8/52 - (p)Odraz - Domácí úkol

Téma pro osmý týden bylo samozřejmě "ODRAZ". A nastala situace, o které jsem věděla, že jednou přijde, nedodržela jsem téma. V archivu bych určitě nějaký odraz našla, ale fotky chci aktuální a tak jsem začala hledat fotku, která tenhle týden vystihuje.
Nakonec jsem vybrala "domácí úkol" z korálkové školy. Tenhle náhrdelník se jmenuje "Ledový dech". Když odráží světlo, tak jiskří jako čerstvě umrzlý sníh. To se mi bohužel vyfotit nepovedlo. Ale i tak ho mám ráda...

7/52 - Co mám ráda

Věcí, které mám ráda je celkem hodně,  některé vyfotit nejdou, některé nemohu vyfotit teď a některé se mi fotit nechtělo.

Mám ráda jaro, když začínají pod sněhem vyrážet první sněženky, stejně tak mám ráda podzimní brouzdání barevným listím. Pohled do ohně, nebo na tekoucí vodu. Relaxuji s korálky, ráda pletu. Ale největší láska je ta, která byla jasná od prvního pohledu, od prvního doteku. A i když občas nasadí načuřenej výraz a začne vyvádět, že bych ho nejraději přetrhla, tak bych ho nedala za nic na světě.

97. - Splněno

Tenhle cíl je neveřejný, ale jeho splněním mi spadl jeden ohromný balvan ze srdce. Myslela jsem, že bude splněný v březnu, ale 7.2. jsem měla telefonát ohledně malé chyby a úkol byl splněn 10.2.

7. 2. - Dobrá rada ...

č. 1 ... Nikdy nenechávat foťák v dosahu dítěte ...

Rada celkem rozumná a běžná. Jen jsem na ni tak trošku pozapomněla. Po stažení fotek do počítače a vrácení karty, jsem nechala foťák ležet na stole. Samozřejmě, že ta malá krabička se stala naprosto největším lákadlem pro Mišáka. A to i přes to, že se foťák nacházel mezi korálky, kleštěmi, psacími potřebami, prostě byl v tu chvíli to NEJ. A Mišák si vylezl na mojí židli, sedl ke stolu a začal mačkat čudlíky, výsledkem je spousta fotek mého pracovního chaosu :-)

č. 2 ... Když už se dítě zmocní foťáku, nedělat na něj opičky...
A ani touhle radou jsem se neřídila a Mišák v nadšení z  "blejskání" zmáčkl svůj oblíbený blejskací čudlík. A takhle to dopadlo ...

 ... mohlo i hůř

Ale raději foťák příště hned sbalím z jeho dosahu :-)

6/52 - Pruhy

Můj původní záměr pro pruhy byl úplně jiný, chtěla jsem zajít s Mišákem na nádraží, protože miluje mašinky. A při té příležitosti vyfotit koleje. Ovšem jít pouze s ním je téměř nemyslitelné, protože není šance fotit, když bych musela hlídat, jestli neletí do kolejí. A když přijel domů manžel, tak bylo počasí takové, že se mi vůbec nechtělo vláček Mišáka na druhý konec města. A tak jsem přemýšlela, jaké pruhy, chtěla jsem východ slunce přes žaluzie (ale to počasí fakt nespolupracovalo, ale i na ten dojde). Nakonec jsem vybrala fotku úplně neplánovanou, když Mišák našel přepravku pro kočku a snažil se do ní nacpat. Skoro se mu to povedlo ;-)

Mrazivé procházky...

Začátek února sice nepřinesl sníh, ale zato pořádný mráz. Kdy mrzlo, co jen mohlo. Nejraději bych nos ven nevystrčila. Ale zkuste Dennymu vysvětlit, že se ven nejde. Prostě s hafanem se ven musí. A tak jsme vyrazili na pole za sídlištěm. Mišák si užíval každého kousku ledu, na který narazil...

A když mu podjela noha, tak si holt kecnul a rozhodl se, že je čas na odpočinek. Byl poněkud rozladěn, když jsem jeho názor ohledně odpočinku vsedě na poli nesdílěla.

Nakonec přece jen udělal čelem vzad a vyrazil k domovu...

V dalších dnech to nebylo o nic lepší. Ovšem vedle polí je škarpa, kde zmrzla všechna tekoucí voda, další se přes led přelila a opět zmrzla, takže na cestě vzniklo "úžasné" zrcadlo. Mišák nad ním projevoval patřičné nadšení. Jeho cesta se proměnila v taneční akrobacii ...

... a odraz a poletim ...

Tak teď vstát a odejit...

... a když to nejde, tak pěkně po čtyřech, plížením z ledu pryč ...

Ve finále to hodinové venčení nepotřebuje Denny (toho to nebaví tak po 10 minutách, fouká mu do kožíšku), ale Mišák a ještě se mu to zdá málo.