365/2013 - 10. Chce to novou lednici ...?

Byli jsme na procházce a stavěli se u tety Lenky na kafe. Miša stihnul holkám probrat hračky, ale hlavně dostal krabičku plnou magnetek na lednici. Napřed je rovnal tam, ale po příchodu domů to teprve začalo. Část magnetek byla z "kostíků" a měla tvar vláčku a vagonků a nastal zásadní problém. Míša chtěl jeden dlouhej vláček a dospěl k názoru, že lednička je prostě malá. Já zase dospěla k názoru, že kvůli jeho magnetkám si "americkou lednici" pořizovat nebudu, když tahle ještě slouží a stačí.

Nakonec jsem ho ukecala, že když jsou dvě mašinky, tak mohou být dva vláčky.... A mě ještě nějakou dobu ta lednička poslouží :-)

365/2013 - 9. Kulišák

Líbí se mi, jak ho dokáží nadchnout maličkosti, zejména když se mu povede uniknout mému pohledu a neudělat něco, co musí.
Tady například je šťastnej, že nebyl odchycen ihned po zbaštění čokolády, aby si šel umýt pusu. Samozřejmě, že po vyfocení tomu stejně neunikl. :-)

365/2013 - 8. Vhodná kniha na cesty ...

Každý den chodíme odpoledne na procházku, teda pokud neleje. Dřív si na procházky Mišák nosil batůžek, pak byl ochotný jít i jinudy, než obvyklou trasou, protože batůžek se nosí na procházky, když se jde jinde. No a včera odpoledne pršelo a tak říkám, že procházka nebude. V tu chvíli Míša přines batůžek a rozhodl se, že on na procházku půjde, ale že si musí vzít "něco ke čtení".
Ale on to přece nemůže udělat, tak aby si vzal, některou ze svých knížek. V jedné polici jsou knížky od Toma Clancyho. Manžel měl jeho knížky rád, já četla pouze některé, ale jsou čtivé a mám ráda ten styl, tak věřím, že se dostanu i k přečtení těch ostatních co doma jsou.
Ovšem Míšovi se líbí, jsou totiž opravdu hodně tlusté. A tak se začal pokoušet některou z nich nacpat do batůžku na cestu. Co na tom, že ta co si vybral jako první se mu tam nevešla, zkusil další a další, až se dostal na takovou, která se vešla. Sice by k ní už nešlo dát ani svačinu, ale vešl. Míša byl spokojenej, ale tak unavenej, že postavil batůžek vedle mé postele, lehl si a usnul.
A takhle tedy vypadá jeho volba vhodné kníčky na cesty

365/2013 - 7. Malý fotograf

Když jsem svého času opravdu nechtěla, aby se sápal po mém foťáku (nejlépe ve chvíli kdy potřebuji něco nutně vyfotit), začala jsem uvažovat o pořízení nějakého dětského foťáčku např. kidizoom. Když jsme to probírali doma, došli jsme k názoru, že než kidizoom, tak raději nějaký kompakt na aukru, který by šel eventuelně použít jako nouzová záloha.
Výsledek - na aukru za 300 foťáček, který lze použít, když je nouze a naprosto spokojené dítě. Asi po týdnu přestal Míšu zajímat a tak byl odložen stranou, poté se v jedné z krabic stěhoval a včera byl opět objeven. A tak když maminka nese na procházku fotoaparát, tak malý fotograf musí taky. Co na tom, že mačká chaoticky a většina fotek je "růžová" protože fotí jen svůj prst. Hlavně že to taky blejská :-)

365/2013 - 6. Sluníčko

Po včerejšku, kdy jsem měla občas pocit, že budu muset z Mišana udělat dva kusy jednoduchým přetržením, byl dneska obrat o stoomsdesát stupňů.
Zatímco včera se nevyspal a pak byl schopnej ječet co 5 minut kvůli jakékoli maličkosti a skončil rozsypáním a smícháním 4 puzzlí z jedné knížky dohromady, což mělo za následek další jekot, protože mu nepasovali kostičky. Tak dneska vstával přímo se slunečnou náladou. Chvilku si skládal, chvilku pomáhal, prohlíželi jsme si knížky a pak se rozhodl, že se uvelebí vedle gauče na koberci s knížkou, svým milovaným Tomášem. To by pak člověk při tom úsměvu ani nevěřil, jak den předtím dokázal být "roztomilej".

365/2013 - 5. Kouzlo dřeva

Tohohle krasavce přinesl taky Míšovi ježíšek a když se na něj tak dívám, tak to hřejivé kouzlo dřeva prostě má něco do sebe a já jsem ráda, že jsou tady pořád takové šikovné ruce.

Návěs jde od tahače odpojit, sundat zadní zábrana, po které může buldozer najíždět na návěs. A pokud je tam daná, tak kromě buldozeru se tam dají vozit všechny možné kostičky. A obvykle je vystaráno na půl dne, než je převozí z jedné strany koberce na druhou.

365/2013 - 4. Plynulý přechod ...

Míša zcela plynule z fáze "hele foťák bude sranda, začnu se nakrucovat" přešel do fáze "bože můj, vona už má zas foťák, beru roha". Takže přestává být spolupracujícím objektem. Ale o to je to větší legrace.

Dneska nebylo počasí nic moc a tak jsme byli na procházce jenom chvilku a ještě mě celou dobu držel za ruku, abych náhodou ten foťák nevyndala. Večer mi důležitě pomáhal s nádobím. Utíral vytrvale jeden hrnec, než já utřela a uklidila to ostatní a tak jsem ho chtěla vyfotit. V tu chvíli vypukla právě ona zmiňovaná druhá fáze a začal zdrhat. Myslím, že výraz mluví jasně

Bože můj, ona už má zas v ruce foťák a já se fotit prostě nebudu :-)