Sžíváme se doma...

A dny plynou a my se všichni doma spolů pěkně sžíváme.

Tatínek s Mišákem závodí, kdo z nich rychleji usne


Merlin se po večerech zoufale cpe paničce na klín, protože je neuvěřitelně majetnický a zároveň potřebuje ujistit, že je pořád náš kocourek


Když jsme přivezli kočárek, tak ho přece nejprve musela otestovat naše kočičí zlatíčka


Denny pro změnu musel po každé procházce zkontrolovat, jestli je v kočárku všechno jak má.



A když má Jasmínka pocit, že jejímu kotěti při přebalování ubližuju, tak si to dojde zkontrolovat pěkně zblízka.

A jak se k tomu staví Mišák? Ten si přece spokojeně hoví v košíku

8.3.2009 - Oslava MDŽ...?

Když se mi blížil termín porodu, dostávala jsem stále stejnou otázku, tak kdy už se vyloupne a jak máš termín? A jak se těšíš? A že si nedočkavá? Odpovídala jsem základní větou - do MDŽ času dost...
Vyloupl se na termín, ale protože bylo všechno v pohodě a tak jak má, tak jsme právě na ono MDŽ šli domů. Už jsem se nemohla dočkat.


A jak se na změnu situace tvářila naše zvěř. Denny si musel Michálka očmuchat ještě v sedačce a potom neustále čmuchal do košíku. Jasmínka se rozhodla, že to je její kotě, o které já jí jen pečuju a tak mě neustále kontrolovala, zda dělám všechno správně. Jakmile malej zaplakal, dorazila a seřvala mě. Merlin usoudil, že je to nový přírůstek, tak když ho nebude omezovat, tak je to OK.

5. 3. 2009 - Chlapi přece nebrečí...

Že prý chlapi nebrečí. Nevím, ale když si táta držel synka prvně v náručí, tak se vůbec za slzy, které mu tekly po tvářích nestyděl.



Asi po půl hodince dorazil dědeček, který nevydržel doma a dorazil i bez babičky. Prostě musel vnoučka vidět a ani on neměl k slzám daleko.



6.3. už babičku doma nenechal a tak i ona měla možnost se s Mišákem už seznámit.

4.3.2009 - Stal se zázrak ...

... ten největší zázrak. Aspoň pro mě a určitě i pro pár lidí, kteří znají mě i problémy se kterými jsem se setkávala. A tak po několika letech marného toužení po miminku, po různých fázích téhle cesty (naděje, zoufalství i smíření se situací) přišel zázrak.
Přišel na svět 4.3.2009 ve 13.05., vážil 3900g, měřil 54cm a dostal jméno Michálek.

A co víc, tenhle zázrak přišel na svět přesně v termínu.

Únor 2009 - Koulelo se, koulelo...

... červené jablíčko
No tak v tomhle případě ne. S rychle se blížícím termínem porodu jsem se koulela především já. Naprosto nemotorná a neohrabaná. Na jednu stranu toužící mít co nejdřív už svůj poklad v náručí, na druhou stranu ještě si užívající bříška (nebo spíš té koule) s mrskajícím se pokladem.

A takhle jsem vypadala 23.2.2009 tedy 10 dní před termínem porodu (a aniž bych tušila, tak i 10 dní před porodem, ale to bych předbíhala).

Únor 2009 - Přípravy

V únoru už nastalo období pravidelných kontrol každý týden. Poté co se mi do prosince všechny podprsenky nepochopitelně zmenšili, jsem si pořídila novou. Ovšem v únoru jsem zjistila "záhadné zmenšení" i téhle a tak jsem rychle objednávala další a doufala jsem, že to byl poslední skok.

Když mi přišla krabice z jednoho internetového obchodu, tak jsem ji velice nedočkavě vybalovala. A nebyla jsem sama. Dalším tvorem, který nedočkavě čekal na rozbalení krabice byla Jasmínka, protože každá krabice je přece ideální pelíšek pro kočičku.

A protože čas nelítostně běžel, bylo potřeba začít chystat všechno vybavení. A tak jsme jeli ke kamarádce pro krabice s oblečky, postýlku, vaničku a další nezbytnosti. Poslední nezbytnost přivezla další kamarádka - autosedačku na cestu z porodnice. A kdo výbavu otestoval jako první, samozřejmě opět naše kočky.

Leden 2009

Rok 2009 nám začal poněkud náročně. Ještě na začátku jsme byli bez auta a tím se nám posouvalo spousta věcí, které bylo třeba udělat. Krom jiného třeba dodělat koupelnu. Problém s prádlem jsem vyřešila tím, že jsem poprosila o pomoc manželovu maminku. Což je zlatá ženská, která mi ochotně pomohla.

Ale užila jsem si i napětí a strach. Jeli jsme na novoroční večírek a po vystoupení z tramvaje a prvních pár krocích jsem si stoupla na ledovou plochu, která na chodníku vznikla evidentně rozlitím vody. No... a už jsem jela a najednou jsem seděla na chodníku, při prvním pokusu vstát mi opět noha podjela, takže jsem zůstala otřesená sedět a počkala, až mi manžel pomůže. Naštěstí jsem sjela bokem a odnesl to zadek z pravé strany. Ovšem v první chvíli jsem stála otřesená a přemýšlela, jestli půjdu 2 ulice směrem nahoru, kde se konal večírek, nebo 2 ulice směrem dolů, kde se nachází porodnice a pohotovost. Vzhledem k tomu, že klubíčko se pohybovalo svým pravidelným způsobem, vyrazila jsem nakonec směrem nahoru s tím, že kdyby se mi tam něco nezdálo, tak se mnou určitě někdo ty 4 ulice dolů dojde. Naštěstí na to nedošlo. A mé malé dobrodružství dopadlo dobře.

Taky jsem v lednu měla poslední korálkový kurz v MC a cestou na něj jsem si stihla i vybrat a pořídit pračku. A tak nastal čas praní a příprav věcí pro zlatíčko. A jinak jsem fungovala svým typickým ospalým způsobem...