Jako malá holka jsem moc ráda jezdila k babičce, bylo tam vždycky příjemně a pohodově. A teď jsem si na ni zase jednou vzpomněla. Dělala jsem své první domácí nudle a vzpomněla jsem si, jak babička vždycky říkala, že nudlové těsto má být tak tenké, že by přes něj šly přečíst noviny. Totéž tvrdila i o těstě na tažený závin, ale abych pravdu řekla, ten nedělám, to bylo snad jediné co jsem nemusela - babiččin tažený závin. Na můj vkus málo těsta, já měla raději křehký nebo z listového těsta. Ale to byla malá odbočka.
Myslím, že za nudlové těsto by mě určitě pochválila, noviny jsem přes něj číst nezkoušela, ale vzorek na utěrce vidět je
Ale pravdou je, že já to měla poněkud jednodušší. Zatímco babička těsto vypracovávala ručně na vále, já zaměstnala domácí pekárnu. A zatímco babička používala dřevěný váleček a poctivě po každém rozválení podsypala, otočila a pokračovala, než mělo tu správnou tloušťku, já mám další vymoženost a to strojek na nudle, který vyválí a ještě široké nudle pak nařeže.
Pustila jsem se do toho večer, když jsem Mišáka uložila, protože představa, že mi to nepůjde a on bude chtít asistovat, já budu vztekla nebyla rozhodně nic moc. Znám se, vím, že když mi něco nejde, jsem vzteklá, protivná a opravdu bych to nechtěla ventilovat směrem k němu, který by v tom byl úplně nevinně. A tak kdyby chudák věděl, že zatímco byl zákeřně vyhnán spát, já jsem si vytáhla jeho oblíbenou hračku a pustila se do práce.
Ale výsledek rozhodně ocenil, jak v polévce (ujela mi trochu ruka, tak tam není moc vidět vodu, ale opravdu to původně byl vývar).
Tak i široké nudle se špenátem
A tak je jasné, že pro velký úspěch se bude opakovat
A proč jsem vlastně divná? Nejlépe odpoví komentář, jedné internetové kamarádky, který mi napsala pod status na facebooku.
ty používáš nudlový strojek fakt na nudle? To jsi snad první koho znám, ostatní ho mají na Fimo. Jsi divná
Jsem, i když strojek jsem původně kupovala na Fimo, jen na něj asi nikdy nedojde, tak proč má zahálet.
