17.3.2015 Denny je prostě Denny

Miš začíná konečně ukazovat, upozorňovat a především opakovat. Pravda, stále trvá na anglických výrazech. Takže pejsek na magnetech z kostíků je DOG a ne PES (napsáno je tam oboje a anglicky je to vidět na první pohled). Ale nakonec se nechá ukecat i k tomu, že zvíře pojmenuje česky. Nejlépe nejprve celou sbírku pojmenujeme česky potom anglicky (nebo naopak, podle nálady). Vzhledem k tomu, že iniciativa vychází od Miše a i ta zvířátka ukazuje, tak i když už jich mám plné zuby, tak trpělivě po něm opakuji.

Teď hlídáme pejsky u babičky a dědy. Miš jakéhokoli psa venku, na obrázku označí jasně slovem "pes" i Alf (pěkně mazaný voříšek, který své jméno dostal díky barvě a vztahu ke kočkám) je prostě pes. Ovšem kdykoli ukáže na Dennyho, tak řekne Denny, když ho pochválím a dodám, že Denny je pes, Miš se jen usměje a ví své. Nikdy ho neoznačí slovem "pes" Denny je prostě "Denny".

A já jsem spokojená, že začíná být takhle aktivní.

2. Duben - Světový den porozumění autismu

V rámci tohoto dne probíhá celosvětově kampaň "Light It Up Blue". Modrá je barvou komunikace a s tou mají lidé s poruchou autistického spektra (jak jsem moc dobře poznala na vlastní kůži) největší potíže.

Rozsvítit modře se můžete jakýmkoli způsobem, modrou žárovkou, modrým oblečením, nebo modrou stužkou.
Já sháněla kit, ve kterém by byla žárovka, abych si mohla vyrobit scrap. A ve finále na můj dotaz naprosto úžasně zareagovala Siťa se svým PST Designs a vytvořila freebie s žárovkou, která nasvítí fotku modře. A jsou tam 3 žárovky, 3 rychlé stránky pro doplnění fotky a ikonka pro profil na facebooku.

PST Designs - Modrá žárovka

Věřte, že porozumnění je to co potřebujeme nejvíc. Nepochopení a občas i odsuzování druhých nás unavuje a vyčerpává víc, než starost a výchova našich autistů. Věřte, že každé dítě, které vidíte ležet na zemi a odmítat jít, nemusí být nevychovaný a nezvedený fracek, kterého je potřeba řezat. Vzpomeňte si na to, když uvidíte, že nad takovým dítětem rodič stojí, eventuelně ho hladí a objímá a trpělivě mu vykládá, jak je šikovné a že to zvládne. Věřte, že to poslední, co chce slyšet je: "Jaképak s tím štráchy, vemte prut a nařezejte mu, to zabere na každého". Pro vaše upozornění - nezabere.

Věřte, že my rodiče dětí s poruchou autistického spektra se snažíme jak nejlépe umíme. Nevím jestli to děláme dobře nebo špatně, ale rozhodně nejlíp jak je v našich silách. A všem, kteří jsou přesvědčeni, že oni by to zvládali lépe, bych chtěla říct jediné: Možná ano, ale přesto vám ze srdce přeji, aby jste se o tom nemuseli přesvědčit na vlastní kůži.

A nám, co se v tom někdy snáze a někdy hůře, musíme pohybovat, přeji co nejvíce porozumění ze strany okolí. Vždyť autistům lze nejlépe pomoci tím, že jim s porozuměním a láskou otevřeme dveře a cestu z toho jejich světa do našeho a budeme jejich průvodci.

 A jeden příklad, jak se zapojila jedna má korálková kamarádka - co takhle modrou žárovku

Autorkou korálkové žárovky je  Haany Hanka Holtanová

A ještě jedno moc pěkné video k tématu

365/2014 - 83. Ta správná motivace

24.3.2014
Najít pro Miše tu správnou motivaci pro jakoukoli činnost, kterou nechce dělat, bývá obvykle velmi obtížné. Problémem je, že pokaždé je to něco jiného. Něco jiného hodlá akceptovat a něco jiného mu dává smysl. Tentokrát konečně poprvé zkoušel po paní logopedce opakovat. Jasně že mu ukazovala kartičky s jídlem (jídlo na něj platí) a hitem prý bylo slovo "pagety".

Večer pro změnu probíhala inventura bublifuků (opět) a samozřejmě při kontrole obsahu částí polil stůl (opět) a tentokrát se rozhodl, že ho sám utře. Jen si z koupelny místo houbičky přinesl mýdlo. A výsledek? Stůl sice rozhodně nebyl suchý, ale mýdlová formule kličkovala mezi bublifukovým slalomem jak o závod. A Miš byl nadšen z nové hračky.

365/2014 - 80. Den podle Miše

Třídím oblečení. Miš si už zas dovolil přes zimu vyrůst, takže vyřazuji. Stranou mám hromádku věcí, co už mu opravdu nebudou a jsou připravené na předání dál.
No schválně, co si Miš ráno rozhodl obléct? ... správně začal na sebe navlékat věci z téhle hromádky. Pak protestoval, když jsem chtěla, aby si vybral něco jiného. Nakonec se ukecat nechal, ale zas mě nenechal mu do toho mluvit - dnešní hit vrstvení: tričko - tílko - tričko, ponožky pod punčocháče se mu prý minule neosvědčili, takže to nezopakoval

Odpoledne klasika - scéna, že chce ven, pak ve dveřích scéna, že nechce ven, venku normální protesty - na to už jsem zvyklá.
Podstatné bylo, že si pak venku v klidu sedl u svého vozového parku.

Večer - komunikace. Zatímco včera se předvedl v tom nejhorším možném světle. Jediné co zvládal bylo "NE". Tak dneska vesele ze dveří pokřikoval na "tetu" Naďu ahoj a když mu přinesla sušenku, tak s výrazem nejvzornějšího dítěte pronesl: děkuju, pak předvedl vzorné prosím, když ji chtěl rozbalit. Já se z něj prostě zblázním ...
Tak to je můj malý Miš.

365/2014 - 79. Praha a zával emocí

Byli jsme v Praze v APLA na diagnostice. Konečně. Vzali nás babička s dědou autem, takže jsme nemuseli vstávat na autobus na šestou. Miš byl v takové neutrální náladě, ani vyjímečně dobře naladěný, ale ani negativistický a vzteklý.

Chvilku jsme čekali než jsme přišli na řadu a tak Miš řádil mezi hračkami. A pak došlo na vyšetření. Zatímco Miš (ne)spolupracoval s paní psycholožkou, já čekala v čekárně. Zároveň tam byl chlapec asi patnáctiletý, který čekal s maminkou k jiné paní psycholožce. Maminka šla na chvíli dovnitř a on si pak udělal při čekání pohodlí. Na pohovce, kde původně seděl si lehl a začal si hrát hry na tabletu. A já si uvědomila, že mu vlastně trošku závidím. On ve svém světě nebyl svázaný tím, že něco není vhodné. Já totiž měla chuť udělat to samé a malinko si zdřímnout, jenže jsem svázána pravidly. A tak jsem trošku záviděla.

A pak jsem šla na řadu, na další část vyšetření. S tím, že Miš je s velmi vysokou pravděpodobností autista, jsem počítala. Vlastně s tím tak nějak počítám už rok. Ale slyšet to oficiálně, stejně není nic příjemného. Navíc se ten den vrátil v podstatě o rok zpátky. Jediné co zvládal byly protesty a vztek. Spolupráce veškerá žádná. Komunikace s ním je špatná, ale najednou byla horší než špatná. Předvedl svůj horší den, i když rozhodně se nepředvedl v tom nejhorším světle. Komunikace na úrovni maximálně 1,5 roku i když v jiných oblastech zvládal věci přiměřeně věku. Vlastně mi bylo řečeno, že on není v žádném případě hloupý, že je to chytrý kluk, jen díky té poruše komunikace to nemá jak dát najevo. A na komunikaci prostě u nás všechno zatím stojí...
I když si člověk myslí, že je připravený, tak na některé věci se stejně připravit nejde a tak jsem se večer cítila trochu ztracená. Ještě, že mám kolem sebe lidi, kteří si prošli tím samým nebo něčím podobným a dokázali mé pocity pochopit.

fotka je ze správného dne, jen jsem se při úpravě upsala

Právě to stačilo, abych se zase vzpamatovala, srovnala a dostala do klidu. Protože já sama nejlíp vím, jaký Míša je. On je prostě originál.
Ale vystřídala se u mě vlna emocí od pocitu, že jsem ztracená, přes beznaděj, chuť brečet až k smíření a naději, že bude určitě líp.

365/2014 - 76. Pozor had

Miš je někdy prostě neobyčejně kouzelný. Rád se bojí s filmem Univerzita pro příšerky a fandí

A mezi jeho oblíbené hračky patří krabice s prodlužkama a rozdvojkama. A tak se tu večer vyskytoval had. Had, na jehož jednom konci byla žehlička a na druhém vibrační bruska. A to vše dokonale propojeno s využitím celého obsahu krabice. Bohužel jsem nevyfotila. Uklidila jsem to dřív, abych se náhodou o milého hada nepřerazila. A tak pozor, může se vám stát, že u nás najdete hada.

365/2014 - 75. Už nikdy...

Aprílový počasí, to je celý Miš. A občas se díky tomu cítím ztracená. Dopoledne je všechno v pohodě a v klidu. A odpoledne najednou došlo na systematický jekot. Kdy jen seděl, ječel a nic nezabíralo. Po hodině přestal sám od sebe a šel se uklidňovat prohlížením písmenek. Ty výkyvy počasí s ním docela cvičí a on pak cvičí se mnou.

Dělali jsme spolu lívance, snažil se u všeho asistovat a nechal mi jeden jediný kousek, na ty ostatní se prostě vrhnul, jako kdyby 14 dní nedostal najíst. Žrout jeden mrňavá. Když jsem dělala lívance minule, tak si milostivě jeden vzal. I chutě se mu neustále mění, ale co je na tom divného, já taky nemám pokaždé chuť na to samé.

Už nikdy nevezmu koloběžku před hrozícím deštěm domů. Raději ji dám pod stolek, kam na ní neprší. Doma jí hrozí daleko větší nebezpečí a vybavení bytu díky koloběžce taky. Miš se totiž rozhodl, že když je koloběžka doma, tak si jí taky doma na chodbě užije (to by bylo v pořádku) a potom bude potřeba ji vykoupat ...
Co na tom, že má na pračce plný košík hraček do vany, on tam chtěl koloběžku. Naštěstí jsem ho zastavila včas, protože už si ji tam táhl. Za chvíli opět vylezl z vany a šupajdil pro svou oblíbenou lego mašinku na baterky. I tady jsem stihla včas zakročit.

Nakonec se pokusil koloběžku nacpat do pokojíčku do postýlky, ale nějak se tam spolu s ní nevešel. A koloběžka velice rychle byla přesunuta ven pod stolek. Jeho logika je pro mě občas záhadou a občas mě prostě baví, i když v danou chvíli se chytám za hlavu. Rozhodně se s ním nestíhám nudit.

365/2014 - 73. Výlet za vláčky

14.3.2014
Naplánovali jsme si s kamarádkou setkání v Praze a protože já měla poukaz na vstup zdarma pro dítě do Království železnic na Smíchově a protože Miš je na mašinky, tak jsme vyrazili tam. A tentokrát bude fotek více

Miš se rozhodl vzít vše do vlastních rukou a tak než jsem po obědě umyla nádobí, tak on si stihl najít vhodné oblečení, v kterém chtěl za každou cenu jet. Nebyl zrovna dvakrát nadšený, že u mě se to s kladnou odezvou rozhodně nesetkalo

Nakonec jsem ho přesvědčila, že mnou vybrané, bude přece jen o něco vhodnější. A vyrazili jsme. Cesta do Prahy proběhla celkem v klidu, když vynechám dva pokusy o vystoupení z autobusu na zastávkách, kde vystupujeme obvykle. Ale i to se nakonec obešlo bez hysterického řevu, jen si trochu zaprotestoval.

Cesta z Holešovic na Smíchov proběhla celkem v klidu. Miš vzal cestu tramvají jako dobrodružství. Došli jsme k pokladně a jemu se vlastně vůbec nechtělo pryč, protože už tam mají vystavený model. Když jsem platila vstupenky, milá paní pokladní mi s úsměvem podávala letáčky se slovy: Uvnitř je mapka expozice. Poděkovala jsem jí, ale někde uvnitř mě se malý šotek musel začít smát při představě jak přesvědčuju Miše, že budeme chodit podle mapky.
Zádrhel číslo dva nastal ve chvíli, kdy jsme dorazili dolů, obešli jsme skříňky a Miš se najednou otočil a chtěl jít pryč a tak chvilku trvalo, než jsem ho ukecala. Po chvíli přišel i zádrhel číslo tři. Uvnitř mají totiž simulováno střídání dne a noci, ve chvíli kdy se zatmělo se Miš vyděsil a pokusil zdrhnout a tak další dobu zabralo postupné uklidňování.  Ovšem pak si všiml, že když se setmí, tak na modelech se rozsvítí na ulicích světla a taky postřehl tlačítka. Miš má rád tlačítka a tak si to užíval, zvlášť, když pak zjistil, že vyvolávají reakci (roztočená větrná elektrárna apod.).

Ovšem ve chvíli, kdy jsme sešli do dolního patra a došli k expozici Ostrov Sodor, tak celá prohlídka skončila. No vlastně možná bych mohla jít v klidu prohlížet a našla bych ho u jeho oblíbence ...

A co teprve, když svého milovaného Tomáše objevil coby houpací mašinku. Neměla jsem drobné, aby se povozil, ale jemu to vůbec nevadilo, hlavně že se tam mohl usadit

Sál, kde běžel film o vlacích bylo taky ideální místo, kde se rozhodl zdržet

A na odchodu objevil ještě další mašinku hodnou jeho průzkumu

Výlet byl úspěšný a věřím, že zase budeme moci někam vyrazit. I když je jasné, že já si tam to co chci, asi moc neprohlédnu. Chtěla jsem si víc prohlédnout expozice jednotlivých krajů. Zvládla jsem pouze některé, ale Mišovo rozzářené oči pro mě znamenaly mnohem víc.

365/2014 - 72. Neber úplatky ...

Tentokrát jsem si dovolila půjčit větu z Jáchyme hoď ho do stroje... A nehodlám se zabývat úplatky a korupcí. Tohle téma ráda přenechám jiným, já mám i bez něj svých starostí dost.
Já si nechám pouze své drobné úplatky. Na děti jako je Miš se musí metodou odměn, splníš úkol, budeš mít odměnu - sladkost, pohádku, pomazlení prostě něco co tě motivuje. A co se Miše týká, tak jídlo je motivací u něj vždycky, když už selže všechno ostatní, tak jídlo zabere (on jako pamlsek bere i mrkev na kolečka, to je plus).

K obědu jsem dělala guláš a jako příloha byly tentokrát bramboráčky. A protože bylo krásně, tak po obědě jsme celé odpoledne trávili venku. A pak došlo na problém. Miš byl venku spokojenej (to je vždycky) a tak ani v nejmenším nejevil chuť jít domů. A kamarád od sousedů ho v tom jen podporoval. Přesvědčit ty dva, že už je čas opravdu jít domů se jevilo jako nadlidský úkol.

A tady právě přichází ke slovu "úplatky" tentokrát zafungovaly zbylé bramboráky od oběda. Miš se přiřítil domů s naprostým nadšením.

365/2014 - 69. Po svém ...

A opět pondělí a logopedie. Po měsíci zase k naší paní logopedce a tak jdu v klidu, Miš to tam zná a problémy nedělá. Většinou odejdu do čekárny. Ovšem tentokrát to bere po svém. Můj odchod do čekárny nepadá v úvahu, Miš absolutně nespolupracuje a jede si po svém. V jednu chvíli už je z něj logopedka nešťastná a jen si tak pro sebe povzdechne - já se snad z tebe rozbrečím. S odevzdaným úsměvem odpovídám za Miše - to nezabere. A pak jí líčím svůj poslední zoufalý pocit, když nic nezabíralo. Nakonec se posledním úkolem trefila Mišovi do nálady a tak podle vzoru oblékal správně panáčky.

Cestou domů jsme se museli zastavit v hračkářství, které je hned vedle a Miš už to má jako svůj rituál. Naštěstí nepotřebuje nutně lego a auta a nerf. Obvykle stačí bublifuk za 14 kč, někdy i fidorka, jen si to tam potřebuje všechno prohlídnout. Ovšem tentokrát si vyhlédl vzdělávací puzzle u kterých se přiřazují malá písmena k velkým. Doma má už takové, kde se k písmena přiřazují k obrázkům. Koupit jsem je nechtěla, ale nakonec jsem je koupila, když už si je vybral. Celou cestu si je domů hrdě nesl a doma jsem čekala vztek. Čekala jsem, že bude mít problém s přiřazováním malých písmen a bude se vztekat, že mu nepasují. Nemám ho podceňovat, dokázal je tam narovnat během chvilky a vlastně neměl problém ani s malými p, b, d, q, které se rozhodně mohou plést, zvlášť, když je možné je otočit vzhůru nohama. Dokonce i malé "l" zařazoval správně a necpal ho pod velké "I". Možná to je tím, že si je celou cestu domů nesl a stihl si je v hlavě "vyfotit", protože to, že má výbornou vizuální paměť vím dávno.

Večer jsem se musela smát, nandala jsem mu na stůl večeři a on si v tu chvíli vzal knížku, zmizel na onu místnost, kde se usadil, listoval si knížkou a spokojeně si vykřikoval "Icháku". Po mě tohle teda rozhodně nemá, to je totiž asi jediná věc, kterou nedělám, nenosím si knížky na záchod...

365/2014 - 67. Hlavně žádné negativní vlny

Mám ráda film Kellyho hrdinové a tak jsem si dovolila pro dnešní nadpis použít větu právě z něj. Občas se stává mým mottem. Zejména, když má Miš svůj povedený negativistický den. Pravdou je, že ty dny mám pořád raději, než dny, které jsou jako na houpačce.

Miš vstával evidentně zadkem napřed. Vstával už v 6 ráno, ale co se týkalo oblékání, snídaně a vůbec jeho přístupu, tak jsme málem nestihli dojít v 8.45 k dodávce pro mléko a jogurty. A celý den se nesl ve stejném duchu. Nejprve jekot, že chce něco udělat, pak jekot, že je to udělané a on to přece nechtěl. A protivnej byl celý den až běda.

Vím, že takové dny občas má a mě nezbývá než zatnout zuby, obrnit se trpělivostí a dokolečka si opakovat uvedenou větu ... "Hlavně žádné negativní vlny". To abych si uvědomila, že já jeho negativismu propadnout nesmím, protože by situace mohla být ještě horší. Chce to ten den nějak vydržet, ten další bude určitě lepší

negativista v plném nasazení, sežral kakao a byl naštvanej, že chci aby se umyl

365/2014 . 58. Horská dráha...

27.2.2014
Nahoře ...
Zatím co já vařím, věnuji se domácnosti a dalším činnostem, tak Miš se spolu se svým milovaným Ňuňu kouká na pohádku. Co na tom, že je z roku 1980, co na tom, že vůbec není česky a co na tom, že to vlastně vůbec není pohádka, ale můj oblíbený muzikál Blues Brothers. Sedí, sleduje a poslouchá písničky. Hlavní je, že se tam zpívá a tancuje

... v rovině ...
Jednou za 14 dní mi ve čtvrtek vozí zeleninovou bedýnku. Když jsem ji objednávala prvně, říkala jsem si, že malá (5 kg) bude bohatě stačit. Beru si velkou (10 kg) a ve čtvrtek už se nemůžu dočkat až přijde nová. Aktuálně beru i pro švagrovou Lenku a Miš mi rozhodně pomohl. Ve chvíli kdy jsem nesla obě přepravky se zeleninou ke dveřím, tak je prostě zevnitř zabouchl. Asi abych měla trošku více posilování, zvedání a ohýbání...

... a dole
Nesnáším situace, kdy si připadám naprosto bezmocná. A přesně taková nastala v podvečer. Miš nasadil jekot a vztekání a nebyl žádným z odzkoušených způsobů k uklidnění. A najednou jsem si přišla strašně unavená a vyčerpaná. Kde se vzal tu se vzal pocit,že už ani nezvednu ruku, že vlastně už nemám žádnou sílu, že chci jen padnout a spát a spát a spát... Kdysi na jednom serveru napsala jedna členka diskuse: Někdy mám chuť utéct do polí a předstírat, že jsem bezdětná. A přesně tenhle pocit nastal u mě, chuť ode všeho utéct někam do polí ... A najednou jsem se přistihla, že sedím uprostřed obýváku na koberci a jen mi tečou slzy, které nemohu zarazit. To všechno najednou únava, zlost i bezmoc, že si nemůže říct co ho trápí a já mu tím pádem nemohu pomoci, protože nevím. Jsem raději, když má své "seky" a "úlety" u kterých nevím jestli se zlobit nebo smát, ale nesnáším, ten pocit, kdy právě z důvodu toho jaký je nemám možnost mu pomoc a musím ho nechat ječet, aby ze sebe dostal svůj problém, když nemá jak jinak ho ventilovat ven.

Večer usnul a já vlastně padla totální únavou. A zároveň na mě zapůsobila změna tlaku a počasí a pokud to takhle působilo i na něj, tak se té jeho nenáladě vůbec nedivím.

365/2014 - 57. Máma se nesmí nudit

26.2.2014
... to bylo zřejmě Mišákovo hlavní heslo pro tento den.

Není nad to užívat si ráno ještě trošku lenošení. Miš mě ani nevyháněl z postele, jen mi nosil postupně ukazovat některé hračky. Mimo jiné i krásnou barevnou kostičku. Vůbec jsem ji nedokázala zařadit, kde má mezi jeho hračkami své místo. Najednou mi to došlo ... to není kostička, to je krabička s polštářkem od razítek. V mžiku jsem zapomněla na spánek a lenošení a bleskově vstávala a rychle se snažila "Miše" ulovit a sebrat mu jeho kořist :D

Bublifuky jsou báječný vynález a rozhodně jich není doma nikdy dost. A samozřejmě, že jednou za čas je nezbytné provést inventuru. A tak Miš pěkně přestěhoval všechny malé bublifuky na stůl a postupně kontroloval jejich stav a zkoušel jestli správně "bublají". Ovšem samozřejmě, že jsem matka bez pochopení pro inventuru. Dovolila jsem si je před obědem uklidit na polici, aby vůbec bylo kam ten oběd dát. Pravda není zrovna vhodné předpokládat, že všechny budou zavřené a na to jsem zapomněla. Skore vyšlo dobře, zavřená nebyla pouze jedna, ovšem ta zcela plná ...

Ovšem inventura zřejmě nebyla správně ukončena, protože po svačině se bublifuky objevily na stole znova, tentokrát komplet včetně litrové náplně. A teprve před koupáním je Miš sám začal uklízet na polici. Úspěch zvrhl pouze jeden - jasně že ten litrovej.

A po té vysilující a vyčerpávající činnosti (starat se celý den o to, aby se máma nenudila) si zasloužil relax ve vaně.

A večer neměl ani v nejmenším chuť spát. Z pokojíčku se neustále ozývalo vejskání a povykování. Tak aspoň malá šance, že další den nebude brzký budíček ...

365/2014 - 55. Když se Miš ztratí

... nejlépe v našem bytě, který není nijak veliký. On prostě je citlivý na některé zvuky a rozhodně mezi ně patří vysavač.
Já jsem se rozhodla probrat i úložný prostor v gauči a zjistit jestli některé věci v něm uložené se z kategorie "to se může jednou hodit" nepřesunuly to kategorie "proboha proč tohle schovávám". A našly se takové. Ovšem ve chvíli, kdy jsem vzala do rukou vysavač, Miš se ztratil a zmizel. No utekl do koupelny ke ždímající pračce. Co na tom, že ta v tu chvíli dělá daleko větší kravál. Ten zvuk mu nevadí tolik, jako zvuk vysavače. Ve finále se stejně přesunul až ke vchodovým dveřím, jenom aby byl co nejdál

Večer nasadil změnu strategie. Už netrénuje skok do postele. Naopak se po mém příchodu pouze líně zvedl, hodil po mě pohled, který mluvil jasně "co už tu zas chceš" a odploužil se do postýlky.

365/2014 - 54. Den "Blbec"

23.2.2014
Jsou dny kdy se opravdu "daří".
Rozhodla jsem se upéct perník. Je to moučník u nás hodně oblíbený. To byl ale nevhodný nápad. Měla jsem ho péct raději v noci, protože Miš si sedl před troubu a vytrvale ječel. A aby toho nebylo málo, tak vůbec nevyběhl a vyšlo z něj zdrclé cosi. Chuť sice byla v pořádku, ale vzhled byl opravdu šílený....

Večer se Miš rozhodl, že se do vany nachystá sám. A tak jsem ho nechala. Ovšem to by nesměl jet ve své oblíbené "vrstvené módě". Tepláky, slipy a punčocháče si sundal zcela bez problémů. Ale horní polovina oblečení už mu dělala problém - měl totiž na sobě kombinaci - tílko, tričko s dlouhým rukávem, tričko s krátkým rukávem a opět tílko. Pokus sundat vše najednou mu nevyšel a tak se rozhodl, že takovým malicherným problémem se on prostě zabývat nebude a vleze do vany tak jak je. A podotýkám že ty jednotlivé vrstvy se mokré opravdu z dítěte sundávají špatně a neobešlo se to bez kraválu ...

Ale zas ten den neskončil úplně zle. Nakonec jsem se pustila do pečení housek na ráno a protože Miš spal, a neasistoval, byla šance, že zbudou i na tu snídani.

365/2014 - 53. Mišovo sobotní perličky

22. 2. 2014
Miš je v podstatě zlato, které se někdy snaží i pomáhat a někdy z toho vznikají celkem zajímavé perličky.

Už jsem několikrát psala, že každou sobotu chodíme kupovat selský jogurt z farmy. A když náhodou nějaký v pátek ještě zbude, nechám ho přes plátýnko vykapat, abych měla domácí "sýr". Receptů na domácí lučinu je spousta se smetanou, se zakysanou smetanou, ale u tohoto jogurtu stačí opravdu jen nechat jogurt samotný a pak si ho jen dle potřeby ráno přisolit.
Stejně tomu bylo i tenhle pátek, ale to bylo něco co pak v sobotu ráno Miš nepřenesl přes srdce a předvedl svou "perličku" č. 1. Ráno přece nemá na lince co dělat žádná nádoba a už vůbec ne s divnou bílou hmotou na nějakém "hadru". A tak situaci vyřešil po svém ... obsah plátýnka vyklopil zpátky pěkně do té misky s vykapanou syrovátkou a jak se tvářil spokojeně, že mi pomohl ... no jde ho nemilovat ...?

Odpoledne se pro změnu rozhodl věnovat kulturnímu vyžití a tak si vzal mojí starou MP3, ve které mám nahraného Fantoma opery. Čekala jsem různou reakci, jenom ne to, že bude celou dobu v klidu sedět a zaujatě poslouchat. Po mě kouká s obavou, že mu novou hračku seberu...

Nevím jaké jsou oblíbené písničky u pětiletých kluků, ale u Miše jasně vede "Music of the Night"
Myslím, že má celkem dobrý vkus ...

A nesmím zapomenout na večerní "uspávací" rituál. Miš vyleze z vany, pak se pere s ručníkem a čeká jestli si všimu, sám si o pomoc nepožádá... Nechá si pomoc do pyžamka, uložit do postýlky, kde se zachumlá pod peřinu. A po puse na dobrou noc už jenom čeká, až zhasnu a zapadnou za mnou dveře. Pak si řádí po svém ...

365/2014 - 48. Dvakrát "Miš"

17.2.2014
Ne nezbláznila jsem se. A rozhodně mi jeden "Miš" bohatě stačí. Jen v pondělní skupině je Miš, Maruška a druhý Míša. Ani druhý Míša nemá zatím diagnozu, ale i u něj paní doktorka vyslovila vysokou pravděpodobnost PAS. A opravdu je to tak, že oba "Mišové" mají hodně společného.
A co teprve, když si oba vyhlídnou stejný objekt zájmu. Například dveře v čekárně, bohužel drobným problémem bylo, že zatímco Míša chtěl, aby byly otevřené, tak můj Miš trval na zavřených ...
V tu chvíli přišel čas pro vyjednavače pro dosažení kompromisu. Myslím, že za výkon, který jsme s maminkou druhého Míši podaly by se nemuseli stydět ani profesionální vyjednavači.

Cestou domů jsme se zastavili na poště, abych poslala papírové jeřáby, které měli přinést naději splněného přání. Když jsem šla do diskuse napsat, že jsem je poslala, dozvěděla jsem se smutnou zprávu, že osoba, pro kterou byly určeny se jich už bohužel nedočkala. I když jsem ji neznala, tak se mi to dotklo a uvědomila si, kolik věcí jen neustále odkládám a rozhodně bych neměla ... Neustále odkládám například Míšovo album či dopsání blogu.

Na večeři jsme s Mišem dělali bramborové placky. No "dělali", když jsem se chystala strouhat poslední bramboru, tak si Miš všiml, že se věnuji činnosti, která vypadá zajímavě a rozhodl se, že mě prostě musí od toho odsunout a pustit se do práce sám. Zmocnil se struhadla a pustil se do práce. I od té jedné brambory se stihl zapatlat "až za ušima" a když jsem ho přistihla, jak místo strouhání užírá ty nastrouhané brambory, tak jsem ho raději zase vystřídala. Ale placky nám chutnaly oběma.

365/2014 - 45. Valentýn a růže

14.2.2014

No vlastně s Valentýnem nemá dnešní článek mimo data společného vůbec nic. Ten svátek šel vždycky tak trošku mimo mě. Ale takových je víc.

A růže ... ty skutečné tu dneska taky nenajdete. Ale říká se, že trpělivost přináší růže. Nevím, jediné co vím, že to rozhodně není Mišákova silná vlastnost a jsou dny kdy ji opravdu hodně pokouším.. 

Museli jsme na poštu, Mišák má rád výlety autobusem, tak někdy ty dvě zastávky dojedeme a procházku si uděláme cestou zpátky. Autobusy jedou dva chvilku po sobě, ten první jede na autobusák a do Prahy, ten druhý k poště. Interval mezi nimi je příliš krátký na to, abych šla rovnou na ten druhý, protože nikdy nevím, jak bude Miš naladěn na cestu. To sebou samozřejmě přináší drobný problém. Mišák chce nastoupit do autobusu, jakmile přijede a samozřejmě je scéna, že nenastupujeme. Takže se vždy obrním trpělivostí a jsem připravená ... Vím, že jsem nedávno psala, že nebyl problém, ale byl to jen záchvěv, při další cestě to šlo opět stejně ale já si počkám, kdy to vyjde znova.

Trpělivosti spoustu, jen ty růže se neobjevují, ale i tak to přináší úspěchy. Mišák poprvé nereaguje protesty, že nenastupujeme a na moje prohlášení, pojedeme až druhým, mě jen chytne za ruku a stojí a čeká ...

Sice se netváří nadšeně, ale v klidu čeká... Opět ... Pro mě je to víc než ta kytice růží. Třeba už to takhle bude fungovat pravidelně.

Jo zlatíčko, myslí to se mnou dobře, asi se mám otužovat. A nebo chce mít důvod nosit doma ty palčáky co přišly v balíčku.

365/2014 - 44. Velký nákup

13.2.2014
Lidé, kteří mě opravdu znají, vědí, že jsem veliký fanoušek sci-fi a fantasy. Ještě že tak, protože kombinace "Miš" a "Velký nákup" dohromady do téhle kategorie patří. Také to patří do kategorie "Adrenalinové sporty" a těch jsem nikdy tak velký fanoušek nebyla.

Ne že by s Mišem nešlo jít nakupovat, ale musím být neustále ve střehu, kdy se rozhodne vyrazit jinam (no jo, do vozíčku už ho nacpat nemůžu), popřípadě se mu nebude něco zdát na uspořádání zboží v regále a začne ho kompletně přerovnávat a v případě patra, kam nedosáhne i ječet. O tom, že nemám šanci jít podle seznamu a půlku věcí určitě zapomenu a naopak koupím další, které nepotřebuju a nechtěla jsem, o tom ani nemluvím.

Ale náhodou, některé nákupy už řeším náhradním způsobem. Pro mléko a jogurty si chodíme do bučící dodávky v sobotu, zeleninu nám vozí 10 kg jednou za 14 dní ve čtvrtek. A tentokrát jsem měla předem objednaný k zelenině i závoz masa. A abych netroškařila, tak jsem brala mimo svých deseti kilo zeleniny a deseti kilo masa taky dalších pět kilo zeleniny a masa pro švagrovou Lenku a dalších deset kilo masa pro babičku.
Tak tomu se pak dá říkat velký nákup ...

Do bytu jsem to od vrat do dvora nesla na dvě části. Nejprve zeleninu, to byla pohoda, ale potom tři tašky s masem. A schválně zkuste pěkně nést dvacetpět kilo masa a tvářit se, že tam pesani vlastně nejsou. No jasně, že ti mě sledovali s naprostým nadšením a snažili se mi dát najevo, že tohle je, přesně to co by ode mě ocenili, takový pěkný dáreček. A oba se snažili čumák co nejvíc nacpat na tu tašku.

Smůla, muselo jim stačit podrbání za ušima, když už jsem maso dala domů.

A zatímco já zpracovávala maso, tak Miš úřadoval v knihovně a samozřejmě byl naprosto spokojený, protože jsem neměla čas ho otravovat s tím, že ty knížky nemá tahat všechny ...

A tak sedí a vybírá si, která bude další. A mimochodem, vůbec nemá špatný vkus - byl to Stopařův průvodce.

365/2014 - 41. Překvapení

10.2.2014
Změna je něco co Mišák prostě nemá rád. Jakmile je něco jinak, tak i když nemluví, je jasně znát vyjádření Šmouly Mrzouta ... "Nemám rád..." (doplňte si sami).

Někdy změny ustojí, ale to musí být pozitivní den, pokud se sejdou ve fázi jeho negativního postoje ke všemu, tak vím, že nastává pro mé nervy absolutní pohotovost. Ovšem někdy překvapí.

Den začíná přímo "skvěle". Mišák nevidí důvod vstávat a co na tom, že pondělí jednou za 14 dní jdeme na logopedii, a už je to i rituál. U snídaně se tvářil, že ho chci otrávit. Oblékání to byla jedním slovem tragédie, už jsem začínala mít obavu, že nic nebudeme stíhat a tak opět došlo na priority. Teď pospícháme, takže žádné bez pomoci, prostě ho musím obléct. A najednou zlom, jakmile měl na sobě i kalhoty na ven a mikinu, tak než jsem se nadála měl na sobě bundu i boty. A protože chtěl vyrazit hned, tak jsme šli a stíhli i autobus co jede o trochu dřív. Cestou od autobusu se chtěl stavit v trafice - někdy mu tam koupim časopis, většinou si to tam chce jen prohlédnout. Tak jsem koupila aspoň tatranku, abych měla pak odměnu.

Pak mé nervy čekala zkouška, já totiž vím, že naše logopedka je celý únor pryč a jdeme k její kolegyni. A to je změna, a díky té ranní půlhodince opravdu nevím v jakém je Miš rozpoložení.
Mišák v zásadě nevidí důvod spolupracovat, když jsem uvnitř (snaží se schovat za mnou a tvářit se, že ho od plnění úkolů určitě zachráním). Ovšem nevím, jestli si budu moc dovolit odejít do čekárny, aby nespustil scénu, že ho tam nechávám s úplně cizí ženskou. Co na tom, že je příjemná. On ji nezná. A tak mám nervy našponované k prasknutí. I když předpokládám, že kolegyně byla dostatečně informována o tom jaký Mišák je. A předpokládám správně...

Ale pak přišlo překvapení, jakmile jsme vešli dovnitř, Mišák se rozhlédl po místnosti a ihned se usadil na židli u stolku, u kterého pracuje a rozhlédl se, kdeže má ty úkoly. Nakonec spolupracoval naprosto skvěle. Přiřazoval malá a velká zvířátka, barvy, tvary a bez problému pracoval. Po mě se ani nepodíval a tak jsem mohla tam sedět i fotit.

Já se přiznám, že mě se z té podkladové desky dělaly mžitky před očima, ale Mišák nezaváhal.

A protože bylo hezky, tak jsem to domů vzali procházkou kolem vody. A zbytek dne proběhl v naprostém poklidu. Jediný problém byla prostě ta ranní půlhodinka, ale to vynahradil tím, jak potom už byl zlatej.