z dárků byl nadšený. No ještě aby ne. Pořídila jsem mu na aukru několik doplňků k duplu. Letadlo, auta, figurky. Čekala jsem, že si je odnese do své krabice s kostkama. Jaký omyl. Došel do obýváku a donesl si krabici s kostkama do kuchyně, kde si ji vysypal, aby měl přehled. Vlastně mi tam "vůbec při práci nepřekážel".

Mišičko všechno nejlepší, už pět let spolu válčíme, někdy snáz, někdy je to bitva. Každý den se učím, každý den s tebou objevuji něco nového. Učím se chápat tvůj svět, abych ti mohla pomoci pochopit ten náš. Ale s láskou a trpělivostí, to spolu určitě zvládneme dál ...

365/2014 - 62. Připrava

Ráno jsme byli na skupině a Miš prostě fungoval i nefungoval po svém. Je důsledný, když se rozhodne, že něco fakt nesnese, tak na tom trvá, i když to do té doby mohlo být zcela v pořádku. Například odmítal písničky a pohybové aktivity a tak šel přehrávač vypnout.

A odpoledne se neslo v duchu příprav na zítřejší velký den. Neumím péct dorty a hlavně mě to ani nebaví a tak jsem musela najít náhradní řešení. Chvilku jsem zvažovala, jestli mu neupeču 5 šišek štrůdlu, možná by ho ocenil víc než dort. Nakonec jsem se rozhodla, že budu stejně neoriginální jako minulý rok. A šla nakoupit bebe sušenky, tvaroh, zakysanou smetanu, čokoládu na vaření a lentilky. Opět budou bebe řezy. Střecha ne, tu nemá rád, v té je banán. I když možná už by ho jedl, chutě se mění, ale raději vsadím na jistotu. A taky by se do ní špatně zapichovaly svíčky.

Miš rád pomáhá v kuchyni. Ale tentokrát jsem tvorbu "parodie na dort" nechala na večer, až bude spát. Jinak by se mi taky mohlo stát, že bych neměla krémem co slepovat, protože by sušenky sežral a lentilky by asi taky nevydržely.

Ještě rychlá dokumentace po dokončení a na jeho velký den je vše připraveno
Teď jen doufat, že se ráno probudím první já, nebo že Miš neobjeví dort v lednici.


pondělí 3. března 2014

365/2014 - 60-61. Chleba

1.3.2014
Ano občas se stane, že se některý den vůbec nic neděje, i když se to stává zřídka. Prostě žádná Mišova specialitka, ale všechno tak nějak v mezích možností normální a běžné.

Jediné co, zbláznil se mi počítač, teda windows a snažily se mi vnutit, že jsou nelegální, co na tom, že číslo jsem opsala ze štítku na notebooku. Asi tam pošlu invazi tučňáků ...

2.3.2014
Ale mimo jiné jsem při hledání informací narazila na jednom blogu opět na nehnětený chléb. A protože už to bylo poněkolikáté, rozhodla jsem se, že tentokrát ho zkusím. A tak jsem večer zadělala těsto, aby přes noc mohlo pěkně 12 hodin kynout.

S výsledkem jsem nakonec byla spokojená. Sice není nejkrásnější,  ale chuťově skvělý



P.S. fotky z 1.3. jsem nedopatřením smazala z karty v domnění že jsou na tom počítači co se s ním zrovna nebavím. Tak jedna bude chybět.


sobota 1. března 2014

365/2014 - 59. A zase sluníčko ...

Po předchozím náročném dni, změně tlaku i počasí spal Miš přes 12 hodin v kuse. No v kuse asi ne, protože byly ráno otevřené dveře do pokojíčku, takže byl určitě na kontrole. 

A celý den byl zase můj milovaný usměvavý Mišák. A jak by ne, když nejprve našel kakao a pustil se do něj, tak pěkně si ho dal pár lžic jako pamlsek a pak se celý šťastný a rozesmátý usadil na svém oblíbeném místě s časopisy. Než přišel na to, že stále nemám pochopení pro křehkou dětskou duši a nahnala jsem ho do koupelny si tu pusu umýt. Ale náladu mu to tentokrát nezkazilo. 


365/2014 . 58. Horská dráha...

27.2.2014
Nahoře ...
Zatím co já vařím, věnuji se domácnosti a dalším činnostem, tak Miš se spolu se svým milovaným Ňuňu kouká na pohádku. Co na tom, že je z roku 1980, co na tom, že vůbec není česky a co na tom, že to vlastně vůbec není pohádka, ale můj oblíbený muzikál Blues Brothers. Sedí, sleduje a poslouchá písničky. Hlavní je, že se tam zpívá a tancuje

... v rovině ...
Jednou za 14 dní mi ve čtvrtek vozí zeleninovou bedýnku. Když jsem ji objednávala prvně, říkala jsem si, že malá (5 kg) bude bohatě stačit. Beru si velkou (10 kg) a ve čtvrtek už se nemůžu dočkat až přijde nová. Aktuálně beru i pro švagrovou Lenku a Miš mi rozhodně pomohl. Ve chvíli kdy jsem nesla obě přepravky se zeleninou ke dveřím, tak je prostě zevnitř zabouchl. Asi abych měla trošku více posilování, zvedání a ohýbání...

... a dole
Nesnáším situace, kdy si připadám naprosto bezmocná. A přesně taková nastala v podvečer. Miš nasadil jekot a vztekání a nebyl žádným z odzkoušených způsobů k uklidnění. A najednou jsem si přišla strašně unavená a vyčerpaná. Kde se vzal tu se vzal pocit,že už ani nezvednu ruku, že vlastně už nemám žádnou sílu, že chci jen padnout a spát a spát a spát... Kdysi na jednom serveru napsala jedna členka diskuse: Někdy mám chuť utéct do polí a předstírat, že jsem bezdětná. A přesně tenhle pocit nastal u mě, chuť ode všeho utéct někam do polí ... A najednou jsem se přistihla, že sedím uprostřed obýváku na koberci a jen mi tečou slzy, které nemohu zarazit. To všechno najednou únava, zlost i bezmoc, že si nemůže říct co ho trápí a já mu tím pádem nemohu pomoci, protože nevím. Jsem raději, když má své "seky" a "úlety" u kterých nevím jestli se zlobit nebo smát, ale nesnáším, ten pocit, kdy právě z důvodu toho jaký je nemám možnost mu pomoc a musím ho nechat ječet, aby ze sebe dostal svůj problém, když nemá jak jinak ho ventilovat ven.

Večer usnul a já vlastně padla totální únavou. A zároveň na mě zapůsobila změna tlaku a počasí a pokud to takhle působilo i na něj, tak se té jeho nenáladě vůbec nedivím.